FoxWoman ✔️

13. Úplněk

Slunce se blížilo k obzoru a nastávala noc. Snad to že měsíc stoupal po neby v úplňku se Elce nedařilo spát. Převracela se a hledala tu správnou pozici. Nechala toho a zírala do zdi. Postel se jí zdála moc měkká a zdi moc bílé. Měsíční světlo měkkce ozařovalo pokoj.
,,Kruci písek! A mám toho dost. Jdu se projít." zavrčela a vstala. Pocítím závrať. Celé tělo mi počalo brnět jakoby ze mě chtělo něco vylézt. Kůže se mi napnula. 
,,Můj ty bože! Něco se děje..." zašeptám. Opravdu se něco dělo. Tu najednou měla místo malích chloupků všude hustou srst. Nos a pusa se spojili v jeden velký protáhlý čumák. Malé řezáky se třikrát zvětšily. Místo nehtů měla drápy a prsty s celou rukou se osrtstily. Kolena poklesla ale nepadla na zem. Nárt se prodloužil. Místo prstů teď měla tlapky- proběhla proměna. Jenže její tělo ne a ne se zmenšit.

Taky to cítíš?

,,Co bych měla cítit?" místo otázky ale vyšel štěkaví zvuk. Po těle mi proběhl mráz moci. V tu chvíly jsem měla v rukávu obrovskou moc. Zavětřím. Vzpřímená chůze je ta tam. Po čtyřech tlapách-rukách a nohou vyskočím z okna. Je to velká výška ale pro mě to bylo téměř nic. Lehký dopad byl téměř jako lehkost dopadu kočky.
Elko?

Vystrašeně mi zní v hlavě. Zavrčím. Momentálně jsem nerozuměla lidské řeči. Zvířecí instinkty převládaly.
Noc a tma pro mne nebyla překážka. Vedl mě hmat, čich a sluch.
Pachy byli milionkrát silnější a zrak byl černo-bílý s občasným zábleskem barev. Sluchem bych uslyšela i trávu růst.
Rozběhnu se. Avšak zůstávám stále blízko hradu.
Čenichám kořist poslouchám křik ptáků a naslouchám co mi lesy šeptají. Zastavím se.

Několik kroků ode mne zašuštilo spadené listí. Ptáci utichly a šum stromů ustal. Mumlání několik mužů mi znělo jako řvaní do ucha. Málem jsem si mohla uši vyrvat. Ptáci se opět daly do šíleného křiku a stromy opět šuměly a vzpouzely se ve větru. V ovzduší bylo znát téměř hmatelné napětí...

***

Šílený chirurg
Utekla mi, už po druhý. Tentokrát nedovolím aby utekla. Kdysi mi jakýsi podivný člověk daroval něco jako tlumič magie. Nyní mi je to k užitku. Koutkem oka jsem spatřil mihnutí čeho si bílého.

Moje lištička polárka?

Nastražil jsem smysli. Znovu se to mihlo kousek od nás. Bylo to obrovské. A bílé.
,,Sledujte to!" vykřikl jsem povel. Muži se okamžitě dali do pohybu.
Byla to velkolepá honička. Obzvlášť když jsem honil něco monstrózního. Zastavilo to na louce. Jakoby to nebylo vůbec vyčerpané. Když jsem spatřil to monstrum stát na louce... Nehybně stálo uprostřed louky. Vypadala krutě až monstrózně.
Bílá, žádná skvrna i oči pláli do noci bíle.
,,Pane to je ona."
,,Co to meleš? Vidíš to monstrum vůbec?"
,,Ano, ale pane... Podívejte se sám!"
Opravdu to byla ona.
,,Díky bohu. Ten čip je hotový zázrak."
,,Čip?" bylo to téměř jako burácení hromu. To monstrum, ta retardovaná liška mluvila. Pochyboval jsem najednou o svém zdravém rozumu... (No bože mělo mu to dojít dřív že je naprostý šílenec)
Že by halucinace? Ne to byl okamžik na který jsem čekal. V tu chvíli zaburácel hrom a zablýsklo se. Spustil se liják.
,,Uspěte ji!" zakřičel jsem jediný povel který mi dělal obrovskou radost.

***

Ohnivák
Zpocený se zvednu ze svého snu. Znovu noční můra. Už mě to ani nepřekvapuje. Zaburácí hrom. Třesky plesky a spustí se silný liják.
Zapadnu do postele a pokusím se usnout. Nic. Spánek nepřicházel. Zavrtím se a zavrčím. Najednou zaslechnu výstřel. Polekaně vystřelím k oknu. Vidím obří monstrózní bílé zvíře a ty které jsem spatřit už nikdy nechtěl. Zoufale se okamžitě vydám najít ostatní. Všichny spaly. Křičím že jsou tu lovci. Všichni se budí a Popel všem dal pušky. Mě ale dal jen rozkaz ať tu zůstanu s liščími lidmi.
,,To snad nemyslíš vážně! Chci se okamžitě zapojit do akce!" zaječím na něj. S ním to ale nehne.
,,Ty-tady-zůstaneš." vštěpoval mi slovo za slovem. Jeho zlověsný oblyčej se na mě výhružně díval a výzýval mě:
Zkus se jenom pohnout a zabiju tě.
,,Ok, ok. Mám ale podmínku."
,,Tady mám udávat podmínky já nebo ne?"
,,Buď sticha a poslouchej mě ty bílý hovno od slepice. Nepůjdu ale za to chci zasedat v radě."
,,Ty..."
,,Tak bereš to nebo ne."
,,Beru ty vyvhytralí zrzaví spratku." odplivne si.
,,To jsem rád," zašklebím se ,,že jsme si tak hezky popovídaly ale neměl by ses už vydat do akce?"
Zhnuseně se na mě podívá ale neodpovídá. Dobře mu tak. Někdoho mu už musek nakopat zadek.