FoxWoman ✔️

17. Jeden průser za průserem

Elka

Stačilo jediné máchnutí a byl by mrtev. Stál přede mnou. Odevzdaně, jen s jedním koutkem zvednutým. Byl srovnaný že zemře rukou své milované.
Něco ve mě se ale chtělo vzepřít. Rukou jsem škubala a díky nervóznímu tiku v prstech málem upustím dýku. Znovu se napřáhnu a opět dýka nenalezla svůj cíl. Tak to, to šlo několikrát za sebou. Nakonec mi z ruky nůž vyklouzl.

Padám na kolena a slzy mi tečou proudem. Vzpomínám si na něho. Jako na lidskou bytost. Jako na krásného lišáka. Jako na mého vysněného prince i když jsem si to nedokázala přiznat. Láska se někdy oběví v nečekaným momentu. Třeba v tramvaji, metru či autobuse nebo taky ve vašich oblíbených klubech, škole třeba i v kině.

Mě se to stalo v okamžiku kdy převzali nad ním vládu. Už to nebyl on a já zůstala sama.
,,Elko? Elko! No tak. Pššš... To nic není. Jsem tu s tebou.
S tebou..." utěšoval mě Ohnivák.
,,M-mi-mi-luju tě." zakoktám se a vzhlédnu k oříškovím očím.
,,Cože?" jemně se zeptal.
,,Muluju tě." vydechnu.
,,Taky tě miluju." dal mi pusu do vlasů. Klekl si a zvedl mi hlavu abych se mu dívala do očí. Ty oříškové oči, ty já tak zbožňuju.
,,Už dlouho jsem to chtěl udělat." a políbil mě. Jen letmý lehký polibek se mnou dělal divy. V břichu mě lochtalo statisíce moýlků...
,,Ách ta romantika. Asi z vás někdo dostane vážně cukrovku." střelím pohledem po žlutoočce. Ano byla to ona. Se strachem vepsaným v očích jakoby si něco strašlivého uvědomila tam stála s puškou v ruce. Ušklíbnu se. Lusknu prsty a opět se zastaví čas teďkon ale i s mojí láskou.
,,Co jsi to provedla lásenko moje?"
,,Ale Ohniváču můj milovaný copak máš strach?"
,,Kdepak! Já nemám strach zničeho..." úsmívá se jak měsíček na hnoji. Ušklíbnu se. Vážně mu nechybělo sebevědomí. S rukou v ruce s Onivákem jsem došla k žlutoočce. Vypáčila jsem jí (jednou rukou to muselo být těžký :D) pistoly a vyndala náboj. Byla to uspávací šipka a byli dvě. Obě dvě jsem jí zapíchla do paže. Nevinně se usměju na Ohniváka. Zaslouží si to mrcha jedna.
Pak usednu (s Ohnivákem samozdřejmě) na to samé místo a lusknu prsty. Čas se rozjíždí na plné obrátky. Žlutoočka se na nás překvapeně s rozšířenýma očima zadívá. Pak se jí obrátily oči v sloup a padla na zam. Ten tentokrát se já dívám jako měsíček na hnoji.
,,Pojď jdeme k naší cele."
,,Ty se chceš nechat zavřít?" překvapeně se na mě zadívá.
,,Jo mám plán..."
,,Dobře věřím ti."
,,To doufám." špitnu.

***

Vypravěč

Elka a Ohnivák se vydávají ke své cele. Mezitím co se Ohnivák seznamuje se svím druhem a žlutoočko spí se venku potuluje Popel. Hledá je ale nedokáže to. Jeho ego si ale porážku nemůže přiznat. Trpělivě hledá dokud k němu nepromluví jeden z obytel lesa...

Popel

Hledám seč mi sílý stačí ale prostě jakoby se po ní i s ostními slehla zem.
,,Hedáš v našem lese něco, mládenci?“ zvoniví hlas za ním mu připoměl Elku. Chvíli si myslel že je to jen halucinace ale nakonec zjistil že byla jen poloviční. Stála mezi propleteným dubem a javorem. Vytřeštím oči. Půvabná liščí dívka mávala na mě dlouhými řasy.

Vidíš ty šaty? Určitě je jí splétaly pavoučci. Takovou krásnou látku umí jen oni.

,,A díval ses na ni? Nebo pozoruješ jen šaty,“ pomyslím si.

Ty jo mě se líbí.

,,Mě taky. A moc.“ vytřeštím oči.

Liščí dívka s oranžovíma ouškama a ocáskem si to téměř jako pravá liščí elegantní slecna nakráčela.

,,Proměň se.“ zašeptala. A skokem se proměnila a mizela do houští. Udělám to samí co ona a chvátám za ní. Jeden dva skoky stačili abych s ní vyrovnal krok. Běželi jsme dlouho ale já si nevšímal cesty. Jen a pouze jsem si všímal jí. Když lištička začala klusat klusal jsem s ní. Když přešla do kroku málem jsem si to ani neuvědomil a když zastavila na paloučku téměř jsem do ní narazil. Začala skotačit a já se přidal. Zůstal jsem s ní a už jsem se od ní nikdy neoddělil...

***

Vypravěč

Dlouho předlouho s ní Popel skotačil. O mnoho let měli spolu i děti. Ale to už je jiný příběh na dlouhé povídání. Pojď me znovu ale znovu za Elkou a Ohnivákem...

***

Ohnivák

Postupně jsem se seznámil se všemi osobami zavřenými v celách i s plánem který byl fakt geniální. Ovšem jen maličko nedomyšlený ale nechtěl jsem teď pokazit její roztomilé ďábelské nadšení...

Jenže když něco nezkazím já tak to zkazí někdo jiný. V tudle chvíli to byl šílenec samozvaný chirurg.
,,Heleme se lištičky! Když už jste tak hezky oba venku z klícky, tak by jsme si mohli společně provést nějaký experimenty.“ zamne si rukama.

Někdy pochybuju jestli je vážně člověk. Chová se hůř než zvíře.
,,Ale ovšem! Jen pod jednou podmínkou.“ ozvala se Elka.
,,Ach, a nemám tu náhodou podmínky klást já?“ skřehotavě zakrákoral. Podle něho to měl asi být smích ale mě to jako smích moc nepřipadal.
,,Drž klapačku nebo žádné experimenty nebudou a já tě teď a tady rovnou podříznu.“
,,Dobře teda. Jaké jsou podmínky?“
,,Experimentovat budeš jenom na mě. Ale jich,“ ukázala na cely ,,se ani nedotkneš.“
,,To není moc férová nabýtka.“ vyčítavě se na ní podíval.
,,Být tebou bych zavřel fakt klapačku a byl sticha. Je schopna tě tu vykastrovat na místě.“ nesouhlasil jsem s tím.

Vůbec se mi nelíbilo že bude na Elce experimentovat. Ale bylo to součástí plánu.
,,Ach, tak dobrá. První experiment tedy bude hned teď.“ jakmile to řekl měl jsem chuť mu vymáchat hubu v pračce a minimálně rovnou ho vykopnout na Mars.
,,To je v pořádku miláčku. Zachvíli přijdu...“ rozloučila se a odešla za tím psychopatem. Měl jsem chuť už fakt něco rozbít.
,,Tamdle je váza můžeš si posloužit.“ vyhrkl jeden z lidiček v celách. Podle mě to musel být Ernie. Četl pocity i nětkteré velmi silné myšlenky a choutky...