Codes.

Kapitola 8.

,,Jsi jiný než ostatní a moc dobře to víš. Vrať se. Vrať se. Doveď je k nám. Přijď si pro tu desku. Nastává zkáza. Všechno bude tak, jak by to mělo být. Dylane...DYLANE !"

Prudce jsem sebou trhl a nemotorně se vyhrabal z postele. Další sen. Další sen, ve kterém na mne někdo hulákal nesmyslné věci. Vždycky, když jsem si myslel, že se alespoň trochu začínám podobat ostatním, stala se ta stejná věc. Probudil mne jekot v uších a já si šel opláchnout obličej do umyvadla. Pak seděl v malé místnosti schoulený u postele, přemýšlející. Pozoroval jsem Bena jak spí a mlaskal, když ze spaní hlasitě zachrápal. Alespoň moje schopnost Aur se zlepšila. Nejméně o 80%. A Derek... 

,,Zase spíš na zemi ?" Optal se Ben když se z velké haly ozvalo dunění gongu oznamující nové ráno. Derek mi jasně řekl ať o mých snech nikomu neříkal a já to neudělal. Nechtěl jsem aby mne měl kdokoli za blázna. 

,,No jo.." protáhl jsem se a bez delšího otálení následoval společně s Benem ostatní ,dolů do jídelny. Následovala ranní rutina. Probuzení, snídaně, hygiena... Ben si naložil plný talíř nejrůznějších dobrot , Aaron mu dal pohlavek se slovy, ať taky něco nechá pro ostatní a já se ke stolu posadil jen s hrníčkem čaje a miskou cereálií. Rozhlížel jsem se kolem a hledal ten nejzářivější úsměv na celé zemi, který mne tu každé ráno vítal. 

,,Dobré chutnání kamarádi." 

,,Jsi jak tasemnice." 

,,Přestaň Bally jenom mám prostě rád jídlo. No ne ?." Ben se dožadoval mojí podpory, kterak je ještě v 19 letech ve vývinu a hodně jídla zkrátka potřebuje. Odstrkoval Ballyho ruce, když se mu  snažil ukrást alespoň kousek křupavé,opečené slaniny a namísto masa mu do talíře házel zeleninu. 

Konečně jsem pohledem narazil na Dereka. Široce se usmál a trhl hlavou kamsi do chodby. Přimhouřil jsem oči a z jeho zřetelných gest poznal, že chce abych šel za ním. Obsah hrníčku jsem vyprázdnil pár loky a cereálie nechal netknuté. Z jídelny zahnul do dlouhé chodby a díval se po Derekovi , který jakoby se najednou vypařil. Jeho pokoj byl skoro na konci chodby, přemáhal jsem se, abych se nerozběhl a pomalou chůzí pokračoval dál po tmavém koberci až k těm správným dveřím. Jemně do nich strčil a než jsem stačil udělat další krok, vtáhl mne dovnitř a dveře prudce zabouchl. 

,,Jako bych tě neviděl věčnost." Jeho velké ruce se obmotaly kolem mých ramen a silně mně objímal. Schoulil jsem se v jeho náruči a nasál tu známou vůni, sálající z jeho těla. Spokojeně jsem zavrněl a on mne k sobě přitiskl co nejvíc natěsno to šlo. V jeho náruči jsem se chvěl jako malé štěně a Derek se radostně usmíval. Lehce sklonil hlavu a věnoval mi malý polibek na krk. Další na ušní lalůček,tvář...Až vyhledal má ústa. Chvilku počkal a skousl si narůžovělé rty. Až potom mne políbil úplně. Hluboce a vášnivě, možná to tak udělal poprvé. Mé ruce se vinuly kolem jeho krku a on mne lehce cuchal ve vlasech. Vzal mne do náruče a v další vteřině mne odhodil na postel, klekl si nade mně a jeho rty znovu zmapovaly můj krk.Cítil jsem bolest v oblasti lopatek ale nevěnoval tomu sebemenší pozornost. Celý jsem se třásl a cítil příjemné mravenčení rozlézající se po celém těle. Nevěděl jsem co mám dělat s rukama, takže když mi je Derek zvedl nad hlavu usoudil jsem, že s nimi nemusím dělat nic. Vnímal jsem každý jeho polibek, jazyk klouzající po tenké kůži na krku a ruce, které v jednom okamžiku zapluly pod mé triko. Sál můj spodní ret a prsty lehce hladil každičký centimetr pod tričkem. 

