Hug

Part 6

Do vily se vracíme pozdě v noci. Mezi dveřmi nám žena, kterou jsem ve vile ještě dneska neviděla, polohlasem oznamuje, ať se snažíme moc nehlučet, jelikož většina obyvatel vily už spí. Vůbec mi nedošlo, že nám někdo chybí.

„Kdo to byl?“, zeptám se šeptem Russela.

„To je Mishell, něco jako naše vychovatelka.“, vysvětlí mi Russel. Nenápadně se na ni ještě jednou kouknu. Vypadá celkem sympaticky – starší žena se světle hnědými vlasy, a v červeném kostýmku, který jí velmi sluší. Potichu míříme po schodech nahoru. Přede dveřmi mého pokoje stojí Nami. Ani jsem si nevšimla, že šla napřed.

„Ještě jsem ti neřekla jednu podstatnou věc. Pojď za mnou.“, pobídne mě. Následuji ji po nekonečně dlouhých schodech do vysoké věže.

„Je složité to popsat …takže se teď dívej …“ Pomalu otevře okno a vyleze si na okenní parapet. Zmateně se k ní natáhnu a chci ji chytit za ruku, když v tom Nami z dřepu vyskočí a padá z okna. Vyděšeně začnu křičet. V ten moment se za mnou vynoří Russel. Kde se tu k sakru vzal? „Co se stalo? Je půl druhé ráno, vzbudíš celý dům!“, napomene mě.

„N-Nami .. skočila z okna!“ Vykloním se z okna. Nami letí vzduchem a nakonec dopadá ladně na zem. Rychlím pohybem stoupne, ukloní se a zakření se při pohledu na můj vyděšený výraz. I Russel se směje. Co je tu k smíchu? Sbíhám po schodech zpátky dolů. Otevírám dveře skleněné dveře a blížím se ke Nami, která zatím leží v trávě a pozoruje hvězdy.

„Jak jsi to … udělala?“, civím na ni nechápavě, a zároveň trochu rozzlobeně, protože mě skutečně vyděsila.

„Doporučuji ti sednout si. Jinak tě to co ti řeknu posadí samo.“

Nejistě se usadím vele Nami do trávy.

„Víš, my všichni tady nejsme jen obyčejní teenageři … každý máme nějaký … jak bych to řekla … dar. Já dokážu skákat z nepředstavitelných výšek a přistanu bez jediného škrábnutí.“

„Jo, to jsme si všimla.“, utrousím, ale Nami pokračuje dál.

„Skye cítí energii každého člověka. Při negativní energii cítí zimu. Pokud je to dobrý člověk, ucítí naopak teplo.“, pokračuje Nami. „Russel ovládá vodu. Nedokáže ji stvořit, ale dokáže s ní pohybovat, vytvořit vlnu, zastavit déšť …  Jared dokáže ovládat věci bez toho aniž by se jich dotknul. Nathan má -“

„Obrovskou sílu?“, zeptám se při vzpomínce na vyražené dveře. Nami s úsměvem přikývne.

„A Agnes?“, zeptám se a vybavím si tříštící se náboje.

„Agnes má v sobě něco víc než my všichni … Dokáže vytvořit štít, do kterého nikdo nemůže vniknout.“ Uznale kývnu a pak se zeptám.

„A jaký je můj dar?“

Nami se zasměje. „To budeš muset zjistit sama.“, dodá po chvíli. Natáhnu se vedle ní na trávu a zamyslím se nad tím, o se dneska všechno stalo. Bylo toho tolik a bylo to tak rychlé … Ráno jsem ještě nevěděla kdo jsem … stále to nevím … ale mám pocit, že sem patřím. Je mi jedno kým jsem byla v minulosti a nechci se vrátit zpět. Tato společnost, tento svět je jedno velké, nebezpečné a chaotické dobrodružství. Ale cítím se tu bezpečněji než kdekoli jinde na světě…

Další ráno mě probouzí hlasitá hudba. Přes včerejší nedostatek spánku se cítím dostatečně odpočatě. Plná energie vstávám z postele a mířím ke dřevěné skříni. Oblékám si světle fialovou košili, úzké černé džíny a růžové kotníkové tenisky Lee Cooper a jdu se podívat, odkud hudba vychází. Sbíhám po schodech dolů do sálu. Nami a Skye se vlní v rytmu hudby, hrající z reproduktorů na malém stole z tmavého dřeva. Nathan a Russel sedí u velkého skleněného jídelního stolu a cpou se pečlivě nachystanou snídaní. Jared stojí u okna a  pobaveným výrazem tuhle partičku sleduje. Když vejdu do místnosti a pozdravím, Jared mi věnuje okouzlující úsměv. Oplatím mu ho a usadím se vedle kluků ke stolu.