Hug

Part 10

„Jak si představuješ život po smrti?“ Zůstanu na ni nechápavě koukat.

„Proč se mě na to proboha ptáš?“

„Protože už není potřeba si ho představovat … Chápeš, co ti tím chci naznačit?“ Pokrčím rameny.

„Ne?“

„Ach jo … vážně se to těžko říká. Tak jinak. Tohle všechno co okolo sebe vidíš, je svět, do které se lidi dostanou po smrti.“

„Chceš říct, že jsme … mrtví?“, vyděšeně špitnu. Nami nejistě přikývne.

„Ale … jak to? Co se nám stalo? To už se nikdy nevrátíme do normálního světa?“ , ptám se dál. Všechno to začíná dávat smysl, ale současně mě napadá spousta otázek, na které chci znát odpověď.

„Někteří z nás se možná ještě vrátí … ale nestává se to příliš často. Většina z nás tu zůstane … ale co bylo před tím, než jsme se ocitli tady, to nikdo neví, a nejspíš to ani nezjistí.“

„A … Daniel ví, kdo jsme?“, napadne mě.

„Jasně, že ví, to je na tom to nejhorší. Být to někdo jiný, určitě by nám to všem řekl. Zasloužíme si přece vědět, kdo jsme, ne? Jenže Daniel je Daniel. Ten nám nic neřekne.“Obejmu se pažemi. Začíná se dělat zima. Jsem vděčná Nami, že mi to velké tajemství řekla, ale na druhou stranu, teď když vím pravdu, se necítím o nic líp. Zamyslím se.

Jak jsem asi dřív žila?

Byla jsem chudá nebo bohatá?

Byla jsem oblíbená nebo jsem neměla žádné kamarády?

Měla jsem nějaké sourozence?

„A to všichni, kteří zemřou se objeví tady?“, zeptám se nakonec.

„To nikdo neví …“

„A proč se vlastně Daniel tolik bojí toho, abychom věděli pravdu?“, snažím se z Nami dostat alespoň něco, ale Nami pokrčí rameny.

„Těžko říct, upřímně, nejsem si jistá, jestli chci vědět, co se mi stalo.“, přizná Nami.

Co se nám stalo … V hlavě se mi začínají odehrávat nejděsivější scénáře o konci mého života. Co když mě někdo zabil ? Nebo jsem skočila z mrakodrapu … Vypadá to ale, že úplnou pravdu se nikdy nedozvím …

Když se nám další ráno Daniel chystá říct informace k misi, zamyšleně si ho prohlížím.

„Ehm, ehm. Nějaký problém?“, zpraží mě pohledem.

„Ne, omlouvám se.“, špitnu a zadívám se do země.

„No tak. Dnes vás musím požádat o naprostou přesnost a profesionalitu, bude to velmi nebezpečné.“

Všichni se na sebe podíváme.

„Tenhle muž,“, ukáže fotku blonďatého muže ve středním věku. „je obviněný z násilného napadení. Chtěl oloupit mladou ženu. Ta se ale bránila, a proto ji zmlátil. Utrpěla docela vážná zranění.“

„Wow.“, vydechne Nami a napjatě Daniela poslouchá. Říká Daniel pravdu? Nebo si udělal „mafiána“ z někoho, s kým má nevyřízené účty?

„Není to pro nás až příliš nebezpečné?“, ptá se Jared.

„Máte přece Justine, nic se vám nestane.“, ujišťuje nás Daniel. „Vám ne.“, dodá tiše. Z jeho děsivého tónu hlasu se mi dělá zle.