FoxWoman ✔️

18. Změna plánu

LilyRainstoneova :)

Elka

Stejně nechápu, proč rovnou neutečeme a nebo tu žlutookou vlčici nerozdrtíš svými schopnostmi, hudruje mi v hlavě Ohnivák.

Kušuj, máme aspoň duchovní spojení a navíc super plán.

Jo, a jaký?

Pracuju na něm.

Mentálně si odfrkne. To mě fakt utěšilo.

To tvoje brblání nám taky nijak nepomůže. Můžeš být aspoň chvíli zticha? Musím se vyrovnat se žlutooččiným vyrovnáváním s tím, že jsem silnější, než si myslela. Ten experiment, co chce provést, se mi ani trochu nelíbí, a proto bych ráda měla svoje soustředění.

Jasně. Zní nesmírně uraženě, ale tohle je mimo jeho dosah. Bude mi muset věřit.

Gorila mě vstrčí do místnosti. Zavrávorám a dveře za mnou se automaticky zavřou. Pohledem klouzám po stěnách místnosti - malá, ale naprosto obyčejná, pokrytá něčím hladkým a se zváštními tryskami v rozích.

„Tak lištičko, teď si vypiješ, žes mě zostudila," rozlehne se místností hlas žlutooké Zoery. „Zapisujte, experiment T-3820 právě začíná."

Její poskoci něco začnou mačkat a hýbat s pár pákami. Slyším tiché hučení, které postupně zesiluje. Nastražím všechny smysly a pomalu se otáčím uprostřed, čekám, až ta věc, co hučí vyrazí. Po čele mi steče čůrek potu a já se sípavě nadechnu. Začíná tu být nesnesitelné horko jako v peci. Rozpažím ruce a začnu čarovat právě včas, protože z trysek se vyvalí plameny. Okamžitě zesílím ledový štít a vysílám do prostoru magii. Cítím, jak mi proudí duší a dodává mi nepřekonatelnou sílu. Jak se mi do hlavy dostává moudrost pradávných duchů, ale přílišné vedro nit mezi mnou a duchovním světem brzy přeruší. Zatnu zuby a přidávám led do štítu, jenže zároveň i taje.

„Zapisujte!" křičí Zoera hystericky. Cítím v ní strach. Děsí ji moje moc. Nit s duchovním světem je obnovena a já jsem zaplavena vědomostmi. Mumlám pradávná slova, do mých pěstí se sbírá bílomodré světlo. Těsně před dokončením otevřu bíle planoucí oči a pohlédnu do těch Zoeřiných. Ve žlutých očích má strach.

Řeknu poslední slovo a dokončím kouzlo.

Popel

Spokojeně se přes dřevěný stůl dívám na moji lištičku. Překrásná zrzka s milým pohledem a medovým hláskem. Zasněně si povzdechnu a ona ke mně s úsměvem přistoupí.

„Je čas na tvůj čaj," řekne sladce.

„Ano," vezmu si od ní šálek a přivoním si. Vůně je omamná jako ona sama. Přes hladinu sladké tekutiny si ale na jedné z mnoha polic všimnu svojí vysílačky. Do hlavy se mi přivalí spousta myšlenek. Mise, uvěznění, Elka. Mrštím šálek po liščí slečně. Vykřikne a skuhravě sípá, drží si popálené místo. Vstanu.

„Nikdo si nebude z krále ledu dělat otroka!" zahřmím nejsilnějším hlasem, jakého jsem schopen.

Dívka popotáhne a s pevností v očích se na mě podívá. „Dokonce ani čaj z ulýrie tě nedokázal zbavit tvého ega."

„Cos to řekla?" zasyčím rozezleně.

Ani neuhne pohledem. „Možná ti to nedochází, ale lesu se pod tvojí vládou vůbec nedařilo. Myslel jsi jen na sebe a svoje osobní touhy. Nikdy ses nestaral o ostatní, o to, jak se nám žije. Jsi příšerný král. Chtěl jsi vše jen pro sebe a svojí ledovou královnu, kterou si ani nezasloužíš."