Nothing Personal Just Job

Next Next Next Part

"Way?! To snad ne?!" výtečně, s chutí beru vrásčitého dědulu v županu.

Way je jeden z lidí, jež jsem doufal, že už nikdy nepotkám. A teď na něj ještě budu muset číhat za každým rohem. Na druhou stranu si nemyslím, že to bude nějak moc těžký vytáhnout na Waye nějakou špínu. Bude to, jako bych se šťoural ve svý starý školní skříňce. Tam taky nebylo těžký najít špínu.

"Ber, nebo nech být. Myslel jsem, že by pro tebe mohla být tahle práce atraktivní" pokrčil šéf rameny a začal shromažďovat papíry o mém budoucím objektu zájmu.

"Atraktivní?! Za koho mě máš?" vážně bych se mu neměl zmiňovat o tom, komu že jsem to minulý večer zíral na zadní část těla napěchovanou do obtáhlých riflí.

Jo, tohle si raději nechám pro sebe, nebo si to zapíšu do deníčku.

Chris pokrčil rameny a odvázal si politou kravatu.

"Říká se, že je dost dobrý ve svém oboru. Třeba by tě ještě něco přiučil" jo, jenom nevím šéfe, jestli víte co je 'jeho obor'.

Chvíli jsem se ještě díval na ty ubohé polouschlé květiny na parapetech, potom na šéfa, jehož výraz byl přímoúměrný stavu rostlin.

"Fajn, tak já to teda beru. Doufám, že za to alespoň dostanu prémie" protočil jsem panenky a hned mi v rukou přistál papír. Zřejmě životopis, když je tak hustě popsaný.

"To je výpis podniků, kde by si ho mohl najít. Většinou to jsou nějaké večírky po skončení předávání cen" prohodil jen tak mimochodem, když jsem do toho papíru civěl už nějakou dobu a zkoumal, co v biografiích znamená "Bon Apettit".

K Wayovi mi to totiž moc nesedělo. Až po sléze mi bylo řečeno, že je to tedy podnik, ve kterém by se měl dnes večer vyskytovat. Paráda, do devíti mám voraz a potom se půjde na věc.

"Tak co, koho máš tentokrát?" zeptal se mě jeden z kolegů, když už jsem byl na odchodu.

"Ále, minule to bylo lepší, ale když na tom Chri-totiž šéf tolik trval, tak jsem vzal i tohle. Way, Gerard" konstatoval jsem jen tak mimochodem. Jeho jméno mi evokovalo písničku "Dumb Ways to Die", myslím, že to situaci docela vystihuje. Asi tam dneska večer pojdu nudou.

Na oplátku jsem se zeptal co má Josh...a taky pár dalších chlápků se kterýma dělám.

"Dítě Celine Dion, Adele a její nový přítel, jaký plavky nosí Zac Efron..." Ahh, v duchu jsem si zavýsknul, že mám Waye, mohl by to být přece jen přínos. Při představě, že fotím toho Efrona a celý týden je zataženo, takže ani nevyleze na pláž, se mi udělalo mdlo.

Řek sem si, že do večera dost času, takže jsem se rozhodnul, že se jen tak podívám po městě, co je novýho. Kolik lidí si nechalo zvětšit nos a zmenšit hrudník.

To je přece v dnešní společnosti "nadlidí" normální, ne?

Cestou jsem potkal Amy. Zrovna testovala nějaké chemické hnusy na své zákaznici.

Ne, není kuchařka. Pracuje v nějakém salonu.

To co patlala té paní na xicht bych mohl lehce zaměnit s paštikou. Bylo toho i podobné množství, jaké si mazal na chleba kdysi můj strýček.

Jo, asi o tý pěkný blonďatý kosmetičce můžu mluvit jako o "svojí holce", i když to není tak úplně jisté, teda vzhledem k tomu že spolu jen občas spíme, tak bych tomu takovou váhu jako "partnerství" nepřikládal.

Spíše takoví "kamarádi s výhodama"...vypadá na tu, která byla na střední vždycky hlavní roztleskávačka, takže by bylo pouhé kamarádství přímo hřích.

