Konec světa

Part 5

Ráno mě probudil, že musíme sehnat něco k jídlu. Nikam se mi nechtělo tak jsem mu nabídl to co mám v batohu.

"V batohu mám ještě nějaký zásoby, takže nikam nemusíme."

"To nám vydrží na cestu tam. Navíc, musíš se posilnit než někam půjdem."

"Hej... Jako ty chceš jít za těma potvorama?"

"Ty už jsou dávno pryč." Odpověděl jistým hlasem. Vážně jsem nikam nechtěl, narozdíl od něj, ale napadlo mě, že by se nám mohlo podařit najít Darka... Nó, nebo taky dost těch potvor. Nechal jsem se ale přesvědčit a já mu venku nedal pokoj s otázkama.

"Hele Nate... Neviděl jsi náhodou dvě paka? Jedno nemá skoro žadný vlasy a to druhý je má až k prdeli." Včera jsem se ho na to zapoměl zeptat. A on připustil:

"Jo... Spliteři je někam vezli."

"Kdo jsou Spliteři?"

"Podle mě jsou lepší než Skagové, i když, jak se to vezme."

"Tos mi toho teda moc neřek."

"Ty je fakt neznáš?" divil se Nathan.

Byl jsem pro něj asi velkej blbec. Ale co, radši budu blbej než abych nevěděl, co můžou udělat."Neznám, já se potkával jen se Skagy."

"Před tebou se chovají jako nejlepší kámoši, ale když jim dáš šanci, podříznou tě." Tak tím mě fakt dost vyděsil. Najednou zastavil a ukázal na vzdálenou budovu. "Ty co hledáš by měli být tam, pokud jsou ještě živí."

Musel jsem tam jít, i kdyby tam nebyli. "Hele a můžem se tam stavit? Jsou to kámoši." Nathan se na mě s úsměvem koukl a přikývl. Za chvíli nás stín toho objektu zahalil. Vešli jsme dovnitř. Pomalu nebylo vidět ani na krok a my se museli prodírat tmou až ke schodům.

"Jacku, co uděláš když tam nebudou?"

"Nevím... Asi je budu hledat dál" Moc dobře jsem věděl, že by to znamenalo, že budou mrtví, ale odmítal jsem tomu věřit. Vyšli jsme asi dvě patra a schody skončili, ale Nathan našel žebřík, takže jsme šplhali výš. Dostali jsme se do temné chodby a na konci objevili tři místnosti.

"Nate, mám z toho blbej pocit."

Nathan se zastavil a dal mi ruku na rameno. "Hele jestli tam nebudou, vím ještě o jednom místě kde by mohli bejt."

Trochu mě uklidnil, taky mě došlo, že dosud nebyl slyšet žádný otřes a hned jsem se ptal: "Hele kdy byl otřes naposledy?"

"Včera večer" Oba jsme se na sebe podívali a čekali co se stane. Po pár minutách jsme uslyšeli nějakej řev nejprve z prvního a následně ze druhýho pokoje."Myslíš že to jsou oni?" ptal se mě. Nevím, ale stejně bych tam šel."

"Dobře, Jacku, ty půjdeš vpravo, já vlevo."

Přikývl jsem a na stejno jsme tam vlítli. Viděl jsem ho. Darko... byl k něčemu přivázanej a kolem něj byli dva chlapi s tyčema. Hned jsem upoutal jejich pozornost, takže šli po mě. Okamžitě jsem vytáhl pistoli a sejmul je. Bylo to rychlý. Mohl jsem se z mý pohotovosti radovat, i s Darka, že jsem ho objevil. "Darko! Slyšíš mě?" Byl tak zmlácenej že nic neřekl, ale koukal na mě. Sice se pokusil usmát, ale moc mu to nešlo. Dali mu pořádně zabrat. "Darko no tak, hele za chvíli budeš v pohodě. A když ne tak tě k tomu přinutim." Zhluboka se nadechl až z toho začal kašlat krev. Byl připoutanej řetězama. Vzal jsem si pistoli a zkusil pouta roztřelit, ale ve vedlejší místnosti kde byl Nathan se něco stalo. Znělo to jako malej výbuch. Tak jsem si radši pospíšil. Roztřelil jsem to a vzal ho na záda. Na vlastních nohách se neudržel. Když jsme už došli ke dveřím, tak jsem nakoukl do vedlejšího pokoje. Nikoho jsem tam neviděl. Ani Nate, ani Viki. Vyděsilo mě to a rychle jsem se s Darkem vláčel k žebříku. A pak jsem už slyšel obrovskou ránu. Je to tady! Darka jsem položil, ale mě to odmrštilo na zeď. Viděl jsem trochu blbě, byla to totiž dost velká rána. Hrozně mě bolela hlava i záda. Popohnal mě strach o Darka, tak jsem si ho vzal opět na ramena a kulhali jsme k východu.

Světlo! Oslepilo mě a já měl co dělat abych nás udržel na nohách. Super! Podařilo se mi to a pokračovali jsme dál. Měl jsem namířeno k našemu úkrytu, ale zahlédl jsem svůj jeep, co zůstal na tom kopci. Bál jsem se ale, že bychom mohli padnout do spárů někomu jinýmu. Radši jsem to teda otočil a potáceli jsme se někam do pryč.

"Zastav na chvilku.." Huhňal Darko a já ho opřel o zeď a začal se svýma otravnýma otázkama. "Jak jsi na tom?"

"Neni to tak hrozný. Mám i osobní taxi." Usmál se a já s ním. Pak se na mě smutně koukl s otázkou: "Kde je viki?"

"Nevím, ale neboj, slibuju ti, že ji ješte dneska uvidíš."

"Myslíš že je v pohodě?"

"Určitě jo, neboj" Sice jsem si tim nebyl jistý, ale oba jsme v to doufali.

Zvedl jsem ho a pajdali jsme dál. Došly jsme k vchodu do metra. Byla tam tma jak v prdeli.

"Jacku já tam nechci."

"Jo asi máš pravdu, ale stejně někam musíme."

"Když nás vezli tak kousek odsud byl malej krám. Tam bysme mohli." Tak mě navigoval a já nás držel na nohách. Konečně jsme tady, dveře byly otevřený tak jsme v klidu vešli. Uvnitř nikdo nebyl. Darkovi jsem našel něco na co by si mohl lehnout. Bingo! Ve skladu jsem objevil malej gaučík. Darko se tam nějak dobatolil a já mezitim vyndaval z batohu jídlo. Nic moc tam nebylo, tak jsem obsah batohu vysypal. Kus chleba, nějaká voda, a tři plechovky fazolí. Dal jsem mu chleba a vodu. Vodu vypil rychleji než jsem mrknul a po chlebu zbyla jen tvrdá patka. No vyčítat jsem mu to nemohl, bůhví jestli od tý doby vůbec něco měl. Jelikož mě, ale zase začala bolet hlava tak jsem se pokusil najít nějaký prášky. Hledal jsem je a pak jsem cítil jakoby mi něco teklo po krku. Sáhl jsem si tam. Krev! Hned jsem místo prášků proti blesti začal hledat nějakej hadr nebo něco. Měl jsem štěstí. Pod kasou byl obvaz. Omotal jsem si tim skoro celou hlavu. Připadal jsem si jak mumie. Vrátil jsem se k Darkovi, usnul, tak jsem si k němu sednul a pokusil se taky trochu zdřímnout.