Codes.

Devátý.

Hlasité rány k němu doléhali jen z dálky. Lehce nadzvedl hlavu položenou na kolenou a nevzrušeně ji zas položil zpátky. Nevšímal si těch divných zvuků a dál okopával svou tenisku o špinavou postel v jeho cele. Schoulený na zemi bez jakéhokoliv zájmu nebo beznadějných pokusů dostat se ven. Vlastně si ani neuvědomoval proč přesně takovou věc udělal... Další rámus ho asi trochu vylekal ale nedal na sobě nic zdát. Kudrnaté vlasy odhrnul z čela a rozhodl se vstát. Stiskl chladný kov mříží a pokoušel se rozhlédnout po tmavém prostředí. Zahlédl postavu. V dlouhé chodbě stojící čelem k němu. Černá postava s kapucí přes hlavu. Možná se trochu lekl ale stál jako omámený. Snažil se přivyknout si v tmavém prostředí a očima přejížděl záhyby na plášti kohosi, koho hra na "pana tajemného" nejspíš velmi bavila. Ani se nepozastavoval nad tím, proč stojí jako omámený a čeká co se bude dít dál. Postava se k němu najednou rychle přiblížila a on leknutím uskočil od mříží, kterých se ještě před chvilkou tak křečovitě držel. Zakopl a málem spadl na zem, musel se hodně snažit aby se udržel na nohou. ,,My už jsme se viděli." řekl když se zadíval se na kluka v dlouhém plášti, který si sundal kapuci a odhalil tak vážný výraz. ,,Tak to bych si jistě pamatoval." jen lehce přimhouřil oči, jakoby se usmál a pak zavrtěl hlavou a dál se konverzačním tématem "seznámení" neobtěžoval. ,,Půjdeš teď semnou." řekl jen a otočil se k němu zády. ,,Proč ?." Neodvážil se říct víc. Ten kluk budil respekt a působil drsně. Vůdcovství z něj jen sálalo a on mohl slyšet jak se při jeho otázce tiše a sarkasticky zasmál. ,,To se ti tu vážně tak líbí ? Nebyla to otázka, tak sebou hoď. Na co čekáš ?." Na co asi. Až budu mít laserový pohled a budu moc roztavit mříže ty chytráku... Nahlas se neodvážil odporovat ale do hlavy mu vidět nemohl, takže si myslel různé věci. Pak se ten kluk v plášti otočil a s lehce zamračeným výrazem se na něj znovu zadíval. ,,S vámi jsou vždycky jen problémy." rukama se chytl mříží a jedním prudkým pohybem je vytrhl z pantů. ,,Ještě nějakej problém ?. " ,,Ne-e." ,,Fajn. Tak k tom případě můžeme jít." Rozešel se směrem do tmy a on rychle cupital za ním. Nevěděl kdo je nebo co má zalubem ale už se mu v té tmavé cele nechtělo déle zůstávat. Míjeli policisty kteří je vždycky tak bedlivě hlídali. Teď leželi na zemi v nejrůznějších polohách a ten tajemný kluk v plášti se při každém pohledu na některého z nich jen vítězně ušklíbl. ,,Neboj. Nezabil jsem je. Jenom spí. Lidé jsou vynalézaví, ani bys nevěřil co všechno umí vyvinout za zbraně." urovnal si kožené kalhoty a po dalších pár minutách proplétání se nejrůznějšími chodbami vyšli společně na ulici zahalenou do mlhy brzkého rána. Nepočítal s tím , že je víc jak tři hodiny ráno. ,,To takhle mlčíš pořád ? Myslel jsem že s tebou bude větší sranda. Jsem Derek, jen tak mimochodem." ,,Já jsem..- Já vím kdo jsi." Derek ho přerušil v představování. ,,Ten kdo se tak perfektně vyzná v číslech a pomůže nám rozluštit všechny kódy a šifry. Jsi DEVÁTÝ..." ,,Vám ?." ,,Všechno se dozvíš v pravou chvíli."

AHOOOOJ JSEM TU S NOVÝM PŘÍBĚHEM...DOUFÁM ŽE SE VÁM BUDE LÍBIT ÚPLNĚ JINÝ ŽÁNR NEŽ JSEM DOPOSUD PSALA A BUDETE HO RÁDI ČÍST :) !! BYLA BYCH HNED NA ZAČÁTEK RÁDA ZA VÁŠ NÁZOR :) ! PŘECI JEN S EPÍŠE LÉPE KDYŽ MÁTE PRO KOHO...:D