Nathan mi přiložil kudlu k malíčku na levé ruce a dodal. "Zradils mne, já tě měl za přítelele, několikrát jsem tě zachránil...." Vzápětí jsme však zaslechli střelbu aNathan bez váhání mířil bouchačkou na dveře. Oddychl jsem si, neboť můj malíček zůstal nedotčen. V mistnosti jsme byli sami, napadlo mne, že střílíJimmi a Sarah, - byli poblíž. Každopádně jsem toho okamžiku využil. Nathan byl ode mě asi půl metru, neměl jsem připoutaný nohy, tak jsem ho kopnul pod koleno. On se svalil a v ten moment Darko prorazil dveře, Jimmi byl hned za ním a střelil Nata do břicha.
"JAU! Sakra!" řekl Darko a sednul si na zem, zatímco Jimmi mě okamžitě zbavoval pout.
"Díky Jimmi. Kde jsou holky?"
"Hledaj cestu ven, kámo. Pomož mi s tim vypatlanym bastardem..., posadíme ho."
Pomohl jsem mu, Darko se dokonce přišel kouknout jak nám to jde. "Co s nim chcete dělat?" ptal se.
"Hrát s nim domino." ušklíbl se Jimmi.
"Myslim, že jsou důležitější věci než hrát domino, vole." Na tohle jsme s Jimmem radši nic neřekli. Navíc se objevily holky s nadějí:
"Našli jsme cestu pryč, ale je to trochu složitý."
"Složitý?! Jak moc složitý?" zajímal jsem se.
Šli jsme teda všichni, Nata jsme zanechali osudu, ale nejspíš bylo po něm. Holky nás vedly chodbou do místnosti k betonovým schodům... No, do prdele.., schody vedli do díry ve zdi a ta přímo do hnízda těch hnusnej mutantů.
"Hlavně ticho," špitl Darko. To bylo možná poprvé, co jsem od něj slyšel něco chytřejšího, než z něj doteď vypadlo. V tichosti jsme se vraceli zpět. Na podlaze byla čerstvá krev..., dveře do místnosti s křeslem dokořán..., a já vim, že jsem zavíral.
"Nejspíš máme společnost, lidi." sípala Viktorie. Nakoukl jsem opatrně do místnosti..., Nathan byl pryč, což jsem předpokládal a nic to neměnilo na tom, že jsme se odsud museli dostat.
"Musí tu bejt jinej východ, přes tyhle šmejdy nás dostat přece nemohly. Zkusíme to tam, kde jsme byli svázaný..." navrhl jsem.
"A kam pak? Kdyby tam byla cesta pryč, našli bysme ji," řekla Sara.
Po chvíli jsem si vzpomněl, že když mě sem táhly, cestou jsem zahlédl železný dveře. "Hele lidi, pár kroků odtud jsou železný dveře, koukali jste se tam?"
"Ne, jsou zamčený, na vyražení jsme neměli sílu."
"Tak teď jsme všichni, třeba by to šlo, ne?" Nato mě Jimmi poplácal po zádech. Sunuli jsme se ke spásnému bodu. Znepokojovali nás divný zvuky a nadto...! Dveře byly otevřený.... "Ticho!" zarazil jsem je, zírali na mne jak na blba. Naráz vše utichlo a já se začal bát. Za sebou jsem měl Darka, Jimmiho a Saru...
"Kde je Viki?!" Ptal jsem se, ale to už se ozvala střelba.
ČTEŠ
Konec světa
Actionomlouvám se za první dvě kapitoly, ale jsem moc líný na to abych je přepsal. následující kapitoly jsou už ale lepší a líp se čtou.
