Codes.

Kapitola 5.

,,Dylane ?." šeptal Ben. Schovávali jsme se v jedné z podzemních chodeb. Theo nás zavedl dolů, do jakéhosi bludiště plného chodeb a chodbiček a řekl že tady se začíná. Myšlenka týmové hry utonula hned v zárodku, protože jakmile Theo vyhlásil start, celá naše skupina se jaksi rozutekla. ,,Měli by jsme se hnout...Sice máme hodinu času ale neměli by jsme jí promrhat." ,,Tak pojď." zavelel jsem a zahnul za další roh chodby která byla značně kratší než ostatní předešlé. Ben mne v průběhu cesty předběhl, se zbraní v ruce vypadal celkem legračně, pořád jen mluvil a mluvil a stěžoval si, že je to moc lehký úkol. Možná proto, že se nás cestou ještě nikdo nepokoušel zastavit. ,,Tuhle soutěž máme v kapse, myslím že i bez týmu budeme zaručeně první. A vůbec ,kdo by.." nestačil dokončit myšlenku kdy ho srazil k zemi, před chvílí zmíněný , pro Bena takřka neexistující, protivník. Jeho zbraň odskočila na stranu a ve vteřině se stával... jaksi bezmocným. ,,Hey !." zařval jsem a namířil zbraň na jeho záda zatím co Ben se spod něj snažil vyhrabat. ,,Pokud to nechceš schytat okamžitě ho pusť. Slyšíš ?!." ,,Vy jste vážně pozéři." Už podle hlasu jsem poznal že jde o Dereka. Začal se smát a Bena pustil. Pak se otočil. Při jeho pohledu jsem se musel usmát. Motýlci v břiše tu byli znova a já si řekl že se kvůli němu červenám jak nějaký puberťák. Od té noci jsme spolu nemluvili. On se jen chvíli dal díval, pak s vážným pohledem z Bena slezl. ,,To vy jste to druhý družstvo ? Vůdci proti nováčkům ?." Ben se zvedal ze země a oprašoval si kalhoty a zvedal se ze země, zatímco Derek zůstal sedět. ,,Tu pistol už můžeš dát dolů, kamaráda jsem ti pustil. Vlastně si ani nejsem jistý, jestli to umíš používat." zamrkal. Uvědomil jsem si že na něj pořád mířím a Ben se tomu směje. ,,Co se tak divíš ?" otočil se na Bena. ,,Cos čekal ? Zas tak jednoduchý to být nemůže. Dali to i horší než vy." znovu se zasmál a pak se podíval na mně. ,,I když jak se tak na vás koukám...možná přehodnotím situaci." ,,Měli by jsme jít ne ?." rozhovor s Derekem mi začínal být nepříjemný a už v tu chvíli jsem věděl ,že mám téma na každodenní ,večerní přemýšlení. Ben se dal do mírného kroku s tím, že jde okouknout situaci a já se vydal za ním. ,,Neboj zelenáči, ostatní vás budou šetřit a dostanete se třeba až do půlky. I když, to jsem možná taky přehnal.." ,,Proč jsi takovej ?." podíval jsem se zpátky na něj a on se jen ušklíbl. ,,Jakej ? Myslíš že vám budu nadržovat jen kvůli tomu, že jsem přiopitej trochu nezvládl situaci ? Nebo že jsi nějak extra výjimečný ?" tenhle pohled jsem u něj ještě neviděl. Skousl jsem si spodní ret a pokoušel se rychleji mrkat, všechny pocity kolem Dereka jakoby odpluly stranou a někdo mne flákl palicí přímo po hlavě. Pokud jsem si myslel že před pár minutami byl tento rozhovor nepříjemný, pro jeho pokračování nebyl ten správný název. Zavrtal jsem pohled do země a zatlačoval slzy tlačící se ven. Jakoby jediná krásná věc co se mi za tu dobu tady přihodila, byla jen jeden velký podvod. Nezvládl situaci... Takže to pro něj neznamenalo vůbec nic. ,,A cos myslel ? Láska je jen stupidní projev lidskosti." Dál mluvil a mluvil. Jakoby se díra v hrudníku zvětšovala a z malé ranky se měnila na propast. Rychle jsem se otočil a chtěl se vydat za Benem. ,,Snad nebudeš brečet." dodal a já se otočil zpátky na něj. V mozku mi šrotovalo milion koleček... a bez dalšího přemýšlení jsem opravdu stiskl spoušť zbraně, namířené na jeho levou nohu. ,,Měj se."

