6. Trénink

1.6K 89 3
                                    

„Krásko počkej!"No tak proč ne, zastavím se a čekám na pána chytrýho. „Díky krásko, že jsi počkala, i když ani nevíš kam jít." „Proč mi do háje říkáš pořád krásko!? Já ti taky neříkám Kryso." Vypěnila jsem. „ Jak se opovažuješ mi říkat Kryso!!" „Stejně, jako ty mi říkáš krásko." Mrknu na něj a zase se rozejdu. „Pfff, to se ještě uvidí." uslyším ho brblat.

Nože pro Lunu

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Nože pro Lunu. Může si je prostě dát jako podvazek.

Po chvilce jsme se dostali na louku. Kde byly dřevěný terče a na stole vrhací nože. Jakmile jsem je viděla, nadšením jsem vyskočila a rozeběhla se k nim. Vzala jsem si je do ruky a obtěžkala si je. Krásně mi sedli do ruky. Prudce jsem se otočila a hodila jsem nožem na terč. Kdo by čekal něco jiného než přesnej střed, tak mě nezná. Otočím hlavu a uvidím tu naší Krysu, jak má otevřenou pusu a nechápavě mrká. Když ji konečně zavřel. „Fííííha, pěkná trefa krásko." „Díky kryso. Od tebe si toho vážím." zasměji se. Popadnu nože a začnu si házet.

„Tak dobře krásko, začneme se sebeobranou, když teda ovládáš házení s noži." Pomalu k němu ladně dojdu „Moje jméno není kráska, ale Luna." usměji se na něj. Zatnu pěst a trefím ho do břicha.

On mi chytne ruku a já se přetočím. Takže se mu vysmeknu. Pokusím se ho kopnout, ale zase to nevyjde, chvilku se ještě takhle provokujeme. Když už to se mnou vypadá blbě, tak se mi najednou kolem nohou mihnou dva stíny. Slyším vrčení „AU, do háje nechejte toho!!!!!" Než jsem stačila zareagovat, tak ležím na zemi a on na mě. Do háje, proč má tak úžasný oči. Nedokázala jsem od něj odtrhnout pohled, jako kdyby jím byla zhypnotizovaná.

Probere mě až kňučení u mého ucha. A co nevidím, ten Machýrek se ke mně pomalu, ale jistě přibližuje. Leknu se a vykopnu kolenem, ale to jsem netušila, že se trefím do černého. Najednou ze mě spadne. Podívám se na prcky. „Moc vám děkuju za pomoc, ale příště, až s ním budu trénovat, tak ho nemrzačte, to dokážu i já sama. Jinak promiň. Asi to už dneska zabalíme co?" Kristián se konečně aspoň posadil a pokýval hlavou na souhlas. „Tak teda Ahoj. Prcové nepůjdeme domů a nezahrajeme si něco?" štěňata radostí vyštěkla. Všichni jsme společně vykročili zpět domů. Ještě se ohlédnu na Kristiana a škádlivě se po usměju.

Jakmile s dvojčatama vkročíme na práh domu obě se přemění na lidskou podobu. Asi mě to stále bude překvapovat, i když vím že jsou vlci. No co jsem v tom nová.

Otevřu dveře a do nosu mě praští vůně nějakého dobrého jídla. Můj žaludek zakručí na souhlas, že je načase něco slupnout. Vydám se za tou vůní a najdu kuchyni.

Vejdu a opět mě překvapí krása tohoto domu. Sonna stojí u linky a krájí zeleninu a Skye za ní stojí u sporáku."Hmm... Co to bude?" zeptám se hladově.

Skye ke mně vzhlídne."Nech se překvapit. Za chvíli to bude. Zatím můžeš přesvědčit dvojčata, aby si slušně sedli ke stolu." dopoví a já s povzdechem kývnu na souhlas. Už mám vážně hlad. Ale nic jiného mi nezbývá.

Říkala jsem si, že to bude jednoduchý úkol, ale nebyl. Dvojčata k tomu stolu za nic nechtěla. No asi až po 5 minutách přemlouvání jsem je ukecala pod podmínkou, že ji před spaním přečtu pohádku. No vyjednávat se naučili fakt brzy. Nad touhle úvahou se musím opravdu od srdce zasmát.

Skye se Sonnou začali přinášet jídlo. Vypadalo to skvěle a taky to tak chutnalo. Opravdu jsem si pochutnala. Po večeři, jsem si později uvědomila, že je opravdu už večer. Sklidila jsem ze stolu. Sonna zahlana děcka nahoru se umýt a spát, takže jsem se vydala za nimi, jelikož jsem jim přece slíbila tu pohádku a já sliby dodržuju.

Sedla jsem si na židli přesně mezi obě jejich postýlky. Sonna mi podala knížku. Nahlas jsem přečetla její nazev „O červené karkulce a vlkovi" no jak originální.

Předčítala jsem jim celkem dlouho. Děcka už spala a mě se taky klížili oči. Nakonec mě probral Skye, abych šla taky spát, že zítra mě čeká perný den. Nijak jsem neprotestovala. Políbila jsem dvojčata na tvář a zombie pochodem se dostala do pokoje. Hodila si rychlou sprchu, jelikož jsem byla ještě zpocená z té lekce a vyšťavená lehla do své nadýchané postýlky a v tu ránu usla. Nakonec se mi zdál velmi podivný sen.

____________________________________________

Čtvrteční kapitola je na světe. Krásnou dobrou noc přeje M a K :D

FullMoonKde žijí příběhy. Začni objevovat