Ráno jsme se shodli, že půjdem na průzkum každý sám a pak, že se sejdeme u hrobu. Vrátil jsem se ke křižovatce a dal se vpravo. Po několika krocích se mi do cesty připletl obluďák. Přál jsem si, aby si mě nevšiml, jenže má šikovnost tomu chtěla jinak. Uklouzl jsem a frajer ohava se na mne rozběhl . Stačil jsem nahmatat cihlu a vší silou ho přetáhl po hlavě. Nevim, jestli na věky, ale usnul, hurá.... a s chutí jsem pokračoval v průzkumu.
Za chvíli jsem došel k benzínce. Zničená auta a zabarykádovaný vchody. Dostal jsem se k nim jenže ještě objevit uvolněná prkna. Prdlajz! To bych měl asi moooc štěstí. Dobrá tedy - napadla mě střecha! Teď najít žebřík, kdybych byl žebříkem, kde bych jaksi tak nejradši ležel? Moment! Támhle je skladiště? Štěstí mě miluje, žebřík tu je a funkční.... Eh , jenže i s potvorákem pod skříní... ovšem vůbec nevstával tak jsem popadl žebřík a mazal pryč. Na střeše bylo otevřené okno, kterým jsem se dostal dovnitř. Nikdo nikde, ale jídla tam byla spousta. Váleli se tam i dva batohy, tak jsem je oba naplnil a hodil je na střechu. Porozhlídnul jsem se kolem, co by se nám ješte mohlo hodit. Páčidlo! Hned jsem jím zkoušel otevřít dveře..., vždyť bychom se tady třeba mohli i schovat... napadlo mě. Uvědomil jsem si, že už dlouho nebyli žadné otřesy, ale vzápětí jsem se otřásl sám... Jeden, dva, tři, hnusáci! SAKRA KOLIK VÁS TU JE?! Kašlu na vás hoši mizim, se mnou jako sváčou fakt nepočítejte. Hurá, zpět na střechu díky prázdným regálům. Fuj, to bylo hnusný.
Na zpáteční cestě se mi něco nezdálo. JASNĚ! Ten hnusák uspanej cihlou byl fuč. Nezdržoval jsem se a spěchal na místo srazu. Nikdo tam nebyl. Možná jsem byl rychlejší..., a taky mám rychlej hlad., takže šup do bříška s tyčinkou. Ani tu jsem nemohl dojíst, protože mě rušili nějaký zvuky za rohem. Vzal jsem si páčidlo a šel to omrknout.
"Kdopak se to přede mnou schovává?" Najednou se objevil malý kluk. Někoho mi připomínal.
"Čau, Jacku."
"Henry?"
"Jo, chtěl jsem jít tenkrát s tebou, ale ztratil jsem se a pak začali nějaký otřesy a já se schoval tady."
"Ty víš kde jsme?"
"To ne, ale vím, že otřesy šli odsud, čim blíž jsem byl tím byly menší. Pojď, něco ti ukážu."
Ani mě nenapadlo že by to mohla být past, něco mi říkalo, že mu můžu věřit.
"A kde jsou ostatní?"ptal jsem se.
"Už na tebe čekaj."
Sakra proč je tady taková tma? Byli jsme v rozpadlý budově, kde nebylo skoro nic vidět, ale Henry to tam znal jako svoje boty. Napadlo mě ho vyzpovídat:
"Nevíš co se stalo s Karmen?"
"Ne, a ani mě to nezajímá, nechali mě tam. Ani se pro mě nevrátili, prostě na mě zapoměli."
"Jak dlouho si je znal?"
"Mě našli ráno, stejnej den jako vás. A hele, kde je Viktorie?"
"Zamřela, zabil ji jeden hajzl."
"To je mi líto."
Pak jsme mlčeli až k nějaké skříni, kterou se snažil Henry odtlačit. Zrovna jsem mu chtěl pomoct, když se skříň posunula a z dírou ve zdi za ní, k nám vniklo světlo. Vážně tu byli všichni. Seděli u zdi, až na Darka ten furt chodil v kolečku.
"Čau lidi" Oni se na mě nechápavě koukli a zavrtěli hlavou, jen Jimmi mě pozdravil a přišel ke mě.
"Jacku něco je kouslo,teda Sáru to jen škráblo, ale i tak je to hrozný," šeptal mi.
"A co? Co to bylo?"
"Nevím přesně, ale bylo to velký a dost hnusný."
Myslel jsem, že si dělá srandu, jenže u Darka v noze byly dvě díry. Vypadalo to jako kousnutí od hada, ovšem od dost přerostlýho. No, do prdele, co to bylo za monstra? "A takhle se chovaj z toho kousnutí?"
"Jo, už jsem se ptal Henryho jak jim pomoct, prej neví, že by to šlo. Takhle to prej začíná, pak jsou z toho ty zrůdy," ohlédl se na Sarah a zachvěl se mu hlas, "Nechci, aby tak dopadla, Jacku. Musíme jim nějak pomoct, musíme hned pryč a něco najít!"
Bylo mi ho strašně líto, zvlášť když jsem si představil, že jsem na jeho místě. "Něco najdeme, neboj. Teď se najez a půjdem, dobře?"
"NE! Musíme jít hned teď, než bude pozdě!"
Najednou Darko zastavil a začal zírat na Sáru. Jimmi mi vytrhl páčidlo z ruky a stoupl si před ní.
"Darko nedělej to, prosím, nech jí bejt, nech nás všechny bejt, bojuj s tím!"
Jimmi se klepal, chvěl se mu hlas a mě se chtělo brečet. S hrůzou jsem zíral jak Darko otevírá pusu, stále zaměřenej na Sáru. Musel přece prosebný hlas Jimmiho slyšet, jeho oči se ale ani nepohnuly.
"Jacku," vzkřikl Jimmi, "vem jí a uteč!" Ve vteřině jsem Sáru popadl a Darko se rozeběhl přímo na nás. V rychlosti odstrčil Jimmiho a skočil na ni.
ČTEŠ
Konec světa
Actionomlouvám se za první dvě kapitoly, ale jsem moc líný na to abych je přepsal. následující kapitoly jsou už ale lepší a líp se čtou.
