Konec světa

Part6

Konečně jsem se probral, sice mě  bolela hlava, ale nohy se zdály v pohodě. Byl večer a Nathan s Viki stále nebyli s námi. Proto  jsem se snažil Darka probudit, abychom se zase někam pohnuli. Začal jsem s ním třást v klidném tónu: "Darko musíme jít...  Darko, notak." Nebylo to jednoduchý, ohleduplně jsem to opakoval, ale přestalo mě to bavit, protože spáče ne a ne vzbudit. Takže jsem ho z gauče shodil.

"Co je?!" rozhlížel se rozespale.

"Vstávej! Musíme dál."

"A co snídaně?"

"Kdybys to všechno nesežral najednou, ještě by zbylo."

"Ale já mám hlad!"

"Fajn, chceš do mekáče nebo ti postačí náš rychlej bufáč? Ne, ne, už žádný spaní!" zarazil jsem ho, když se opět hrnul na kavalec." S úšklebkem se  začal shánět po něčem vhodném, na čem bych uklohnil fazole. Postačil rezavej kastrol, rozbitá prkna z regálů zajistila oheň. Vylil jsem jednu plechovku a topůrkem od sekery jsem začal směs míchat. Protahoval jsem to schválně, protože mi Darko vartoval za zády a labužnicky nasával libou vůni. Mělo to svůj ůčel být nejblíž zdroje, hlídal jsem si to, aby mi to nesežral. Kyselina.

Oba jsme se najedli... No, oba.. Hltal, takže toho sežral víc. Konečně jsme se vybatolili do naprostého ticha. Měsíc, který byl uprostřed oblohy nám osvětloval cestu, o zábavu se postaral Darko se svými průpovídkami o hladu.

"Jacku, jedl bych, bylo toho málo."

"Měl jsi skoro celou plechovku, to ti stačit musí!" Nesnášim, když si na něco pořád stěžuje.

"Ale to bylo málo. Já chci ještě." Občas mi připomínal uminutý děcko, pokusil jsem se teda změnit téma, aby se jeho nenasytnej žaludek přestal řešit.

"Hele a kde jste vůbec byli?"

"Šli jsme k nějakýmu tunelu kus od toho kempu."

Trochu mi ale nebylo jasný, jak se dostali až sem a taky jsem se ptal: "A jakto, že jsem vás našel až tady? Když jsem byl u tunelu, nikdo tam nebyl."

"Nevím, když jsme se chtěli vrátit, tak k nám jel Damon a řekl ať si sednem. Byl tam ještě někdo, ale pak už si nepamatuju nic dokud jsme nebyli u města."

"Počkej. Damon vás zavezl do města?" Moc jsem to nechápal.

"Jo a pak nás s tim chlapem zavlekli do tý budovy." Říkal to, jakoby to bylo normální, ale mě to zdaleka normální nepřišlo a začal jsem si to dávat dohromady: Karmen a Damon se k nám chovali přátelsky - Darka a Viktorii někam odvezli - zmlátili je. Nathan říkal že to samí dělají Spliteři. Zpočátku jsou milí a pak se z nich vyklubou nemilý a zákeřný  šmejdi. Takže to znamená že Karmen, Damon a ostatní jsou Spliteři....

"Darko neviděl jsi Jimmiho nebo Saru?"

"Ne. No vlastně... Jo, ale nejsem si jistý jestli to byli oni."

"Sakra.. Kde byli?" Začínal jsem mít strach jestli je taky nedostali, ale Jimmi by se jim snad ubránil.

"To nevím, ale jeli před náma. My zastavili dřív." Dodal Darko a já měl z toho strach.

"Dělej, Darko, radši si pospíšíme."

Na to, jak byl Darko pomlácenej, se choval jakoby neměl ani škrábnutí. Po chvíli namáhavé chůze jsem si všiml že vlastně děláme kolečko. Před náma byl zas ten velkej barák kde jsem ho našel. Byl zničenej ještě víc než předtím. Mrkl jsem po Darkovi, jenže ten se zas držel za břicho a skučel něco o hladu. Jenže v okamžiku jeho stížnosti zarazil řev těch mutantů. Okamžitě jsem Darka popadl za ruku a odvlekl ho dovnitř. Schovali jsme se za stůl vedle schodů. Z úkrytu, kterej by nám byl stejně k ničemu jsem pozoroval, jak se okolo plazej, řvou, běhaj a některý dokonce poskakovali. Bylo jich fakt hodně, oba jsme byli posraný strachy a modlili se aby si nás nevšimli. Ještěže nebylo slyšet, jak nám buší srdce. Pistoli jsem měl sice připravenou, ale proti té hordě, by nám byla k ničemu. Najednou jsme slyšeli auto. Ty potvory se hned otočili a rozeběhli proti němu. Vzápětí se ozvaly výstřely - asi z kulometu. A střelec sejmul všechno, co se hýbalo. Naráz vše utichlo a my napjatě sledovali o co, a koho vlastně jde. Byla vidět jen rozpálená hlaveň kulometu a obrysy tří postav.