Codes.

Kapitola 13. (část 2.)

Byli dva bratři. Andělé panujíc v království nebeském. Nadřazeni lidské rase, jednomu z bratrů stoupla moc do hlavy. A pak ten jeden druhého zradil. Všechnu vinu kterou nesl na svých křídlech připsal svému bratrovi a ten byl i s mnoha dalšími svržen a zatracen...

***

Probudil jsem se v nadýchaných peřinách, všude okolo se linula úžasná vůně rána. Přes štěrbiny v očích jsem pozoroval paprsky slunce hladící stěny pokoje, ticho které působilo harmonicky. Byl jsem sám, což jsem si uvědomil až když jsem bosýma ploskama nohou sklouzl na ledovou kamenou zem a na to konto zajel zpět pod peřinu. Musel jsem si urovnat myšlenky. Během pár hodin se toho stalo tolik, ale už jsem si nepřišel jak slepý a hluchý, protože jsem si vzpomněl. Byl jsem právě v tomhle pokoji, když to vypuklo a mě odvedli. Kdo mě odvedl? Všichni ti, o kterých jsem si myslel, že jsou přátelé. Proto mi nic z toho nedávalo smysl, nikdy jsem nebyl stejný jako oni, nebyl jsem padlý. Nějakou dobu jsem tu žil, já a Eliah... Kde vůbec je? Po té noci jsem si moc přál probudit se v jeho náručí.
Oblékl jsem se a z pokoje vyšel ven na chodbu, bylo vážně divné tu nikoho nepotkat. Orientovat se na tomto místě bylo těžké vždycky, tolik místností a dveří, ale do sklepení už jsem trefil i poslepu. Uši nastražené, měl bych se Elijaha zeptat kde mám boty, bydlet na nebesích neznamená, že se tu chodí po obláčku...
,,To myslíš vážně? Plivnul bych ti za to do ksichtu kdybych mohl..."
V tu chvíli jsem na kamenných schodech přimrzl. Derek. Jeho hlas zněl slabě, podtón agrese byl však znatelný. Za chvíli jen tiše zaskučel a opravdu si odplivl.
Kde jsou ostatní, proč je tam takové ticho?
,,Myslím, že by sis neměl vyskakovat, jsi slabý, jmelí působí nejlépe jak umí a..." Druhý hlas patřil Elijahovi.
Přes okraj zdi jsem se pokoušel nakouknout do místnosti, byla tu zima, všude na stropě vyselo jmelí, i když mi Elijah slíbil, že ho dá pryč. Ale záleželo mi na tom teď vůbec?.. Můj zrak spočinul na postavách Elijaha s Derekem. Derek klečel, jedním ramenem opěrný o mříž, která ho podpírala. Přímo vedle něj stál jeden poskok v plášti a předním Elijah, působil vždy tak mocně, přesto elegantně.
,,Nathanieli, nečekal jsem tě tu ale pojď dál." pobídl mě Elijah a napřáhl svou dlaň směrem ke mně. Do háje, on vždycky vycítil mou přítomnost. Pomalými kroky jsem došel až k nim. Elijah mne vzal pod svou paži, přitiskl si mě k sobě, sálalo z něj teplo...Můj první pohled patřil Derekovi, byl špinavý, třásl se, na těle měl několik modřin, po rtu mu stékala krev a na jedno oko neviděl, přesto měl hlavu vzpřímenou. Když se naše pohledy střetly, pohrdavě se ušklíbl. ,,Koukám že si vzpomněl, no rozhodně ne na všechno..." hlas mu na konci vynechal, další ránu schytal přímo pod žebra. ,,Hajzle..."vydechl. V okolních celách bylo prázdno, Derek tu byl úplně sám. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, kam se poděli ostatní.
,,No, my zase půjdeme, rozmysli si mou nabídku, nebo budu jednat impulzivně a to by pro Vás všechny bylo mnohem horší." Elijah mne chytil za ruku a pobídl k odchodu. Šel jsem za ním, na konci jsem se však musel ohlédnout. Derek se na mne díval, intenzivní pohled a zamračená tvář, smutný, vyčerpaný. Cítil jsem se zvláštně, nechtěl jsem ho takhle vidět a přemýšlel co s ním bude, i přes to, že mi lhal jsem ho nedokázal nenávidět. Pak jsem se otočil a následoval Elijaha zpět nahoru.

