Větší zlo

Rozhodnutí

Elizabeth seděla s Walburgou na lavičce a čekaly spolu na Eileen. S ní přijde i Raddle, tím si byla jistá, protože tu na něj čekaly ty jeho opičky. Nemuseli čekat dlouho. Na nádvoří se za chvíli objevil Tom a v těsném závěsu za ním i Eileen. Elizabeth se ušklíbla a i se svou věrnou přítelkyní vstala z lavičky a vydala se naproti příchozím. Orion s Abraxasem obě pozorně sledovali, aby jim náhodou neunikl nějaký důležitý náznak. Rychlostí blesku se zvedli z lavičky, když si všimli, jak její ruka mizí v kapse hábitu a vytahuje z ní malý černý pytlíček. Nestihli už ale nijak zabránit tomu, aby ho hodila Tomovi přímo pod nohy. Ten to nepostřehl a na pytlíček šlápl. Nádvořím se v tu chvíli ozvala třaskavá rána a z pod podrážky Tomovi boty vyletěl zlaty paprsek, párkrát ho obletěl a nakonec narazil do jeho hrudi. Toma náraz donutil udělat krok dozadu a chytit se za hrud v místě, kde proud světla zmizel. Zhluboka se nadechl a otočil se. Naštvaně se zahleděl do ledově modrých očí. Elizabeth se snažila udržet si chladný, odměřený, nezúčastněný výraz. Když ale udělal Tom krok směrem k ní, ustoupila i ona o krok dozadu. A ustupovala by nejspíš dál, kdyby jí v tom nezabránil kamenný sloup, do kterého zády narazila. Ohlédla se, ale během okamžiku už zase upírala ledový pohled na Toma. Ten stál těsně u ní a se vztekem v očích na ni shlížel. Ona si však stále zachovávala ten odměřený, možná až nadřazený postoj. Zvedl ruku, opřel se o ni vedle její hlavy a naklonil se k ní.
"Co si udělala?" zeptal se jí Tom temným hlasem, který Elizabeth do určité míry vyděsil. Udělala mu příšerné věci, ale takhle mluvit jej ještě nikdy neslyšela. 

"Nic," prohlásila pevně, i přes nastalou nejistotu, která se začínala zmocňovat její mysli. Tom se zamračil. Chytil Elizabeth za vlasy a přitáhl si za ně její hlavu blíže k té své. Elizabeth okamžitě zvedla ruce ke svým světlým vlasů a postavila se na špičky, aby alespoň částečně unikla bolesti, kterou jí Tom svým konáním způsobil. Nečekala to, nedokázala tedy zabránit bolestivému syknutí.

"Co si udělala?" zavrčel jí do obličeje znovu. Zněl dost naštvaně.

"Tome," zašeptala Elizabeth a chtěla pokračovat, on ji ale nenechal.

"Co si mi udělala!?" zopakoval jí znovu už více nahlas a smýkl s ní za světlé prameny, až ji tak donutil slabě vykřiknout bolestí. Elizabeth do očí vyhrkly slzy. Začínala se ho bát. Znala Tomův profil nazpaměť. On nepoužíval fyzické násilí. Nedělalo mu potíže zaklít kohokoliv si zrovna umanul, ale vlastní rukou nikdy nic. Neexistoval jediný záznam o tom, že by se někdy popral nebo někoho uhodil. Skutečnost, že se neobtěžoval použít na Elizabeth kouzlo, ale trápil ji vlastní rukou, celému okolí ukazovala míru jeho vzteku. Tom byl skutečně velmi naštvaný a jeho vztek stále rostl, když Elizabeth, kromě jeho jména,  neřekla jediné slovo. Znovu zatáhl za její vlasy, až ji tak přiměl padnout koleny na kamenné dláždění nádvoří.

Orion, Abraxas i Walburga s Eileen a vlastně všichni přítomní studenti se zatajeným dechem sledovali celou situaci. Po Elizabethině tváři se svezla jediná bolestná slza, kterou už její vůle nedokázala nadále držet na řetězu. Tehdy, jakoby Toma někdo polil vědrem studené vody. Rozhlédl se po nádvoří, po vyděšených a překvapených tvářích svých spolužáků. Shlédl i na Elizabeth. Ta na něj upírala modré oči, ve kterých se odrážel její strach, i přes to že její výraz nic takového neukazoval. Pustil její vlasy a narovnal se. Walburga s Eileen okamžitě pomohly Elizabeth vstát. Elizabeth si setřela z tváře zbytek po cestě osamělé slzy, otočila se na podpatku a rychlým krokem opustila nádvoří. 
Tom se za ní ani nepodíval. Bez jediného slova se otočil, odešel a vydal se chodbou opačným směrem než Elizabeth, která měla namířeno do svého pokoje ve Zmijozelské koleji.

Elizabeth naštvaně třískla dveřmi svého pokoje. Co se to do pekla stalo? Nechápala, co to do něj vjelo. Měla za to, že ho znala. Tohle se mu nepodobalo. S tím nepočítala. Raddlovi se tak povedlo ji dokonale ponížit. Sice to i na něj vrhlo nepěkný stín bestiality, ale ona se obávala, že teď se hodně zmijozelských přidá na jeho stranu, protože z něj budou mít strach. Vzala do ruky porcelánovou vázu, která stála na nočním stolku u její postele, a hodila ji proti zdi. Walburga, která právě otevřela dveře pokoje, se jen těsně vyhnula letícímu střepu.
"Vyhrál!" křikla naštvaně Elizabeth a hodila přes pokoj knihu, kterou následovaly v těsném závěsu další dvě a k tomu ještě soška hada.

"Nedělej předčasné závěry," snažila se ji Walburga uklidnit.
"To nejsou předčasné závěry, Walburgo. Zkrátka vyhrál!" otočila se na ni Elizabeth. Posadila se na postel. Blacková se stále ani o jediný krok nepohnula ze svého místa u dveří.
"Zesměšnil mě!" pokračovala Elizabeth. "Donutil mě si před ním kleknout. Kdo teď asi uzná moji autoritu, když mě polovina školy viděla před ním klečet na kolenou a brečet!? Vyhrál!" rozhodila poraženě rukama.

"Byla to jen jedna slza a k tomu ještě pochopitelná, málem tě skalpoval. Nemůžu uvěřit, že se tak rychle vzdáváš," prohlásila Walburga.

"Elizabeth Grindelwaldová by se tu takhle nesložila, protože se Raddlovi povedlo odrazit její útok, a místo toho by začala vymýšlet nový a lepší plán, jak ho konečně dostat." Elizabeth se na ni zadívala.
"On ale můj útok neodrazil. Ten ještě nepřišel," prohlásila.
"Cože?" nechápala brunetka a odvážila se přistoupit k posteli, na které její přítelkyně seděla.

"Chvíli potrvá, než to kouzlo začne plně účinkovat," informovala ji Grindelwaldova dcera. Elizabeth odvrátila od Walburgy svůj ledový pohled směrem k oknu do hlubin Černého jezera, kolem kterého právě proplouvala obří oliheň. Na její tváři se začal pomalu objevovat ten její pověstný, zlověstný úšklebek. Walburga sama se také musela usmát. Tom se měl na co těšit.