Větší zlo

Aliby

Po smrti mrzimorské studentky začalo být ve škole poněkud rušno. Elizabeth byla z přítomnosti bystrozorů více než rozrušená. Bylo to pochopitelné, vzhledem k současné situaci její rodiny a hlavně k aktivitám jejího otce. Moc dobře si všimla těch ošklivých pohledů ze stran vyšetřovatelů. I když navenek na sobě nenechala nic znát, uvnitř ji svírala nejistota a možná  jistý druh strachu, kterým nedokázala utéct. Přesvědčení o tom, že to takhle nevydrží, nabyla v okamžiku, kdy ji Denní věštec začal s tou smrtí spojovat. Takhle to nemohla nechat. Ještě ten den večer, když mířili Zmijozelové v Křiklanově doprovodu na večeři, zatáhla Toma nepozorovaně do vedlejší chodby se slovy: "Musíme si promluvit." Táhla ho chodbou tak dlouho, dokud se neocitli ve vylidněné knihovně. Elizabeth se ještě jednoduchým kouzlem rychle ujistila, že jsou zde skutečně sami a nikdo jejich rozhovor nevyslechne. Pak vyhrkla: "Já už to nevydržím! Nechci, aby mě spojovali se smrtí té šmejdky, jako by to snad byla moje vina." Rázně pochodovala po knihovně sem a tam. Tom se posadil na jednu z mnoha židlí a chvíli přemýšlel. "Budeme muset něco vymyslet," zašeptal.

"Neříkej!" zvolala Elizabeth ironicky, "ale co?" Posadila se na židli vedle Toma a čekala, jestli na něco přijde.

"Nejlepší by bylo svést podezření na někoho. Nemělo by to být těžké, nemají proti tobě žádné důkazy," přemýšlel chlapec nahlas.

"Předsudky mají velkou moc," konstatovala tiše, " máš nějakou představu, na koho to hodit?" Tomovi se na rtech usadil zlý úšklebek a přikývl. Elizabeth se usmála velmi podobně, když viděla jeho tvář.

"Slyšela jsi o tom Nebelvírovi, tom poloobrovi?"

"Myslíš toho, co má toho odporného pavouka v krabici?" zeptala se ho znechuceně. Tom přikývl. "Nebude nic jednoduší, než to hodit na něj a tu jeho potvoru. Jdi na večeři, já se o to postarám." Usmál se na ni a jemně ji políbil. Elizabeth ho poslechla a vmísila se do skupinky Havraspárů. Tom se mezitím vydal směrem ke sklepení. Během své cesty po schodech ale narazil na něco, čemuž nečekal, že bude svědkem. Překvapeně se zastavil a sledoval, jak pověřené osoby snáší po schodech na nosítkách dělo té holky. Provázel je pohledem až do chodby, odkud sám před chvílí přišel. 

"Tome," vytrhl ho z myšlenek mužský hlas. 
"Profesore Brumbále," upřel na kouzelníka svou pozornost a pomalu vystoupal po schodišti až k němu. Tom se svým profesorem prohodil jen několik málo slov.
"Copak tu děláš, Tome?" zeptal se ho profesor.
"Nic, pane, jen jsem si něco zapomněl. Chtěl jsem se zeptat, je to pravda? To o škole?" strachoval se na oko. "Víte přeci, že se nemám kam vrátit."

"To nevím, Tome," přiznal Brumbál.
"A kdyby to skončilo? Kdyby toho, co to dělá, chytili?"

"Nechtěl by si mi něco říct?" Brumbál si chlapce přeměřil zkoumavým pohledem, Tom ale jen zakroutil hlavou. Neměl moc času, tak se rychle profesorovi omluvil a zmizel. Když se dostal do sklepení, rychle se ohlédl, kdyby jej náhodou někdo sledoval, a místo ke své koleji zamířil opačným směrem. Prošel dlouhou chodbou až ke dřevěným dveřím. Zastavil se před nimi, vytáhl hůlku z kapsy a otevřel dveře. Přesně, jak čekal. Našel Nebelvíra, jak se sklání nad poměrně velkou bednou a s mluví s něčím uvnitř.
"Je konec, Hagride," promluvil na něj Tom a namířil na bednu hůlku. Oslovený rychle bednu zavřel a ochranitelsky se před ni postavil.

"Ne, to ne, ty to nechápeš, to nebyl on," blekotal.

"Zítra přijedou rodiče té mrtví dívky," pokračoval Tom, "budou chtít mít jistotu, že stvůra, která zabila jejich dceru je pryč." Už nebral ohled na Hagrida  a vyslal na bednu kouzlo. Bedna se zatřepala, víko se odklopilo a ven vyběhl velký černý pavouk. Tom po něm vyslal další kouzlo, ale netrefil se a jeho cíl mu utekl. Stál k Hagridovi otočený zády, takže si mohl dovolit se ušklíbnout. Jen na malý okamžik se na jeho tváři usídlil potěšený úsměv, který ale hned zase zmizel. Otočil se na Hagrida a škaredě se na něj podíval, než odešel, a jeho kroky vedli neomylně přímo k ředitelně. Hagrid ho následoval a snaž se ho přesvědčit, že to skutečně nebyl jeho mazlíček. Marně. Tom zaklepal na dveře ředitelny a hned po vyzvání vešel dovnitř.

"Pane ředili, musím s vámi mluvit!" řekl. Hagrid začal protestovat. 

V ředitelně poté probíhal velmi dlouhý rozhovor, ze kterého nakonec Tom vyšel, jako ten nejspokojenější. Aragog, ten pavouk, byl obviněn ze smrti té holky a Hagrid označen za zodpovědného. Na místě byl vyloučen a jeho hůlka byla zlomena. Tom mu ještě v ředitelně věnoval falešnou omluvu, že tohle nechtěl a nečekal, než ho ředitel poslal na kolej. 
Elizabeth tak přestala být v podezření a vše se vrátilo zpět do běžných kolejí.  Brumbál byl sice stále přesvědčen, že Elizabeth i Tom vědí více, než přiznávají, ale neměl jak to dokázat. Takže k dalšímu vyšetřování nedošlo.