,,Připravte nám horkou koupel." Pokynul ven ze dveří, ještě než je za námi zavřel. Zpět do pokoje jsme došli mlčky. Stál jsem u postele a díval se na něj, sledoval jsem mimiku v jeho obličeji, jak se ke mně blížil. Vypadal přísně, přesto jemně a vlídně, díval se na mě jako vždy a já pod jeho pohledem tál.
,,Nezlob se, že jsem se tam tak vplížil, hledal jsem tě, když jsi tu semnou ráno nebyl..." podíval jsem se na něj provinile.
,,Nebudeme o tom teď mluvit." Přistoupil do mé těsné blízkosti a já musel zaklonit hlavu abych se mu mohl dívat do očí. Chytl mě za bradu a trochu se sklonil. "Zodpovím ti veškeré otázky, vše co si jen budeš přát ale teď chci být s tebou, chci nahradit ten čas, který nám vzali."
Díval jsem se do jeho modrých očí, ztrácel jsem se v nich, celé mě vždy dokázali pohltit. Na chvíli vypadal smutně. Stoupl jsem si na špičky a své rty vpil do těch jeho, pomohl mi hned, chytl mě v pase, zvedl a přitiskl k sobě...

Líbal mě stejně toužebně, když semnou vstupoval po kamenných schodech do horké lázně. Nohy jsem měl omotané kolem jeho pasu, rukama ho objímal kolem krku, držel mě v náručí a nechal horkou vodu nás pohltit, schod po schodu. Kolem nás létaly bublinky a pára, když se semnou do lázně posadil a konečky vlasů mu smáčela voda, vypadal tak šťastně. Dlaněmi jsem hladil jeho obličej, tváře, nos a rty. Líbal mě dravě a a tiskl mě k sobě víc a víc, choulil jsem se na jeho klíně, vnímal šumící vodu, teplo, vzrušení. Jeho dlaně na mých zádech jakoby předávaly elektrické výboje do nahé kůže. Jednou rukou si k sobě přitiskl mou pánev, tlak druhé ruky na mých zádech povolil a já se pod jeho doteky propnul jako šíp, jeho rty bloudící po mém krku... Houpal mě ve víru horké vody, hladil a laskal na nejrůznějších místech. Plavali jsme spolu v lázni, omámeni jeden druhým a já se cítil tak úžasně.
,,Nathanieli? Panebože..." Jakoby mě Elijah těmito slovy vytrhl z tranzu. Najednou jsem v hlavě cítil obrovský tlak, sklonil jsem hlavu a viděl kapky krve, které mi padaly z nosu a rozptylovaly se v pramenech vody.
,,Co se to děje?.." dlaněmi jsem se snažil krvácení zastavit. Elijah mě vytáhl z lázně a zabalil do hebké osušky, posadil do postele a zavolal Samma. Na toho jsem si také vzpomněl, byl to dobrý přítel Elijaha a jedna z jeho schopností byla léčit, bylo tedy výhodné, mít ho vždy po ruce. Krev mi tekla přes rty, dlaně, potřísnila bílé peřiny... Stačilo však aby mi Samm pevně stiskl ramena a tlak v hlavě přestal, mohl jsem se už v klidu nadechnout a skácel se do peřin. Uff, bylo mi zle, ale špatné pocity pomalu odplouvaly. Samm mě plácal po tvářích, přidržel svou dlaň na mém čele a když jsem se mu podíval do očí, viděl jsem tam Dereka.

