Darko bleskovou rychlostí vběhl dovnitř a Jimmi se zbraní hned za ním. Já se Sárou jsme se teprv zvedali, když Darko vlítl do dveří. Tentokrát střílel i Jimmi. Nahlédl jsem tam a viděl, jak se Darko s Jimmim choulej za betonovou zídkou. Byla to dlouhá, úzká ulička, na jejímž konci střílel Nathan. Mžikem jsem zmizel za roh a stáhl k sobě Sáru.
"Za všechno můžete vy! Kdybyste nedělali problémy, všechno by bylo v pořádku!" Křičel Nate. Pak se za náma ozval hroznej řev, spoustu šoupavých kroků... a hnusný potvůrky si usmyslely, že nás půjdou sežrat.
"Sáro rychle, musíme dovnitř!" a už jsem ji strkal před sebou.
Jimmi vykoukl z úkrytu a začal střilet na Nata. TREFA! Nathan padl na zem a já se rozhlédl po ostatních. Jimmi, Sára, Darko, ale Viki jsem neviděl. Vyděsily mě vzlyky Darka, jen nerad jsem se k němu ohlédl. Viktoriino bezvládné tělo leželo v Darkových rukou. Sára k němu přiběhla a rozbrečela se. Jimmi se snažil oba utišit, ač mu to moc nešlo, jen já jak tele jsem seděl a na nic se nezmohl. Hrdlo se mi svíralo, i mě dusil pláč, neměl jsem odvahu dojít k nim a vidět její tělo.
Bolest nad ztrátou nás ochromila, ale museli jsme dál. Mrtvou Viktorii jsme tam nemohli nechat, chtěli jsme ji pohřbít. Jak jsme procházeli kolem Nata, zoufalá Sára vytrhla Jimmimu pistoli z ruky a začala do něho zuřivě střílet.
"Sarah, přetaň," huhlal Darko, "tohle nám ji nevrátí..." bylo slyšet jak se mu chvěje hlas. Sára se zase rozbrečela. Jimmi si ji k sobě přitáhl, aby ji uklidnil. Já se ohnul pro pistoli, ale byla prázdná... obě byli prázdné.
"Hele lidi měli bychom jít dál." Řekl jsem.
"Jack má pravdu Sarah, musíme pokračovat." Ozval se Jimmi.
Tak jsme tedy i se slzama v očich šli. Na konci chodby byly polorozbořený schody. Seskákali jsme je a dostali se až ven. Byl večer a nikdo nevěděl, kde přesně jsme. Rozhlíželi jsme se kolem, náhle se Jimmi někam rozeběhl a my ho ulicí mezi rozpadlými budovami, až k rozbombardovanému poli. CO TO JE?! říkal jsem si v duchu. Všude kytky, tráva - obrůstaly i postranní budovy, prostě nádhera. Darko opatrně položil Viktorii, a s údivem koukal kolem. Všichni jsme tím byli užaslí, nic podobného jsme neviděli celou věčnost.
"Lidi, to je krása. Tady bychom ji měli pohřbít," řekla Sára. Nikdo z nás neměl lopatu, tak jsme použili kameny okolo.
Když jsme skončili, začínalo vycházet slunce. Byl to hezký pohled nad budovami obrostlými mechem, šplhavými rostlinami. Sarah se přitulila k Jimmimu, když utrhl malou kytičku, aby jí ji vpletl do vlasů. Seděli jsme se vzpomíkami u hrobu, byla to dojemná chvíle.
"Proč zrovna ona Jacku?" posmrkl Darko.
"To vážně nevím, jí je teď už líp, to jen nás její odchod bolí," zašeptal jsem s pohledem na sluneční východ.
ČTEŠ
Konec světa
Actionomlouvám se za první dvě kapitoly, ale jsem moc líný na to abych je přepsal. následující kapitoly jsou už ale lepší a líp se čtou.
