Konec světa

Part 13

Ráno bylo jasněji ale obloha pořád zatažená. Jimmi se Sarah už připravovali nějaký blivajz ze zásob. 

"Vstávej ospalče," žďuchal jsem jemně do Henryho.

"Už je ráno?" rozespale na mě mžoural, "chci ještě spát."

"To já taky, jenže musíme dál," pomohl jsem mu vstát. "Pojď, zjistíme, jaký dobroty maj pro nás kuchtíci," lákal jsem ho na žvanec.

"Máme fazole, nic lepšího nebylo," Otráveně hlásil Jimmi.

No, to je teda změna.. Buď fazole nebo tyčinky..., eh, jejda, ještě, že žaludek nemá voči... vypadá to jako utopený brouci..., hm, vydržím...   

Sarah začala nandávat, ale jedinej, kdo si její pochoutku dal, byl Henry. Asi aby se neurazila. Ani ona se do toho nehrnula. Pak ale labužnicky zamlaskala, nejspíš abychom si s Jimmim mysleli, že jsme udělali chybu a dali přednost sušenkám. Nestačí mi to, fazolovej blaf ale važně nechci, nic proti Sáře, ale tohle se jí vážně nepovedlo. Henry taky nedojedl, prý mu stačilo, že se přejedl večer. Stejně přestal jen proto, aby se nepozvracel.

"Chutná ti to, Sáro?" vyzvídal Jimmi váhavě.

"Chceš říct, že je to hnusný?!"

"Rozhodně ne, umíš skvěle vařit, jen se ptám." Bylo na něm poznat jak kecá, hlavně ale, aby se kuchařka neurazila... To by jste nevydrželi.

"Ano, chutná mi to Jimmi, tvoje smůla žes nechtěl. Henrymu to taky chutnalo, že jo Henry?"

"Jo, jasně bylo to dobrý no."

"Tak vidiš."

S Jimmim jsme se na sebe mlčky podívali a ušklíbli se. Radši jsme sbalili věci abychom mohli  pokračovat v cestě. Procházeli jsem zničeným městem a snažili se to nevnímat. Jimmi se často Sáry ptal, jestli je jí dobře. Odpověděla že jo, ale zdála se mi nazelenalá. No, aspoň,  že nezvracela.

Zničeho nic jsme zaslechli dva hlasy tak jsme zpomalili a ztišili se.

"Už si mu to řek?"

"Jasně že ne, nechci riskovat, že by mě podříz."

"Jednou, ale budeš muset."

"Jednou jo, ale až nebude kápo."

Nejspíš Skagové. Sára s Henrym se schovali za rozpadlým rohem starého panelového domu. Já a Jimmi jsme si vzali cihlu do ruky a připravovali se, že na ně naběhneme. Když jsme sebrali odvahu a odvážně se  vrhli bojovat.... NO DO PRDELE!!.. Rychle zpátečku!  Z našeho útoku na dva blbce, stojící za rohem byl úprk. Byla tam totiž celá tlupa hovad. Možná jich tam bylo dvacet nebo taky jen čtyři, ale Sáře jsme řekli, že dvacet.

"Oni tam maj tábor?" ptala se šeptem v průchodu.

"T.. To.. To nevíme. Díkybohu, že si nás nestačili všimnout." Odpověděl jsem za oba. Sára se chtěla zeptat ještě na něco, ale opět jsme je slyšeli:

"A řekneš mu aspoň. že jsme našli Eden Terru?" ptal se někdo hrubým hlasem.

"To je to, o čem jsem mluvil Jacku!" rychle mi šeptal Henry.

"Budu o tom přemejšlet," ozval se druhý chlap.

"COŽE?! Jak, že o tom budeš přemejšlet?! Ty si snad úplnej kretén!"

"Bacha na to, co meleš nebo ti ten jazyk vyříznu, švábe!"

"No jo klid, jen mě to zajímá."

"Chtěl bych tam sám žít, je tam klid a příroda. To mi chybí."

"HAHAHAHAHA! Nejseš náhodou buzík? nechceš kytičku do vlasů a rtěnku?" 

"Ty hajzle zavři hubu!" Na to se ozvalo křupnutí kosti a ukrutnej řev.

"AAAAAAU!!.. JEŽIŠI TO BOLÍ!!!"

"A kdo je buzerant teď co?! A jestli chce ještě někdo z vás něco říct tak skončí hůř. A teď Jdeme!" Asi to byl velitel skupiny. Celkem přátelskej.

"Budem je sledovat," špital jsem pln dojmů z cizí konverzace.

"A nezbláznil ses! Chceš abych ti názorně ukázal, co mu asi tak udělal?" mračil se Jimmy.

"Jimmi, nehraj si na tvrďáka, mohly by nás tam zavést. Nebo aspoň na jejich základnu," nadhodila Sarah tak se Jimmi otočil a poslušně zmlknul.

Když jsme prolezli průchodem, přes nízkou rozpadlou zídku byly vidět schody do jakéhosi tunelu. Pod námi byl vlhký mech a dvě sešrotovaná auta v sobě. Nejspíš si to vzali do tábora. 

"Hoši?" Poplácala nás Sára po zádech.

"No?" Připosraně odpověděl Jimmi.

"Já jich nevidim dvacet, ale čtyři."

"To máš z těch fazolí," utahoval jsem si.

"Buď zticha nebo nás uslyšej!" okřikl nás Jimmi.

Když ta banda zacházela do tunelu, dva z nich zůstali venku na hlídce. Sára se k nám přiklonila a nařizovala:

"Půjdete a sejmete je, jasný?" 

"ANO MADAM! ROZKAZ MADAM!" Křenili jsme se s Jimmim, fakt natěšený plnit příkazy ženský. I Henry se stydlivě culil. Potichu jsme scházeli schody. Kdybychom měli funkční zbraň, nebyl by to takovej oříšek, ale chyběly nám náboje.

"Jacku, já si beru toho vlevo, ok?" 

Kývl jsem. Lidi, fakt to nebyl problém, zmákli jsme je levou zadní jen s cihlou, až jsme se sami divili. Spadly na zem jako hrušky ze stromu. Získali jsme jejich zbraně, mávli na Sáru s Henrym a pozorně se kolem rozhlíželi.  Uvnitř tunelu byla tma, spíš to vypadalo na další průchod, odněkud to profukovalo... Z části to bylo zasypaný sutí, všude plech, různý harampádí... Konečně jsme se dostali k východu... Kurva!... Úplný hnízdo Skagů. Asi hlavní tábor.  Byl jsem zděšený... Tak velkej tábor jsme ještě neviděli. Dokonce opravili několik budov, je to hotové město.