Celý odpoledne jsem se toulal městem. Ne teda že bych neměl co dělat, spíše jsem se připravoval na extrémní večer, takže jsem musel načerpat co nejvíc pozitivní energie. Jestli to takhle půjde dál, tak začnu asi dost brzy chodit na jógu. Dokonce jsem byl svědkem jedné menší šarvátky s policií, která zastavila údajného pasáka a jeho harém. Okamžitě jsem si vzpomněl na Waye a musel se pousmát. Pár blejsknutí a zase budu o pár těch krásných zelených papírků těžší, přeci jen bulvární tisk je po takových novinkách celej žhavej...

"Teď tady čtu že v jednom krámku došlo k loupeži a zmizlo jim dvacet sádrových trpaslíků. Při případném nálezu máme volat 554854221. Tak řekni, kde schováváš těch svých devatenáct přátel, ať si můžu na konto přičíst tu odměnu nálezci" dloubnul si Bob a s úšklebkem mě pozoroval.

Já jeho přihlouplou poznámku nevnímal, protože jsem zase nestíhal.

Za deset minut jsem měl být na místě a vzhledem k tomu, že jen cesta trvá čtvrt hodiny, jsem měl drobný časový skluz. Jen se modlím, ať se Way s někým nevypaří ještě než stačím přijít.

Popadl jsem svetr, utvořil si na hlavě rozcuch, mrknul jsem na sebe do zrcadla a vypadl zase ven. Obul jsem si vcelku rychle obě rozedrané kecky a vyběhl jsem. Jelikož mě hned zdržel pád ze schodů, způsobený nezavázanými tkaničkami, musel jsem pak při přespolním běhu docela máknout.

No i když...přespolní běh. Byl to spíš slalom mezi pouličním osvětlením. Asi jsem vypadal jako trotl, když celý můj svršek, co jsem nesl v ruce cinkal všemožnýma klíčema a na botách jsem měl teď už dva gigantické uzly, jak bych trpěl senilitou a nepamatoval si, že si mám ty blbé tkancle zavazovat.

Když jsem po cestě srazil ženskou s kočárkem a nevyhnul jsem se hrozbě nějakého děduly, že uličníci jako já jsou odpad lidstva a že skončím někde na smeťáku, dorazil jsem konečně ke dveřím toho klubu.

Zastavil jsem se, znova si prohrábnul vlasy a vešel jsem. Gerard seděl u baru a obklopovaly ho prázdné skleničky.

Pohled na něho, byl dost dobře nazvatelný zátiším. Sice nevím, jestli bych jako pojmenování měl vybrat vodku, zelenou či rum, ale zřejmě se to brzy dozvím. Šel jsem teda k němu...snažil jsem se vypadat nenápadně, tak mimochodně. Jakože NÁHODOU půjdu kolem. NÁHODOU si k němu sednu. A NÁHODOU ho začnu vyslýchat.

Můj plán nevyšel...asi jsem nebyl dost nenápadný.

"Čau Frankie. To ses celou dobu hnal jenom kvůli mně, že??" Sakra...teď mi dochází, že vlastně má pravdu. Běžím jako idiot, málem si rozbiju držku a poslouchám narážky chlápka bez zubů a to všechno jenom kvůli toho, abych mu mohl udělat dobře, a on si do mě mohl rýpnout.

"No vlastně jo.."

"Zase jsi přišel fotit úkazy?!" zašklebil se. "... do baru" dodal s dalším potutelným výrazem. Asi nebude takový idiot, aby mu nebylo divné, že fotím přírodu v nejzaplivanějším pajzlu, do kterého by nějaký vášnivý ekolog nikdy nevkrročil.

" No, to víš. Dneska mám zrovna nafotit jeden úkaz" oplatil jsem mu úšklebek a změřil si ho pohledem. "... ale je to vážně hříčka přírody" zatlemil jsem se, načež Gerard jenom souhlasně pokýval hlavou. Zřejmě velice dobře ví, o čem mluvím.

"No, ale co tady děláš ty?? Takový mladý, nadějný.." chtěl jsem říct feťák, když ho vidím tady tak trosečnicky sedět a ještě k tomu nasávat jak houbu.

"Eh.. zpěvák" vypado ze mě. Pak jsem se jenom zavrtěl do pohodlnější pozice na té stoličce.. Čekal jsem obsáhlou referenci jeho dnešního dne a co všechno zajímavého dělal a co nezajímavého, dělal, ale dostalo se mi ubohé:

"Cože?!" s nadzvednutým obočím. No bezva, tak jestli se bude tímto stylem vyjadřovat celý večer, můžu si jít rovnou pro pyžamo..

e