Větší zlo

Rozhovor

"Co bylo v tom balíčku?" položil Tom Eileen jednoduchou otázku. Odchytil si ji na chodbě vedoucí ke knihovně krátce o incidentu na nádvoří. Překvapilo ho, že nenásledovala Elizabeth, ale byl za to rád. Mohl si tak promluvit s podle něj nejslabším článkem skupiny Elizabethiných důverníků
"Do toho se nechci plést," řekla mu jenom. Tom vytáhl z kapsy svou hůlku a začal si s ní hrát. Eileen hypnotizovaně upírala nervózní černé oči na ten proutek v jeho ruce. Raddle se k ní naklonil, ale pořád si udržoval jistý odstup.
"Co mi to mělo udělat?" zeptal se.

"To už je teď jedno, ne? Stejně to nefungovalo," prohlásila Eileen to, co považovala za pravdu, a chtěla odejít, pak ale ucítila na svém krku hrot jeho hůlky.
"Kdyby to fungovalo, co by se stalo, Eileen?" vyptával se Tom dál nebezpečným hlasem. Dívka poněkud vyděšeně shlížela na hůlku a její dech se viditelně zrychlil. Věděla, že by jí byl schopný skutečně ublížit, kdyby mu k tomu dala důvod. To, co se před chvílí stalo s Elizabeth, to jen potvrzovalo. Pud sebezáchovy, který v ní Tomova tichá hrozba probudila, se v ní ale bil se silnou zmijozelskou loajalitou, kterou cítila vůči Elizabeth. Tom si byl plně vědom niterního souboje jeho spolužačky. Nebýt Elizabeth, nebylo by moc těch, kteří by si ji všimli. Vděčnost může mít velkou moc, když chce.
"Nemusíš se ničeho bát, nikdo se to nedozví, když mi to povíš. No tak.Co to bylo za kouzlo?" usmál se na ni Tom. Eileen se rozhlédla po prázdné chodbě a poté upřela svůj pohled na Tomovu tvář.
"Byla to upravená verze kouzla touhy," řekla tiše a opět se rozhlédla, jako by se ujišťovala, že ji skutečně neslyšel nikdo jiný, jen Tom.
"Touhy? Asi mi nějak uniká smysl. Proč by na mě Grindelwaldová použila kouzlo touhy?" Byl opravdu upřímně překvapen. Čekal, že ho chtěla zmrzačit nebo tak něco, ale vzbudit v něm touhu? O co jí sakra šlo?

"Má jistou teorii, kterou si tak chtěla asi ověřit. Nejsem si jistá, proč přesně si vybrala toto kouzlo," vysvětlila mu stroze.

"Jakou teorii?"
"To nevím, nikdy není moc konkrétní," téměř jej okřikla.
"To je zajímavé. Elizabeth Grindelwaldová, že se nesvěřuje ani nejvěrnějším?" Tom přešel tón jejího hlasu. Musel být trochu tolerantní , pokud se chtěl něco dozvědět.

"Elizabeth se nesvěřuje nikomu. Vždycky to tak bylo," prohlásila dívka, jako by to snad bylo něco, co by měl vědět sám. Tom stáhl ruku s hůlkou a vrátil ji zpět do kapsy. Odstoupil a schoval ruce v kapsách.
"Přijď dnes v sedm hodin do mého pokoje. Popovídáme si spolu," usmál se na ni mile a s klidem odešel.

Eileen zůstala stát opřená o stěnu a dívala se na Tomova vzdalující se záda. Tak nějak vůbec nechápala, proč po ní chtěl, aby za ním přišla. Věděla ovšem, že přijít musí. V podstatě před chvílí Elizabeth zradila a nechtěla riskovat, že by to Raddle použil proti její přítelkyni. Sebrala si ze země své věci, které leknutím upustila, když ji Tom zatáhl za roh a přirazil ke zdi, a zamířila, tam kam původně chtěla - do knihovny. Chtěla si udělat úkoly a mimo jiné také utřídit myšlenky.

Tom se vydal do společenské místnosti. Hned, jakmile vešel, upřely se na něj pohledy všech přítomných. Stejně jako před tím nárůstem popularity Elizabeth Grindelwaldové. Cítil, jak jeho moc nad Zmijozely opět roste. Což ho velmi těšilo. Prošel napříč místností a zamířil si to do pokoje, kde by už měli být Orion s Abraxasem. Měl pravdu. 
Orion seděl u stolu a hrál si s brkem, asi chtěl původně psát úkol z přeměňování, jeho myšlenky se ale neustále upíraly zcela jiným směrem. Abraxas ležel na posteli a se zavřenýma očima a rukama za hlavou přemýšlel nad tím kouzlem, které Grindelwaldové nejspíš selhalo. Přišlo mu povědomé, nemohl si ale vzpomenout, kde už takové kouzlo viděl. Pozornost obou kouzelníků se obrátil na Toma, který se po příchodu s potěšeným úsměvem, sídlícím na jeho rtech, se posadil na svou postel.

"Kde si byl?" zeptal se ho Abraxas. Jednomu by jeho tón mohl připadat až starostlivý.

"Měl jsem velmi zajímavý rozhovor s Eileen Loydovou," řekl Tom jakoby nic.

"S Loydovou? Řekla ti něco?" začal hned vyzvídat Orion.
"Nejdříve se bránila, ale pak mi vyklopila, že ten pytlík, byl kouzlo touhy. Elizabeth si údajně chtěla ověřit nějakou svou teorii. Zajímavější je ale to, že ani ona vlastně neví o jejích plánech nic konkrétního. Vypadá to, že naše milovaná Lizie nevěří ani svým věrným ocáskům."
"Pořád je tu přeci ještě Walburga," poznamenal Malfoy.

"K Loydové má ale Grindelwaldová blíž, moje milovaná sestřenka se o ni začala zajímat, až se vyhoupla mezi smetánku," oponoval mu Orion.
"Proč jim nevěří?" zeptal se Toma Abraxas.

"To se jistě brzy dozvíme. Eileen nás přijde večer navštívit," oznámil svým přátelům.