Codes.

Kapitola 10

,,Neboj Aarone je to dokonalá schovávaná. Kontejner na obnošené šatstvo, pro slabě asociální jedince, tam ještě nikdy nikdo nic nehodil. Prostě a jednoduše jsem to tam skvěle schoval." Derek tam vlastně ten pytel s penězi v rychlosti hodil když jsme utíkali pryč, odvážili jsme se tam vrátit až po nějaké době i s Aaronem a já se usmíval nad tím jak si vyhrnoval rukávy a radostně se předváděl.

,,Celá ta akce vyšla nejlíp ! Možná až nad očekávání dobře...Prostě jsem to jednoduše a skvěle...Do prdele... Hey ?!" Derek se najednou rozeběhl a já s Aaronem se podíval před sebe.

,,Počkejte !! Počkejte sakra !!" Derek mával rukama. Modrý kontejner se vezl pryč v návěsu oranžového nákladního auta. Chvíli se pokusil běžet i když věděl že nemá jedinou šanci.

Aaronův pohled se ve vteřině zkrabatil...

Díval jsem se s otevřenou pusou za mizícím náklaďákem a Derek se bezradně podrbal na temeni hlavy. Pak se rozeběhl k nedalekému stánku s novinami.

,,Kam to odvezli ?!" vyhrkl a stařík sedící za pultem ani nevzhlédl.

,,Prodávám noviny. Dnešní jsou za speciální zlevněnou cenu.."

,,Nezajímají mně vaše noviny ! Ptám se kam odvezli ten kontejner !?"

,,Jaký kontejner zase ... Tak chcete ty noviny nebo ne ?"

,,Sedíte tu celej den a nevšimnete si kontejneru velkýho jako k..."

,,Vážně by jsme to potřebovali vědět.." Skočil jsem Derekovi do řeči a ze rtů vyloudil naléhavý tón.

,,Pokud ty noviny nechcete nemůžu vám už nijak pomoci... Moje žena Ingrid, ta když byla tak mladá jako ..."

,,To je jak mluvit s pařezem proboha..." Derek mne zatáhl za rameno...,,Alf mne zabije."

***

,,Cože se stalo ?." nechápavý výraz v Alfově tváři zračil absurdnost celé situace. Peterovi cukali koutky a Will jen seděl, hlavu v dlaních... Theo pochodoval po místnosti sem a tam a Aaron se možná cítil stejně provinile jako Derek, já se jen snažil být neviditelný a nemluvit. Ostatní kluci seděli kolem oválného stolu a ani nedutali. Pohledy upřené dopředu na Alfa.

,,Ty jsi...moment..." vztyčil ukazováčky a znovu se na chvíli zamyslel. ,,Proč jsi ty peníze sakra někam házel ?!.."

,,Prostě mně to tak napadlo. Že když nás chytí nebudou mít důkaz že jsme to byly my...protože ty peníze... by jsme u sebe prostě neměli a..."

,,Za všechno může on." prohodil Justin a já ani nemusel zvednout hlavu abych věděl, že má na mysli mě. Vlastně jsem celou tu dobu nechápal co proti mně má. Vzhlédl jsem a rozhlédl se kolem.

,,Cože ?." Alf rozhodil rukama znovu a tvářil se možná ještě víc nechápavě než já.

,,Co dobrýho se stalo od doby co je tady ? Ztratili jsme skoro 15% lidí. Půlka z nás přišla k úhoně." při jeho slovech mi do očí tekly slzy, nechopen jakékoli obrany.

,,Nejspíš zkazí všechno na co sáhne a vrchol všeho jsou teď ty peníze ! Takže jsme prostě neměli..."

,,Justine !."

,,A není to snad pravda ?." obořil se na Alfa a já měl zase pocit že ví něco co já ne a co bych možná vědět měl.

,,Co kdyby jsi občas přemejšlel než něco vypustíš z huby ?." řekl Derek a Justin se na něj nevěřícně zahleděl. V jeho očích byla znatatelná zlost, možná i ponížení z toho, že ho okřikl právě Derek.

,,Můžu odejít ?" špitl jsem směrem k Aaronovi a on jen přikývl.

