Nothing Personal Just Job

Next Next Part

Probudil mě upřený pohled Boba. Vypadal, jak by mě proklínal. Ne, že by teda neměl proč, ale nemusel se na mě s upřímně říkajícím výrazem: "Dneska tě zabiju. Ještě nevím jak, jestli tě otrávím kávou od žida nebo jinak, ale piš si, že se zítřka nedožiješ."

Čuměl tak dlouho, dokud mě neprobudil. Otravoval mě těma jeho pytlem pod očima a zcela nakvašeným výrazem.

A taky tím, že přišel.

"Dobré ráno Bobe." usmál jsem se sladce a snažil se vypadat co nejpohodověji, ač jsem se musel velice přemáhat, aby můj výraz nenabral nádech nezralého citrónu. Hold nestrávil jsem spaním dvanáct hodin, jak mám ve zvyku. A taková náhlá změna člověka dost zmůže.

"Jak se spalo?" vyskočil jsem z postele, přihnal se k oknu a prudce odtrhnul závěsy od sebe. Načež se nám do pokoje vehnalo světla jak o Vánocích. Bob sebou trhl a zakryl si oči. Z toho jsem mněl úžasně škodolibou radost.

Odebral jsem se do kuchyně, kde mě už vyhlíželi i ostatní, aby si na mě mohli vylít všechen jejich dosud nahromaděný vztek.

"Čaute..." otočil jsem se k lince, abych se nerozchechtal nad těma jejich vzteklýma xichtama.

"Vypadáte nějak mdle... stalo se něco??" tázal jsem se opět velice mile, nýbrž velice ironicky. Sakra, měl bych držet hubu, abych ještě jednu neschytal.

"Já ti řeknu, co se stalo. Když už přijdeš domů tak pozdě, mohl bys předpokládat, že někteří by mohli už spát a nedělat randál vším, co děláš?!" vyjel na mě Mikey.

"Dobrý...seš nějakej převařenej kámo. Nesopti, aby se ti nezamlžily brejle" zatlemil jsem se. Ano, bylo to ode mě hnusné dělat si srandu z jeho 'hendikepu', ale on taky není žádná matka Tereza.

"No, a taky když už děláš jednu nejmenovanou činnost, mohl bys ji prosím tě provádět někdy, až budeš sám? Protože poslouchat vrzání tvojí debilní postele taky nenapomáhá poklidnému usnutí." Sakra...co?! To si nepamatuju. Že bych byl tak nalitý? Ne... já jsem byl maximálně politý. Zato někomu jinému slezl úsměv z tváře, ale zato nabral slušnou barvu.

"Ne, to jsem nebyl já." Usmál jsem se na něho.

"Jo, jasně. Jak se z toho chceš vykecat?? Obvyklou tvojí debilní výmluvou, jako třeba..."

"Mám jistou...výmluvu" zarazil jsem ho a šťouchl jsem do toho kance, co si to včera rozdával se svojí rukou.

Nezabýval jsem se dalším bezvýznamným rozhovorem, páč by to stejně hodili na mě.

A tak jsem se odebral zpátky do pokoje, kde jsem se převlíkl do roztrhaných džínů, a jelikož jsem nenašel jiný docela čistý svršek, než takové to "tílko", které jsem náhodou dostal od Mikeyho, vecpal jsem se do něj.

Předstoupil jsem před zrcadlo a okamžitě jsem začal tílko sundávat, neb jsem působil dost nechutně. Taky jsem na sebe mohl hodit včerejší triko, ale to bych táhl jak ten pajzl.

Napadla mě jediná alternativa jak vypadat docela k světu a přitom nesedět jak bych se v životě nemyl, a to bych byl osočován neprávem, páč v koupelně trávím nadměrné množství času. Takže jsem se chopil včerejšího trika a Rayova deodorantu.

Když jsem docela dlouho držel spouštěč toho omamného smradu, došlo mi, co to na sebe ten Ray patlá. Přestal jsem ehm.. stříkat a urychleně jsem otevřel okno aby se to nedozvěděl nikdo z mých spolubydlících, páč to by mě už asi fakt vystěhovali. Navlíkl jsem triko na sebe, když tu někdo vrazil do dveří a načapal mě u praní ala Frank.