Větší zlo

Zmijozel

Další den byla neděle a Tom se rozhodl ukázat Elizabeth své překvapení, ze kterého předchozí den sešlo. V pozdních odpoledních hodinách vyzval svou přítelkyni, aby ho následovala. Ta, natěšená na to, co přijde, poslušně cupitala za ním téměř prázdnými chodbami. 

Nedůvěřivě se na něj zadívala, když se právě chystal vejít do jedné z dívčích umýváren ve druhém patře. Tom se na ni jen tajuplně usmál a pokynul jí, ať vejde. 
"Tome, co tu děláme?" zeptala se ho. Tom neodpověděl a, nechávaje ji stát na místě, párkrát obešel umyvadla, než se nakonec zastavil před jedním z nich.
"Uvidíš," zašeptal. Poté už celou svou pozornost věnoval umyvadlu. Elizabeth ho pozorovala a napjatě čekala, co se bude dít. Kdykoliv sem mohl někdo přijít. Tom něco zašeptal.
Pro neznalého to mohlo znít jako nějaké nesmyslné spojení písmenek do slabik a slov, ale Elizabeth byla Zmijozel a ne ledajaký, takže hadí jazyk poznala téměř okamžitě, i když mu nerozuměla. Umyvadla se na Tomův povel postupně rozestoupila a odhalila tak večernímu šeru hluboký a temný tunel. Elizabeth netušila, co si o tom má myslet, ale někde vzadu v hlavě jí hlodala myšlenka na starou pověst, o které četla v jedné knize ještě, když žila s rodiči v New Yorku.
"Tome, to je...?" začala nejistě, ale tázaný ji nenechal domluvit.
"Uvidíš," usmál se na ni. "Pojď," vybídl ji a natáhl k ní ruku. Elizabeth nejdříve zaváhala. Co když je v tom ukrytá nějaká past.
"Neboj, půjdu s tebou," ujistil ji Tom s drobným úsměvem. Blondýnka tedy přijala jeho ruku a přistoupila k němu na okraj té černé díry. Tom ji sevřel v náručí, a než stačila jakkoliv protestovat, s ní skočil dolů. Elizabeth překvapeně a možná i trochu vyděšeně vypískla a pevně se chytila Tomova hábitu. Cesta po té skluzavce, která vedla skrz neuvěřitelnou spleť chodeb a tunelů, nebyla mladé čarodějce moc příjemná. A o jejím konci se to také říci nedalo. Jakmile oba opět stáli na nohou, neubránila se znechucení. Tenký vysoký podpatek jedné z jejích nových bot se zasekl mezi ohlodanými žebry něčeho, co vypadalo, že to ještě před pár dny mohla být kočka.
"Kde to ksakru jsme?!" zeptala se Toma, zatímco se torzo snažila sundat. Tom jí při tom pozoroval a jen se škodolibě culil. Po chvíli ale Elizabeth pomohl a bez varování ji zvedl do náruče, aby se jí podobná nehoda už nestala. Opět ji položil, až prošli několika tunely a dostali se tak do ne příliš velké jeskyně. Ani na tu se Elizabeth moc netvářila, ale přeci jen už to bylo  něco lepší než ty špinavé tunely. Na konci jeskyně tkvěl ve stěně velký kulatý poklop s několika hady. Tom se před něj postavil a opět promluvil hadím  jazykem. Z malé krabičky na jedné straně poklopu se vyplazil had a postupně oběhl celý obvod poklopu, zatímco mu zbylí uhýbali poslušně z cesty. Poklop se pomalu otevřel ve chvíli, kdy se vrátil zpět do své krabičky. Tom vzal Elizabeth za ruku a vedl ji temným tunelem, na jehož konci se rozkládala obrovská místnost. Jejím středem vedla dlážděná cesta, kterou střežily velké hadí hlavy a vedla až k ohromné soše na opačném konci místnosti. Jediný zvuk, který byl v místnosti v tu chvíli slyšet, bylo odkapávání všudepřítomné vody. Tom sešplhal po žebříku na dlážděnou cestu a pomohl dolů i Elizabeth. Ta byla naprosto ohromená tím, co viděla. 

"Vítej v Tajemné komnatě," ušklíbl se Tom nad jejím úžasem. 
"No, tak to je teda něco," bylo jediné, na co se Elizabeth zmohla při tom pohledu. 
"To ještě není všechno. Pojď," vybídl ji a rozešel se směrem k soše. U té se zastavil a opět něco zasyčel. Elizabeth zůstala stát pár kroků za ním a čekala, co se bude dít. Za sochou něco hlasitě zadunělo a jej ústa se pomalu začala otevírat. 
"Nedívej se mu do očí," řekl ještě, než se v další chvíli vynořil z úst obrovský hrad. 
"To - to je bazilišek," konstatovala hlasem plným úžasu. Tom přešel blíže k hadovi a jemně ho pohladil po hlavě, kterou mu nastavil.
"Pojď blíž," pobídl ji, "neublíží ti, pokud mu to nepřikážu."
"A jak mám vědět, že to neuděláš, když ti nerozumím?" zeptala se svého přítele a její hlas byl nasáklý smíchem. I Tom se zasmál a natáhl k ní ruku, jako další pobídku k tomu, aby udělala těch několik málo kroků k němu. Elizabeth tak učinila, i když poněkud váhavě. Přece jen bazilišek svým vzhledem přímo křičel, aby kolem něj člověk chodil po špičkách, aby ho nerozzuřil. Tom jí chytil za ruku, kterou následně pomalu přesunul na ohromné šupiny na hadí hlavě. Zmijozelské královně se zatajil dech. Cítit pod prsty hladký povrch šupiny, bylo něco nepopsatelného. Neměla ani tušené k čemu by to přirovnala, bylo to tak jiné než cokoliv.
Tom sledoval Elizabeth a potěšeně se usmíval. Důvodů, proč ji sem bral, bylo hned několik. Kromě toho, že ji to očividně potěšilo, ji to také ujistilo v tom, že, i když si to do teď nejspíše nemyslela a také by to nikdy nepřipustila, nad ní má navrch a pokud mu k tomu dá podnět, může se jí klidně zbavit.