,,Ahh...!" omylem jsem ho kousl do rtu a prsty, kterými jsem ho ještě před chvilkou lechtal na zádech, zaryl do matrace. Bolest byla cítit víc a víc, skoro se nedala vydržet, škubal jsem sebou a nechápal,  když najednou z ničeho nic přestala. 

,,Co se stalo.."

,,Nic, vůbec nic... Křídla, nemohl jsi to vydržet." Derek se pyšně usmíval a já si uvědomil, že matrace pode mnou je ještě měkčí a pohodlnější než předtím.Spatřil jsem je poprvé... Byla tu obrovská křídla, skládající se z větších i docela maličkých bílých peříček. Nadýchaná a krásná. Bílá... 

Vyskočil jsem z postele...

,,Co blázníš ?" Derek se smál a já ho za to v ten okamžik přestal mít na chvíli rád. 

,,Copak nevidíš ?!."

,,Křídla. Ukazuješ tím emoce, prostě to na tebe bylo moc...moc tě to.." 

,,Jsou bílá ! Bílá křídla ! BÍLÁ !" 

Zase nastal pocit, že mezi ně vůbec nepatřím a že jsem dokonale odlišný než ostatní. Točil jsem se pořád dokola abych na ta má křídla viděl. Ještě víc mne to ujistilo v tom, že se křídlům černým, jako měl třeba Derek, nepodobala křídla má ani trochu. Byla čistě bílá a zářivá. Sesunul jsem se na zem uprostřed pokoje. 

,,Co to má znamenat.." špitl jsem a otřel si slzu která si vytvářela cestičku po mé tváři. Nechtěl jsem před ním vypadat tak pitomě...  Už vůbec jsem nechtěl brečet, nebo být jakkoliv odlišný od ostatních. ,,Proč nic z toho nechápu ? Nic. Nevím co se to děje.." 

,,Ale notak..." Derek mi otíral uplakané oči. ,,Nikomu to neřeknu ano ? Slibuju. Přijdu na to proč se tohle děje a nějak to společně vyřešíme. Co ty na to ?.." Nevypadal vůbec překvapeně, vždycky byl tak sebejistý.

,,Dneska se mi znova zdál ten sen. Nechtěl jsem ti to říkat ale...vážně začínám mít strach..." 

,,Klid, klid... Na všechno tu budu s tebou. Víš to viď ? Ať se děje cokoliv. No..." 

A tak jsme tam seděli, na zemi v Derekově pokoji. Já, Derek a má bílá křídla.

Byl jsem sám, v malé bílé místnosti bez oken a nejmenšího náznaku civilizace. Po stěnách byly nápisy a kresby. Archandělé a Démoni. Uprostřed deska po které všichni tak touží. Deska o vzniku a zničení světa. Nastává Armagedon. Zkáza. Místnost se začala rozpadat a kolem mne se míhali postavy. Velké i menší, bojující mezi sebou. Hlavní dvě k boji používali speciální sílu, stál jsem v tom chaosu a nic z toho nechápal. Mlčky jsem sledoval boj a v duši cítil prázdno. Jedna z hlavních bojujících postav klesla k zemi a druhá rychle běžela mým směrem. Napřáhl jsem ruce před sebe, jakoby to bylo něco platné... Vzala mne do náruče, neviděl jsem ji do tváře. Tmavá ponurá cela, dům s mnoha pokoji... Vrať se ! Vrať se ! Doveď je k nám. Sem. DYLANEee !"

PO TAK DLOUHÉM BLOKU TO SICE NENÍ NIC MOC...ALE ASI JSEM ZASE  V NÁLADĚ TAKŽE SE MŮŽETE TĚŠIT NA DALŠÍ DÍLY.  MOC DÍKY VŠEM ČTENÁŘŮM !!