Konec světa

Part 14

"Jacku měli bychom odsud hned vypadnout." Řekl Jimmi."

"Jo dobrej nápad, ale rád bych zjistil kde je to místo."

"Kašli na to, je to nebezpečný. Radši pojď." Ozvala se Sarah. povzdechl jsem a cestou zpátky jsem si v hromadě suti něčeho všiml. Jakási bedna se zámkem. Zajímalo by mě co v tom je...
"Hej lidi, pomozte mi to vytáhnout."

"K čemu ti to bude?" Ptal se Henry.

"Třeba v tom je něco užitečnýho." Začal jsem shazovat šutry ze záhadné železné bedýnky. Henry a Sára se přidali, Jimmi hlídal. Když jsme vyhrabaly tu bedničku, byla děsně zaprášená a otlučená, ale ten blbej zámek držel.
"Jacku otevřem to jidne."  Řekla Sarah. Popadl jsem ten krám a odešel.

"Kam půjdeme?"

"No, můžem se vrátit a vejít do nějaký budovy." Navrhl Jimmi, nikdo neměl nic proti, a tak jsme šli. 

Při chůzi do schodů mě Henry stáhl stranou a povídá: Mám malou ségru, vím že je v pořádku, ale nemůžu se k ní dostad. Aspoň ne sám..."

"Henry a proč mi to říkáš až teď, hned pro ni půjdem!"

"Jacku, ale já tam chci jen s tebou!"

"Když nás bude víc budem mít větší šanci že se k ní dostanem v pořádku."

"Hele jdete vy dva?" Zahulákal Jimmi.

"Počkejte nahoře, hned jsme u vás." Odpověděl jsem.

"Cesta je bezpečná jen se bojim jít sám."

"A jak vlastně víš že je v pořádku?"

"Vím to Jacku."

Je mi ho líto, hádat se s ním nechci. "Dobře, půjdem ještě dneska. Souhlas?"

Henry přikývl.

Když jsme přišli k hrdličkám, připravovali místa na spaní. Vypadá to, že dneska budem spát ve večerce... Někdy jsem chtěl přespat v obchoďáku, nenapadlo mě ale, že to bude v téhle situaci... Obchůdek nebyl moc poškozený, teda.. aspoň zvenku. Uvnitř je všechno rozhazené a většina regálů ohořelích, mrazáky rozbité, překvapivě pult s pokladnou byl skoro nedotčený. Jasně že kasa chyběla, ale kdyby ne, tak bych se dost divil.

"Jeej!" vykřikla Sára, neuběhli ani dvě vteřiny a zase zaječela. "Aaa!"

"Co se stalo Sáro?" přiběhl Jimmi.

"Obrovsekej pavouk!" Lapala po dechu. Když se Jimmi koukl na místo kam ukazovala zasmál se.

"Hej Jacku, ten pavouk je tak velkej asi jako můj nehet. Můžes bejt v klidu." Objal ji.

Celkem jsem se leknul.. Ještě aby nám tu běhali velký pavouci.. Fuuuj! Husinu mám po celejch zádech.

"Sáro a z čeho si měla takovou radost?" Zeptal jsem se.

"Je... je tam plechovka s masem." Zakoktala.

Super! Konečně se můžem najíst něčeho jinýho než fazolí. Už mi lezli krkem... možná i nosem.¨ Využil jsem chvíle kdy Jimmi nemohl nic udělat a vrhnul se na tu krásnou plechovku plnou masíčka.

"Jacku notak! Počkej na mě!" Řekl Jimmi který se snažil dostat od Sáry. Ta ho ale držela jak klístě takže měl docela smůlu. Aspoň jsem na něj mohl ještě udělat několik ksichtů a machat mu plechovkou kolem hlavy.

"Jen počkej. Však já ti to vrátim, i s úrokama!" 

"Hmmmm.. a co bys mi jako tak teď mohl udělat? Zamračit se?" Smál jsem se mu. Ono to totiž ani jinak nešlo. Vypadal jak rozčílený štěně, se Sárou byl prostě neškodnej. Plechovku jsem si strčil do batohu a navrhl abychom šli dál. Sára ho konečně pustila a přesně jak jsem čekal. PLESK! 

"Hej! To bylo za co?" otočil jsem se na Jimmiho který mi dal pořadný pohlavek.

"Hádej provokatére." pousmála se na mě Sarah, jen co se k ní Jimmi ze strany přikrad.

