Větší zlo

Neuvěřitelné

Tom ten den vstával pozdě, což u něj nebylo zvykem. Oblékl se a vydal se do kuchyně sehnat si něco k jídlu, protože snídani už dávno zmeškal a do oběda bylo ještě daleko. U krbu ve společenské místnosti narazil na Elizabeth, která jako obvykle seděla v křesle s nějakou knihou. Když si ho všimla, tak ho rukou vyzvala, aby šel za ní. Tom se jen zastavil a zadíval se na ni. Pozvednutím obočí ji vybídl, aby mu řekla, co má na srdci, rovnou a nezdržovala ho. Elizabeth zaklapla knihu a odložila ji na nedaleký stolek. Opřela se do křesla a řekla:
"Vzhledem k tomu, že tu za pár hodin tu už nebudeme sami, bychom si měli ujasnit, jak naše milované spolužáky obeznámíme s nastalými skutečnostmi." Tom pokýval hlavou a s rukama v kapsách svého hábitu přešel ke krbu, jak po něm původně chtěla a posadil se do křesla naproti Elizabeth.
"Jeden nápad bych měl," řekl jen tak mimochodem.

"Ano?" vyzvala ho Elizabeth plná očekávání, aby ji zasvětil do svých plánů.

V Bradavicích probíhala první večeře po vánočních prázdninách. Ve velkém sále to hučelo jako v úlu. Všichni studenti si horlivě sdělovali, co dostali k Vánocům či co nového doma. U učitelského stolu seděli již všichni vyučující, včetně téměř všemi milovaného profesora Albuse Brumbála. V sále ale stále chyběli dva zmijozelští studenti, které postrádali nejen jejich spolužáci, ale profesoři, převážně Křiklan a překvapivě také Brumbál. Vzhledem k poněkud napjatým vztahům, které, jak všichni věděli, panovali mezi Tomem a Elizabeth, byla skutečnost, že nebyl přítomný ani jeden z nich, pro profesory velmi znepokojující. Pokud se potkali na jedné z zcela vylidněných chodeb, nemuselo to dopadnout zrovna dobře.
Tom s Elizabeth byli na cestě do sálu. Nikam nespěchali. Vlastně by se dalo říct, že se spíše loudali. Měli velmi přesně namyšleno, co udělají. Rozhodli se, že vše udělají tak, aby to všichni pochopili, a pojali to stylově. Když se chodbou blížili ke dveřím do sálu, chytili se jednoduše  za ruku. Rázným krokem a s postojem, který na všechny strany křičel, že to oni tu jsou páni, vstoupili do přeplněného sálu. Tento malý nepatrný detail v podobě spojených rukou zaskočil všechny přítomné, hned jakmile stanuli ve dveřích. Elizabeth se rozhlédla po sále a zhodnotila reakci přítomných za velmi uspokojující. Studenti na ně zírali, jako by se před nimi právě zjevili samotní zakladatelé. Ticho v sále nastalo tak rychle a definitivně, že by jednoho snadno napadlo, že na ně někdo seslal utišující kouzlo. Příchozí Zmijozelové zamířili stále ruku v ruce ke svému kolejnímu stolu. Usadili se bok po boku mezi Tomovi příznivce, čímž si Elizabeth vysloužila značně zmatený pohled od těch svých. Elizabeth se původně snažila vydobýt si, aby seděli na jejím místě, Tom to ale razantně zamítl, protože, dle jeho slov, by hoty její harpie na místě roztrhaly. Elizabeth nemohla nic jiného než s přidušených smíchem souhlasit. A tak jim ani nikomu jinému nevěnovala příliš pozornosti. Naklonila se k Tomovi a zašeptala mu něco na oko laškovně do ucha. Tom se ušklíbl a otočil se na ni. Pohladil ji po tváři a přitáhl si ji k polibku. 

Když polibek ukončili, museli se oba vítězně  usmát. Oči všech přítomných byly upřeny přímo a jen na ně dva. Končetiny přihlížejících byly ztuhlé v různých polohách nesouc jídlo k ústům či gestikulující právě o nějaké dramatické příhodě z vánočních prázdnin. Obzvláště intenzivně se do nich zabodával jeden blankytně modrý pohled od učitelského stolu. Brumbál zaraženě sledoval scénu probíhající u zmijozelského stolu. Celou situaci neshledával vůbec příznivou. Věděl, že Tom má jisté sklony k tomu, sejít na špatnou cestu, a jeho očividně rodící se vztah s tou Grindelwaldovic holkou ho jistě skutečně strhne. Elizabeth Lewisová, řečená Grindelwaldová má velmi špatný vliv na své okolí. Bude si na ně oba muset dát velký pozor. Mohlo by se to velmi  rychle vymknout z rukou a on raději nechtěl ani pomyslet na možné následky.
Na rozdíl od něj se ředitel Dippet a hlava zmijozelské koleje Horacio Křiklan jen těžko bránili šťastnému úsměvu. Byli velmi potěšeni změnami, které mezi těma dvěma nastaly. Všichni měli stále v živé paměti příhodu, kdy Tom Elizabeth ostříhal její milované vlasy, a ona mu za to na oplátku hodlala ustřihnout něco jiného. 

Elizabeth se rozhlédla po sále s pozvednutým obočí a výhružným pohledem.
"Ať vám to nevystydne!" křikla ke spolužákům. Celý sál v ten okamžik přímo explodoval. Nejvíce zmatení byli jistě Zmijozelové. Elizabeth i Tom si byli plně vědomi toho, že je v bezpečí koleje bude čekat menší vysvětlování minimálně těm nejvěrnějším každého z nich. Neviděli v tom však žádný problém. Oni byli na vrcholu. Jejich slovo je ve Zmijozelu zákonem, proti kterému si nikdo nedovolí nic namítat.