"Čau , kanče..." pozdraví mě Jess, když přijdu do práce. Je tam jenom on, zatím. Samozřejmě nám v ledničce došlo mlíko, takže budu muset vytrpět celý den bez kávy, kterou bez mlíka nepiju. Jenom zasalutuju na pozdrav a usadím se ke svému pracovnímu stolu.
Dneska to bude zase nuda, by mě zajímalo, co dostanu jako úkol týdne. Kterou popovou hvězdičku zhasnu tentokrát. Trochu mě ovšem znepokojilo, že na své obrazovce mám páskou přilepený výtisk dnešních novin.
Tady si někdo hrál.
No, na srandičky, to je užije... Začal jsem listovat. Teda nic extra. Myslím, že tenhle tisk dost úspěšně krachuje. Tyhle žvásty stejně nikdo číst nebude.
".. Se podívej na stranu devět, to těm bude zajímat.." přijde ke mně blíž Jess a poplácá mě po zádech. Začínám se obávat nejhoršího. On to přece neudělá...
Protože to už udělal.
Na straně devět je TA fotka. Obrovská. A k tomu dlouhatánský popisek, jakoby nebylo zřejmé, co se tam odehrává.
"Franku, co jste tu dělali??" rozchechtá se Jess, protože ta fotka není dost přiblížená a vůbec tam není poukázáno šipkou na detail.
"Nacvičovali jsme scénický tanec, nevidíš...?!" vrazím mu noviny do ruky a mířím si to k šéfově kanclu. Jess na mě ještě chvilku kouká, jakoby mi to i věřil. Tohle jsme si nedohodli. Podrazák hnusný. Celý politý potem vpadnu do jeho kanceláře.
"Chrisi?!" vyrazím prudce dveře. Jo, tak on tam není. Chytrej chlapeček, radši zbaběle zdrhne, protože by se mohlo stát, že dostane přes držku.
"Jessi, kde je Chris??" ptám se, s nadějí, že třeba vypluje z hajzlíků a já mu ten jeho hnusný xicht do jedné z toaletních mís brzy namočím.
"Není" pokrčí rameny Jess. No, tak já tady vlastně taky nemusím být. Hodím si přes rameno tašku a nakvašeně vyplouvám z místnosti.
"Měj se, teplouši" drž hubu... Panebože, co budu dělat, co budu dělat?! Gerard mě bude nenávidět. Ne, on mě nebude nenávidět, on mě zabije. Pokud se mnou ještě vůbec promluví. Ne, třeba to ještě neviděl. Jo, to je dost pravděpodobné. Taky to, ale neuvidí. Sakra co mám dělat. Idiot Chris. Nemyslel jsem, že je tak strašně snobský.
Nastoupím do přijíždějící tramvaje a sednu si vedle nějaké bělovlasé maličkaté babičky s šedým kloboučkem, která si z tašky vytahuje, právě tyhle posrané noviny. Do hajzlu, existuje ještě někdo, kdo to nečetl?!
"Můžeš mi prosím tohle přečíst, chlapče?" ukáže ta stařenka rozklepanýma rukama na odstavec s nadpisem --VERY HOT--.
"Ale jistě, babičko" zazubím se a velikým nedopatřením stránku devět z novin vytrhnu a roztrhám, aby se náhodou odstavec -VERY HOT-nedal složit zpátky a číst. Asi bych teď měl vystoupit, aby na mě všichni kolem nezírali jako na agresivního cholerika. Bezvadné, takže jsem si to došel pěšky.
"Čau Gee, můžeš mě prosím pustit?" zazvoním dole u dveří. No, že se vůbec ptám. Jo, teď tady nakráčí nějaká gorila a dá mi přes držku od pana zpěváka, výborně.
"Jasně, pojď dál" on mě pustil dovnitř?? Asi to nečetl. Super.
"Nazdar, jdeš akorát. Chtěl jsem si zavolat odborníka přes zvířata, ty hyeno a říct mu, ať si odnese ty tvoje buzerantský hadry!" strčí mi do rukou moje oblečení a pár osobnějších věcí. Stál už ve dveřích. S totálně kamenným výrazem.
ČTEŠ
Nothing Personal Just Job
Fanfiction"Way?! To snad ne?!" výtečně, s chutí beru vrásčitého dědulu v županu. Way je jeden z lidí, jež jsem doufal, že už nikdy nepotkám. A teď na něj ještě budu muset číhat za každým rohem. Na druhou stranu si nemyslím že to bude nějak moc těžký vytáhno...