***

Došel jsem do svého pokoje a dveře zabouchl možná až nepřiměřeně prudce. Schoulil jsem se do klubíčka na postel... zavřel oči a snažil se nemyslet. Nemyslet na nic z toho co se stalo. Byla noc. Venku zářili hvězdy a já si říkal, jaké by to bylo být normální. Ale ten pojem jsem vlastně ani neznal. Co znamenalo "být normální" pro tenhle svět ?.. Vždycky když jsem měl pocit ,že konečně někam zapadám a že možná všechno nevypadá tak bledě... jako by to někdo vycítil a jasně mi dal najevo že to tak není. Sledoval jsem svůj obrys v odraze zrcadla a dýchal čerstvý vzduch který se linul z okna. Byl by to jinak docela hezký , teplý, letní večer.
Netrhl jsem sebou když se ozvalo lehké zaklepání. Dveře se potichu otevřely a malá skulinka pustila dovnitř trochu světla z chodby.
Nemusel jsem se otáčet , dál jsem jen ležel zády ke dveřím a vše sledoval v odrazu velkého zrcadla pokrývající skoro celou stěnu.
Derek nakoukl zpoza dveří a vklouzl dovnitř. Chvilku jen tak stál, mlčky a tiše dýchal. Popošel k posteli blíž a posadil se... Sledoval jsem jeho počínání a přál si aby tu zůstal.
A on to poznal.
Lehl si přímo za mne a přitiskl se ke mně celou délkou svého těla. Cítil jsem jeho silné paže, obepínající se kolem mých ramen. Mohl jsem slyšet prudké zrychlení vlastního tepu a teplo, sálající z jeho pokožky se rozlévalo po celém mém těle. Jakoby na místech, kde se dotýkala naše nahá kůže jiskřili malé plamínky. Objímal mne a tulil se ke mně jakoby se omlouval za všechno to co se stalo. Ale za to nemohl Derek...
Byl jsem si jistý tím ,že tato noc bude výjimečná. Zaklonil jsem hlavu abych se na něj mohl podívat. Vlastně jsem ani netušil jak blízko jsou naše tváře. Díval jsem se do jeho očí. Cítil jsem se jako omámený. A možná jsem byl.
Když mne políbil, znovu tak hluboce a vášnivě, po celém těle se mi rozlezla husí kůže. Jeho prsty lehce hladily mé paže a stále mne pevně objímal.
Jeho nos zabloudil v mých vlasech a ústa zanechala malý polibek na temeni hlavy. Potom na tváři, uchu a krku. Zaklonil jsem hlavu ve znamení, že to co dělá je víc, než příjemné a nechal se lechtat jeho zuby které se do hry na krku zapojily.
Jeho objetí náhle povolilo a jeho hbité ruce se mi schovaly pod tričko. Vyhledal jsem jeho rty a spojil nás v dalším z těch krásných polibků.
Bříša jeho prstů byla jemná, hladká, klouzala po pokožce na mé hrudi ve snaze nevynechat ani milimetr. Níž, níž až k lemu kalhot. Vycítil jsem jeho pohled. Jeho pronikavé oči s tančícími jiskřičkami zářili ještě víc. Dožadoval se svolení a já se andělsky usmál. (Šlo to vůbec ? Vzhledem k tomu jací tvorové jsme byli ...)
Nemusel jsem se moc snažit aby se kolem mého těla vytvořila bílá aura, která na jeho tváři vykouzlila ten nejhezčí úsměv a on mne mohl znovu políbit. 

,,Miluji tě..." zašeptal jsem a byl jsem si jistý že to věděl i když neodpovídal.

Jeho ruka přejela po slabé látce kalhot. Cítil jsem jak se mezi polibky usmál když mi unikl nepatrný sten.
Zahákl prsty za lem boxerek a jeho ruka vplula dovnitř, zmapovat ta nejcitlivější místa. V dalších vteřinách jsem se o něj musel opřít a kdyby neležel zamnou nejspíš bych  se skutálel na zem. Pomalu přidával na tempu a já ho v jednu chvíli kousl do spodního rtu... 

Teplým večerem se neslo tiché sténání. Dlouhé a slastné. Až potom nastal klid. Tanec dvou duší v nejpevnějším spojení. Leželi klidně,nazí, prudce oddechujíc v obětí. 

Obloha se zatáhla. Listí na stromech se zachvělo pod náporem studeného větru. Černý mrak který se snesl přímo nad jejich hlavu. Vichřice... a nebe se otevřelo.