To neni fér! Já přece nemůžu za to že jsem měl tak super příležitost.

Po nějaké době plahočení mezi rozpadlími budovami jsme konečně našli místečko, spíš teda slepou uličku. Super na ní bylo že se dala zabarikádovat velkejma kontejnerama.

"Tak jdem jíst!" Mrknul jsem na všechny.

"No už servíruj, můj jazyk se už toho masa nemůže dočkat." Křenil se Jimmi.

"Snad holky a děti budou jíst první ne? Jste přece správný pořadný chlapi." 

"Ale Sáro notak. Vždyť my se chcem taky najíst."

"Najíte. Až po nás. " šklebila se na nás Sarah.

Já a Jimmi se na sebe jen bezmocně a hladově dívali. Sakra vždyť my máme taky hlad. Teda spíš chuť na COKOLIV jinýho než fazole. Ale tak co bych pro Henryho neudělal.

Opatrně jsem udělal do konzervy díru a hned mě praštil do nosu ten hroznej zápach toho zhnilího masa. Skoro se mi z toho chtělo zvracet. A ještě ten pohled na to.. BLE! Tak ať si Sárinka pochutná.

"Tak tady máš Sári, dobrou chuť." nabídl jsem ji do půlky otevřenou konzervu přímo pod nos. "A nemusíš s tim vůbec šetřit."

"JACKU! FUJ!" 

"Copak Sáro? Ty už to nechceš?" Zasmál jsem se.

"Jacku to je hroznej smrad! Už aspoň víme jak vznikli ty mutanti." Ozval se Henry který vlastně byl do teď jako myška.

"Sakra zahoď to někam! Nebo to radši zahrab" Pokřikl na mě Jimmi.

"No jo, no jo." a konzerva plná jakési směsi, spadla rovnou do jednoho z kontejnerů.

Do háje a tak jsem se na to masíčko těšil. Že bych se pro to ještě natáhnul? Vždyť by mi toho tolik neudělalo ne? FUJ! NE! Proč nad tim vůbec přemýšlim.

Všichni zklamaní z obsahu konzervy jsme si sedli na zadek a pokukovali jeden po druhém, jestli nevytáhne nějakou jinou mňamku. Nejlépe nic zhnilého. Samozřejmě že nikdo nic neměl. Takže zase rozděláme oheň jen aby nám přes noc nebyla zima.  Když si všichni ustlali, opřel jsem se o zeď a mezitím co si ti tři povídali, jsem začal vzpomínat na Darka. Byl to můj dobrej kamarád.. prožili jsme toho spolu hodně, a teď je pryč. Skoro tomu ani nemůžu uvěřit. Vždycky si v noci říkám že se probudim a všechno bude zase dobrý, že bude naše parta celá. Darko a Viki tu hodně chibí.. Mě chiběj..

"Jacku ty brečíš?" Špitl na mě Henry. Ani jsem si ho nevšiml. Byl jsem úplně ponnořený ve vzpomínkách na ty dva.

"Cože? Já? Ne! Proč bych měl?" zachraptěl jsem a rychle si otřel oči.

"Je to kvůli tomu masu?"

"Ne. Já nebrečim!" Nemůžu přece tomu malýmu klukovi říct že chlap jako já brečí! 

"A proč sis teda otíral oči?" vyptával  se pořád Henry.

"Neotíral a neptej se pořád! Nebo nikam nepůjdem."

"Kdy tam vlastně chceš jít?" 

"Až usnou."

"A... to bude kdy?"

"Až usnou. Neboj bude to ještě dneska."

"Ty poznáš kdy je ještě dneska?"

"Nooo.. dneska mužes říct i zítra." Ušklíbl jsem se na něj.

"HEJ! Řek jsi že tam půjdeš!" zamračil se na mne ten malej kluk. Ach jo.. slíbil jsem mu to, takže tam stejně budu muset jít. Nenechám ho tam jít samotnýho.

"No jo, takyže půjdem, ale až usnou. Nechci jim to všechno vysvětlovat."

"Tak dobře." Unaveně oddechl a opřel se o mě. 

Chtěl jsem se ho zeptat, ale hned jsem si to rozmyslel... Aspoň nebudu myslet na Darka.

Jacku tak to vypadá jakobys byl táta. Jo.. asi to tak pro nás dva bude. Stejně se za něj cejtim zodpovědnej. Navíc nemá nikoho jinýho. Táta Jack. No.. nezní to tak dobře.. snad mi tak nikdo nebude říkat.