"A co sem měl jako dělat? Měl jsem mu zabouchnout před nosem?" Bobe, Bobe...samozřejmě!
Way pozoroval naši drobnou hádku a rozhodnul se nám do toho nemíchat, protože by z toho mohl vyjít s borůvkovým kolečkem pod okem.
"Víte co, raději vás tady nechám o samotě. Kdybyste něco potřebovali tak jsem hned vedle, ale nechoďte za mnou s tím, že máte hlad" upozornil nás, protože vím, že když ho požádám o tak drobnou službičku jako je uvaření večeře, tak vždycky soptí.
"Takže? Chci to vyřídit rychle. Proč si sem přišel, co po mě vyžaduješ...a vůbec?"chrlil jsem to ze sebe a řekl bych, že mi k tomu silně dopomáhalo menší množství alkoholu v krvi. Docela nechápavě se na mě podíval. Jako by bylo naprosto přirozené, že cizí chlap leze do postele jinému chlapovi a navíc má JEHO hrnek.
"Přišel jsem...za tebou" konstatuje a párkrát zamrká. To si jako myslí, že ta noc...že to něco znamenalo? Kdyby si jen věděl, drahý nepříteli, že jsi pouze můj vědecký experiment, tak by si pelášil. Anebo je to nedostatkem jedné věci, pro něj převelice důležité věci.
"Copak, na dálnici podražili, tak jdeš za svým oblíbencem?" protáhnu ironicky obličej a zkřížím ruce na hrudi.
"Oblíbencem...vždyť mi za ty služby neplatíš" ušklíbne se a přitáhne si nohy více k tělu.
"Mám chuť tě okamžitě vyhodit před barák" tohle možná není moc vhodné říkat nahlas, ale když už mám za sebou Sex on the beach, tak už můžu všechno.
"Vyhodit... Ale z okna" dodám ještě, abych to dovršil a sednu si vedle něj na postel.
Podíval se na mě a snažil se o úsměv. Taky jsem se snažil, ale vypadalo to spíš, jakože se mi chce děsně moc na záchod. Opřel jsem se o stěnu a prudce vydechnul. Way mě urychleně následoval a letmo se mě dotknul. Bylo to fakt jen tak, aby se neřeklo. Za chvíli už to nebyl jenom dotyk bříšky prstů...už měl celou dlaň na mém hrudníku. Bože, dej ať je Bob hluchý...
"Ty prasáku, se na mě hned tak vrhneš, jo?!" vydechnu. Way mi začne degustovat krk a já se nemůžu ubránit smíchu, načež mi začne rty přejíždět přes čelist. Musím si nechat od Amy koupit nějaký make - up na vycucnuté póry.
"Máš s tím problém?!" chytne mě za triko a vecpe mi jazyk do krku. Uhm.. taky si ho přitáhnu za tu věc, co má na sobě. Prohnu se v zádech a pod triko se mi dostanou jeho prsty. Jo, taky mu začnu rozepínat knoflíky, aby to nevypadalo, že mě to nebaví.
"Gerarde.." zašeptám, když mi začne svlíkat vrchní část. Asi se tvářím hodně zoufale, že na mě tak hledí, ale při pomyšlení na to, že tady za chvilku vtrhne Bob a bude se ptát, co tady děláme a já nenajdu vhodnou výmluvu, jsem dost nervózní.
"Co zas máš?!" vytáhne si ruce z pod trika a nakvašeně se posadí. Oh.. ne?! To jsme si nerozuměli, kdo říkal, že máš přestat?! Stáhnu si ho zase na sebe, aby to náhodou nevypadalo, že nechci. Ne, nechci, ale když už jsme začli..? JO, taky mu prsty zajedu pod mikinu a sundám mu rukáv.
"Ah.. kdo je tady prasák a hned mě svlíká?!" vytáhne koutek na horu Way.
"Drž hubu.." zavrčím na něho a teď mu začnu dělat jarní úklid v krku já. Sundal jsem mu i zbytek mikiny a triko. Rty mi sjely na krk a taky se mi pokoušel sundat svrchní část hader. Když už se mu to konečně povedlo, vysápal se zase nahoru a to už na mně ležel celou vahou. Ok, no.. asi ne, celou vahou, protože to by ze mě zbyl velký mastný flek. Když je teď do.. pasu nahý můžu to posoudit, ale stejně jsem měl problém s dechem. Zase se na mě tak divně podíval. Co ti je, Gerarde?! Radši jsem ho stáhl pod sebe, bohužel, ne na dlouho..
ČTEŠ
Nothing Personal Just Job
Fiksi Penggemar"Way?! To snad ne?!" výtečně, s chutí beru vrásčitého dědulu v županu. Way je jeden z lidí, jež jsem doufal, že už nikdy nepotkám. A teď na něj ještě budu muset číhat za každým rohem. Na druhou stranu si nemyslím že to bude nějak moc těžký vytáhno...
