"Co.. to?!" přilepí nos k obrazovce Chris. Na obrazovce se objeví Gee, jak si bere můj hrnek. Bože můj, "Way.." vykřikne Chris a rozesměje se.
"Ježíš a Maria, co ten tady dělá??" sprásknu ruce. On se na mě otočí, jako bych byl já ten, co tady do teď šílel, že nám vlezl do kanclu.
Vlezl přímo do pasti.." zasměje se a s oblibou zprohlíží večerní záznam.
"No, skvělé, tak teď víme kdo tu byl, že nic neukrad, můžeme jít.." tahám ho za rameno, abychom už šli.
"Počkej, tebe nezajímá, co tu dělala?! Vždyť ho fotíš, ne..??" otočí se na mě a nechápavě kouká.
"Ne, mně je to docela jedno.. pojď už.." zaryju mu nehty do ramene. Jenomže teď přicházím na scénu já..
"Eh.. Franku?? Tobě takhle naběhne Way a ty mu.. ?! " prohlíží si obrazovku nevěřícně, až jeho nevěřícnost spadne do znechucení.
"Bál jsem se, že by nás to moc sblížilo.." plácnu se do čela a vypnu mu obraz, když se musím koukat na to, jak mě Gee objímá nohama a já mu rty jezdím po krku..
"Počkej nech to, to bylo zajímavý.." otočí se na mě s nebývalým úsměvem, bohužel až pak mu dojde,že se směje člověku, který stojí vedle něho.. Strašně se rozchechtá a já strašně zrudnu.
"Fuj.." bouchne si do stolu, div mu netečou slzy. Chechtal se celou cestu, zpátky nahoru a jakmile přišli první.. ehm spolupracovníci, nechechtal se už jenom Chris. Upravil jsem pár fotek, co jsem nafotil a pustil se do šťavnatého článku.
"Ty, Franku stav se pak u mě..hah.. Way.." propukne v další záchvat smíchu můj nadřízený, když se jde občerstvit. Mám takový dojem, že ho občerstvím, že se bude divit. Jelikož mě nic chvályhodného do novin nenapadalo, naklusal jsem hned za Chrisem. Prudce se zastaví a já jak jsem zamyšlený, jelikož jsem si dal předsevzetí, že ode dneška začnu myslet, než se s někým vyspím, tak do něho narazím..
"Ty, co tak rychle?? " zařehtá se, jako by to bylo vtipné. Haha.. k popukání. Posadí se vážně za svůj stůl a chvilku na mě jenom tak zírá. Pak se zasměje, otočí se na své vystlané židli, co by si totiž otlačoval zadeček, když může sedět na lékařské vystýlce z teleshoppingu. Kdyby blbec zavolal hned, dali by mu čtyři kusy jako dárek a na měkkém jsme mohli sedět všichni.
"Takže Franku... mám takový jistý nápad, ale nejdřív mi řekni" odmlčí se a tváří se dokonale vážně. Úplně kamenný obličej. To jsem vážně zvědav, co ho napadlo, pokud to bude něco tak úžasného, jako to, že bych měl nafotit Gerarda, tak mu asi taky navrhnu, aby začal myslet..
".. jaké to s Gerardem bylo????" rozjaří se mu oči, jako malé holčičce, která chce vědět podrobnosti o vztahu své sestry. Bohužel, Chris už není malá holčička, takže má požadavky jako větší holčička.
"Co, prosím?!" vykulím na něho oči. A snažím se vypadat pobaveně, ale jeho otázka mě opravdu zarazila. Sakra, tohle chtějí vědět holky..
"Dělej Iero.." kopne mě pod stolem. Co ti na to mám jako odpovědět?? Jo, Chrisi, ze začátku to bylo děsně divný, nejspíš předtím žral guláš, pak se mi strašně chtělo záchod a pak to bylo jenom mokrý.. Eh, podle toho jestli záleží na tom, v kterých částech.. to bylo mokrý.
"Co po mě jako chceš slyšet?" zavyju pokořeně a snažím se zachovat si přirozenou barvu.
"Já vždycky věděl že jsi děvkař, ale že bereš i kluky, tak o tom jsem neměl nejmenší ponětí," uculí se jako by měl nějakou hodně škaredou střevní nemoc.
ČTEŠ
Nothing Personal Just Job
Fanfic"Way?! To snad ne?!" výtečně, s chutí beru vrásčitého dědulu v županu. Way je jeden z lidí, jež jsem doufal, že už nikdy nepotkám. A teď na něj ještě budu muset číhat za každým rohem. Na druhou stranu si nemyslím že to bude nějak moc těžký vytáhno...