Běžel jsem, daleko a rychle. Pálili mne oči a nereagoval jsem na Benovo volání ať počkám a zastavím se. Měl jsem divný pocit v puse, nemohl jsem dýchat a cítil se...Vlastně jsem se tak ještě nikdy předtím necítil. Snažil jsem se působit lajdácky. Jako že mně vlastně vůbec nezajímá to, co mi řekl. ale jak by mohlo ? A Pak jsem se zastavil. Opřel se o oprýskanou zeď a pomalu se sesouval dolů na zem. Zhluboka jsem dýchal i když jsme si myslel že to už nikdy nedokážu. Nadechnout se. Obrovská tíha na prsou, možná z dlouhého běhu...? ,,Dylane.!" Ben mne za chvíli dohonil a dlouho se na mne díval než se posadil. ,,Nechceš mi něco vysvětlit ? Proč jsi ho střelil ,vždyť on by nám nic neudělal. Sice byl ve druhý skupině ale pochybuju ,že ho zajímá jak to dopadne." ,,Sklapni Bene." možná jsem se ohnal hlasitěji než bylo potřeba. ,,Co se děje ?." zeptal se a vypadal, že tak nějak opravdu touží po vysvětlení. A tak jsem mu všechno řekl. I kdyby jeho reakce byla jakákoliv, potřeboval jsem se někomu svěřit a úlohu svěřovací schránky tu měl právě Ben. ,,Víš s kým jsi si vyrazil ?." zeptal se bezelstně a já na něj nemohl znovu křičet. ,,S tím nejvyšším tady. Derek je tu něco jako Archanděl Padlých. Vůdce Vůdců." ,,To je celkem ironie nemyslíš ?." ,,Je jedno kdo je." Ben se usmál. Ale ne tak jak se usmívá vždycky. Jeho úsměv měl nějaký skrytý podtext. ,,Jestli chce boj, bude ho mít." zamrkal a napřáhl ruku směrem ke mně. ,,Vždycky jsem chtěl bráchu. Pokud víš jak to myslím. A nikdo s ním vyjebávat nebude."

Nakonec jsme vyhráli. Stěží ale přece. Někdo z druhého družstva mne zasáhl jednou.Na vlastní kůži jsem poznal jak to bolí a tím víc byl rád, že jsme Derekovi způsobil alespoň fyzickou bolest...i když se jen ztěžka mohla podobat té, co způsobil on. A taky jsem doslova miloval Benův plán a těšil se na jeho realizaci. První bod byl dostat se mezi vůdce. Sice už jsme měli slušně našlápnuto...nevím jestli mi trochu v cestě nestál fakt, že hlavní hlas v našem zvolení musí mít Derek. Alespoň jsem si to tedy myslel. Za pár minut měla být večeře. S Benem jsme se rozhodli že půjdeme dolů o něco dříve, z důvod neznámého. Sešli jsme dolů a posadili se k hlavnímu stolu. Pár lidí už tam bylo, nejspíše se také těšili na něco dobrého k jídlu. ,,Hey ?! Hey ?! Pomůže mi někdo ?! Haloo ?!." Do hlavních dveří se vpotácel kluk, jehož jméno jsem si nepamatoval. Byl celý od krve a celkově nevypadal dobře. ,,Haysten...Musíte mu pomoct" vydal ze sebe, pak se jen podivně zamotal a spadl na zem. Vyskočil jsem od stolu a běžel k němu, zatímco Ben se běžel podívat ven. ,,Zavolejte ostatní ! Honem !." volal jsem a kolem mně se začal tvořit hlouček lidí. ,,Hey...notak." pokoušel jsem se ho zvednout a poklepával ho po tvářích. Za chvíli tu byli ostatní, Derek, Aaron, Theo a další z vůdců. Aaron vzal toho kluka do náruče a další dva běželi nahoru s ním. ,,Ví tu někdo co se stalo ?." Derek se snažil všechny utišit. Díky křiku nakonec dolů seběhli i všichni ostatní. ,,Tady ! Pojďte sem !." Běžel jsem ven a Derek zamnou ,ostatním nařídil ať zůstanou vevnitř a ani se nehnou. Ben seděl na zemi a celý se třásl. ,,Myslím že je mrtvej.." ukázal na tělo ležící kousek za ním, celé v krvi, neprojevující ani nejmenší známky života. ,,Rydere postarej se o něj prosím. A vy dva pojďte semnou."

Seděli jsme v místnosti společně se všemi Vůdci. ,,Nevíme co se stalo. Nevíme co se ještě dít bude." Derek přešlapoval po místnosti sem a tam a všechny tím znervózňoval ještě víc. Jeden z Vůdců se zvedl a šel za ním. Pohladil ho po ramenech a řekl že se vše vyřeší. ,,Běž si sednout Justine,," Derek se podíval na mně a věnoval mi dlouhý pohled. ,,Dereku ?." do dveří se přiřítil další kluk. Jmenoval se Corey. Zastával tu roli ošetřovatele a místo hned pod Derekem. ,,Haysten..." pak jen zavrtěl hlavou a jeho pohled vypadal tak smutně... Derek chvíli mlčel než svůj pohled zvedl ze země. ,,A co ten druhý ? Ten co byl s ním ?." ,,Zatím je v pořádku ale...ne zas tak moc abychom se ho mohli na něco vyptávat. Vypadá to, že si nic nepamatuje." pokrčil rameny a zaujal místo u stolu společně s ostatními. Znamenalo to tedy že Haysten je mrtvý... ,, Masone prosím zajisti, aby se odsud nikdo nedostal ven ani dovnitř. Theo postarej se aby byl každý z nováčků ve svém pokoji. Ryder a Nick zůstanou pro dnešní noc vzhůru.." Derek rozděloval jednotlivé úkoly a pokud jsem si myslel že se bojím, bál jsem se mnohem víc. ,,Nechápu že si nikdo z vás nevšiml že chybí. Justine jdi s Theem , vemte si seznam. Dejte mi jméno kohokoliv kdo by chyběl. Tak běžte !."