"Tak co??" táže se, jakmile dovřu dveře. Co nejhlasitěji polknu, aby to vypadalo, že je mi to opravdu líto, že nemám materiál.
"No já.." rozzáří se mu oči jak malému dítěti před tím, než otevře velkou krabici s dárkem. Ale bohužel, bude zklamaný. Jako když jsem místo obřího červeného bagru, co jsem chtěl k vánocům, pod stromkem našel ponožky.
"No.. já je nemám" zahledím se do země. Připadá mi to jako nutnost. Chris zbledne a výraz se mu z dětského těšení změní ve velice přísný učitelský obličej.
"Proč?!" zasedne za stůl a artikuluje zřetelně. Radši zůstanu opodál, je dost možné, že po mně něco hodí a zrovna po ruce má moc pěkné těžítko, to by byla škoda, kdyby se rozkřáplo o moji hlavu.
"No, tak ono se při tom dost blbě.." zařvu na něho na oplátku.
"..fotí" Úplně ze mě ten stres spadnul. Mám dost co dělat, abych se tady hned nerozchechtal. Ten můj šéf vypadá, že mu za chvilku exploduje hlava.
"Ale ujišťuju ťe, že si to parádně užil.." ušklíbnu se a urychleně vypadnu ze dveří. Nepotřebuju vidět, jak se mu mozek rozletí po celé místnosti. Zase ty pohledy všech. Proč se na mě všichni tak divně dívají?! Fajn, budu jim to vracet, když nemíní opustit pohledem oni mě, tak se na ně taky budu dívat na idioty.
"Je ti něco, Franku?? Nekul tak ty oči!" rozchechtá se Jess. Moc fajn chlápek. Když si z vás ovšem nedělá srandu.
"Franku, dáš si kafe??" přiletí ke mně.
"Oh.." vykulí na mě přes ty svoje obří brýle oči.
"Bože.. která ti to udělala?? Musela to být dračice, co?? Franku, ty se fakticky nezdáš..."
" Co?!" tážu se už opravdu nakvašeně. O čem to sakra mluví?? A proč cpe tu svoji optiku k mým uším?!
"Nedělej, že nevíš, o tom bys věděl i kdybys byl slepej.
"Franku??" šáhne mi za ucho.
"Dost dobrej cucflek." Usměje se s uznáním. Ou, to ne!
"Kecy.." zamručím a pádím se červenat na nejbližší hajzly.
Bezva, bezva, vážně skvělé. Kvůli svému milému pracovnímu exempláři mám na krku obrovský flek barvy přezrálých borůvek.
"Kdopak ti to udělal, co? Bloncka, bruneta?" zjišťuje Jess a panenky se mu rozšíří vzrušením z náhlého nabytí peprných informací.
"Ne!" odbudu jej rázně a pořád si přejíždím prsty přes cucák, jako bych se snažil ho nějakou kouzelnou formulkou odstranit.
"Takže zrzka!" vykřiknul Jess a praštil mě do zad takovou silou, že náraz desetitunové dodávky by byl oproti tomuhle jenom lehké pohlazení po zádech.
"Hele nekecej tak blbě a pomož mi. Nemáš náhodou make-up?" ano, jsem velice zoufalý, vzhledem k tomu, že právě prosím svého spolupracovníka o paštikovitou hmotu, kterou si po kilech "nanáší" na svou problematickou pleť náctileté děvčata.
"Jasně...a taky matné růžové stíny a perleťovou rtěnku s třešňovou příchutí. Copak vypadám, jakože jsem teplej?!" Jess na sebe ukáže palci a nadzvedne obočí.
"Ne, ale vypadáš, že si pěkně homofobní" dodám suše, když mi má drahocenná spolu-hyenka nechce poskytnout nic, co by mi pomohlo zakrýt suvenýr ze včerejší noci. Kdyby jenom věděl, že se netrefil ani do pohlaví ani do barvy vlasů.
ČTEŠ
Nothing Personal Just Job
Fanfiction"Way?! To snad ne?!" výtečně, s chutí beru vrásčitého dědulu v županu. Way je jeden z lidí, jež jsem doufal, že už nikdy nepotkám. A teď na něj ještě budu muset číhat za každým rohem. Na druhou stranu si nemyslím že to bude nějak moc těžký vytáhno...