Seděl v cele, opíral se o mříže a snažil se popadnout dech. Soptěl a třásl se, jakmile mě zahlédl byla na něm znát značná úleva. ,,Věděl jsem, že to uděláš, i když možná nevědomky..."

,,Nathanieli! Slyšíš mě? Notak." Samm mě znovu plácal po tvářích a já si uvědomil, že se jen dívám skrz něj do prázdna. Na jeho tváři byl nečitelný výraz, trochu mě vyděsil, viděl snad Samm to co já? Věděl, že jsem zahlédl Dereka?.. Potřásl jsem hlavou, vůbec jsem nevěděl, co se děje, jako bych byl na chvíli někde jinde, vyhledal jsem očima Elijaha, vypadal ustaraně. Samm se zvedl a k Elijahovi prohodil pár vět, má se za ním potom zastavit, protože s ním musí mluvit, já budu prý teď v pořádku.
Elijah mě uložil do peřin.
,,Sotva jsem před chvílí vstal a už zase musím ležet." Posteskl jsem si. Na oko se usmál, jeho pohled byl však stále jiný, než předtím.
,,Vylekal jsi mě." natřásl mi polštář pod hlavou a díval se na mě, mlčel a to mně znervózňovalo.
,,Jak se cítíš?"
,,Nechápu, co se stalo, bylo mi tak dobře a najednou se stalo tohle." Pokrčil jsem rameny.
,,No...Mě se teda krev, přitom v té lázni, valila někam úplně jinam, než do nosu..." podotkl a já vyprskl smíchy. Potom jsem si poprvé uvědomil, že v něm shledávám jistou podobnost s Derekem, a trochu se za to zastyděl. Otíral mi krev z obličeje, jemnými pečlivými doteky.
,,Kde jsou všichni?.." zeptal jsem se potichu.
,,Přál jsi si snad být semnou o samotě hm?"
,,Ne já myslel...ze sklepení, proč už tam ostatní nejsou.? A co se stalo s Alfem?" Znovu sem si vybavil, jak ležel nehnutě obličejem v hlíně. Jakoby ztuhl. ,,Slíbil jsi, že mi zodpovíš jakoukoliv otázku..." pokračoval jsem.
,,Na co všechno sis vzpomněl?" Povzdechl si.
,,Na tebe, náš život předtím. Válku která nastala, i když si ještě přesně nevybavuju proč. Pak na svržení a zatracení těch co zradili. Jak mě unesli a zavřeli do vězení aby pak mohli předstírat, že mě z něj zachraňují a chtějí mi pomoct objevit vlastní sílu. Nechápu, proč to na mě všichni hráli...Proč jsi nechal Dereka tak zbít.?
,,Musíš si teď odpočinout." Vstal najednou a nereagoval na můj prosebný pohled, chtěl jsem aby tu byl semnou. ,,Samm pro mě měl něco důležitého, zjistím, co se ti dnes stalo."
,,Ale říkal jsi..."
,,Probereme to později." utnul mě v půlce věty. Bez dalšího vysvětlování pak odešel a já zůstal v pokoji sám. Přemýšlel jsem, nad tím co se stalo, proč mi bylo tak zle, jak to, že jsem viděl Dereka a myslel na něj a na to, co s ním je teď. Rozhodl jsem se si přeci jen na chvíli odpočinout a zavřel oči.

,,Dylane."
Prudce jsem sebou trhl a vzbudil se, kolem mě bylo šedé přítmí. Elijah poklidně oddychoval vedle mě. Přes tíhu na prsou jsem nemohl pořádně dýchat, snažil jsem se znovu zavřít oči a vrátit se ke spánku.

,,DYLANE!"
Tentokrát jsem se vzbudil na zemi, nechápavě jsem se rozhlédl kolem sebe, oprášil si ruce od hlíny a vstal. Byl jsem ve sklepení.