Konec světa

Part 3

Když jsem se probudil, teprve svítalo. Rozhlídl jsem se a nikdo nikde nebyl, Jimmi, Sarah, Karmen, nikdo. Tak jsem vylezl z domku, ale venku taky nikdo nebyl. Pak jsem si vzpoměl na tu věc nahoře. Když jsem tam ale nakoukl, tak tam už nebyla. Vzal jsem si batoh a okamžitě jsem šel ke stodole. Nikdo nebyl ani tam. Když jsem odešel z tábora, tak jsem viděl auto. Divil jsem se, že si ho nevzali s sebou. Nastoupil jsem si a dokonce se mi podařilo nastartovat. Takže místo chůze jsem jel k tomu zasypanému tunelu jak včera říkala Karmen.

Tunel jsem sice našel, ale Darko s Viktorií tam nebyli. Jel jsem teda zkusit objet ten tunel, jestli nejsou někde kolem. Jasně že tam nebyli, ale aspoň jsem to zkusil. Na druhé straně tunelu byl nějaký rozpadlí dům. Šel jsem dovnitř. Jediné co tam bylo, byla sekera.  Radši jsem si jí vzal. Pak jsem si zase vlezl do auta a jel zpátky. Z tábora jsem viděl nějakej kouř tak jsem přibrzdil a viděl jsem tři Skagy jak to tam celý podpalujou. Dupnul jsem na plyn a jel tam. Jednoho se mi podařilo přejet a ty dva se mě snažili dohnat. Jezdil jsem tam dokola a oni za mnou furt utíkali. Připadal jsem si jak v cirkusu. Pak mě to přestalo bavit a udělal jsem rychlou otočku. Ti dva si toho všimli a já pak naháněl je. Já byl rychlejší takže jsem jednoho z nich přejel a ten druhej mi uhnul. Vystoupil jsem a šel na něj s tou sekerou. On naštěstí nic neměl takže bylo lehčí ho zabít, ale stejně se bránil. Když jsem s nim skončil tak jsem šel do toho domu jak jsem spal. Nic ani nikdo tam nebyl. Tak jsem se vrátil a zase odjel. Dojel jsem k tunelu, už jsem ho neobjížděl, ale vyjel kopec který byl hned vedle. Nahoře jsem zastavil a něco snědl.

Když jsem se napil tak jsem uslyšel příšernou ránu, země se zatřásla a auto samo od sebe začalo troubit. Vylezl jsem a šel se kouknout odkud by to mohlo být. Až na město v hromadě prachu nebylo nic vidět. Když jsem se ale pozorně rozhlédl, zdálo se mi, že za městem vidím velmi slabé modré světlo. Bylo nepatrné, ale přehlédnout nešlo. Nutilo mě zjistit, o co jde. Bez auta - stejně troubilo. Mohl tam být třeba Darko s Viktorií, proto jsem sebou hodil, abych měl šanci je zastihnout. Pokud to teda byli skutečně oni...

Už jsem byl skoro u města, ale opět se ozvala ta velká rána. Ten otřes mne odhodil až  jsem měl pocit, že mám přelámaná žebra. Na chvíli mě to i oslepilo, díval jsem se totiž tím směrem odkud to šlo, ale nebylo tam nic zvláštního k vidění. Když se  vše utišilo i přes bolest pravé nohy jsem vstal. Kulhal jsem za světlem stále blíž  až se dostal mezi zdemolované paneláky. Všude jen plno prachu, trosky,  pár kostí a ticho, ze kterého mrazilo. Z batohu jsem vytáhl sekeru, aby byla po ruce, ačkoliv nezaručovala bezpečí. Jen šlo o lepší pocit, kdyby nastaly potíže. Vůbec jsem nebyl klidný, naopak! Skagové nebyli slyšet ani vidět.  O to to bylo horší!  Mohl by to být ale  i někdo zrůdnější. Pokračoval jsem a obhlížel všechny směry. Nahoru, vpravo, nalevo, prostě všude. Mohlo jít klidně i o past! Na křižovatce jsem zastavil, jen co se mi v dálce zjevily dvě postavy. Nevím, kde se ve mne vzala ta statečnost, ale protože jsem spoléhal, že je to Darko, zařval jsem: "DARKO!!"Ozvěna se rozléhala snad po celém městě, jenže odpověď žádná. Ani se nepohnuli. Zkusil jsem to tedy znovu a hlasitěji: "DARKOO!!"

V tu chvíli mi kdosi sáhl na rameno. Otočil jsem se a přede mnou stála zahalená postava. Celá v černém, jen šedivá maska zakrývala tvář. V ruce měla odstřelovací pušku a já už myslel, že mě zabije. Ona ale zamíříla přes mé rameno a vystřelila na dvojici, za kterou jsem spěchal. Trefila! Jedna se skácela, druhá se rozeběhla směrem k nám.