FullMoon

22. Rubínově červená

Celá udýchaná jsem se probrala. Po tvářích mi stékaly slzy a já je za boha nemohla zastavit. Celá místnost, v který jsem je černá, ale jedna jediná stěna je ze zrcadla. Už teď mi je jasný, že mě pozorují. Jsem tu jak pokusný králík. V tom mi v hlavě svitlo. Otřela jsem si slzy a s nenávistí jsem se koukala na tu stěnu. „Kde......Je......Angels?!" hrdelně jsem zavrčela. Tím velkým návalem vzteku se mi spustila přeměna. Vrčela jsem. Trhala vše, co jsem našla. Demolovala.

V tom jsem uslyšela vrznout dveře. Prudce jsem se otočila a vyběhla proti narušiteli. Je to ten hajzl, co mě unesl! Vycenila jsem na něj zuby. Připravovala jsem se ke skoku, na něj. „No tak maličká. Jsi přeci chytrá ne. Moc dobře víš, že kdybys něco provedla. Tvoje kámoška to nepřežije." zasmál se na mě „A to obadva víme, že to nechceš."

Naposled jsem na něj zavrčela ve vlčí podobě a proměnila se zpátky. Plivla jsem mu pod nohy. „Kde je?!" zavrčela jsem na něj, ale s ním to prostě nehlo. „Tebe by spíš mělo zajímat, co se stane s tebou, než s ní. Zlatíčko." Poslední slovo mi zavrněl u ucha. Leknutím jsem vyskočila. „Tak co po mě chcete?!" Zářivě se na mě usmál. „To časem pochopíš, ale nejdřív mě následuj. Když jsi se konečně probrala." „Doháje. To nechápete, že já nikam nepůjdu!!! Řekněte mi, kde je Angels!?" otočil se na mě a z jeho černých očí mu šlehaly blesky. „Neříkal jsem ti náhodou, ať jdeš se mnou. A tvoje kámoška tě nemusí zajímat. Je o ni postaráno. Spíš, by ses měla bát o sebe." Vycenil na mě zuby. Přesto, že jsem nechtěla. Tak jsem se odporem zachvěla. Potěšeně se ušklíbl. Chytil mě za ruku a táhl někam neznámou zděnou chodbou. Zatočili jsme a před námi se objevili skleněný dveře.

Celá jsem ztuhla. Do nosu mě praštil zápach krve. Oči se mi zúžili a prodloužili zuby. Hrdelně jsem zavrčela. „Co jste s ní udělali!!!!!!" Ten hajzl se na mě otočil se zářivým úsměvem. „Takže jsi poznala, že ta tvoje kamarádka tu byla. To ti to trvalo. Neboj se, jen jsme jí tak trošku víc přesvědčili, aby byla poslušná." Opět se začal smát, ale tentokrát jako psychopat. Znovu jsem hrdelně zavrčela. Před očima se mi zatmělo a já po něm vystartovala. Už už jsem skoro byla u jeho tepny a stačilo jen skousnout.

„Tak to PRPRR. Zlatíčko. Tohle jsme si nedomluvili." přimáčkl mě ke zdi, až jsem uslyšela jak se zlomilo jedno žebro. „Aww." Zakňučela jsem po tichu, ale pořád jsem se na něj vražedně dívala. „Teď už nejsi tak drsná zlatíčko. Co?" „Kde je ?!" „Vždyť jsem ti to už říkal. Měla by ses bát spíš o sebe. Protože tady ti nikdo nepomůže." Přiblížil se ke mně a olízl mi krk. Celá nechutí jsem se zachvěla. KRISTIÁNE POMOOC!!!

Ukápla mi jedna neposlušná slza. „Jdi ode mně ty jeden slizoune!!!!" odstrčila jsem ho od sebe a rozeběhla se k tý místnosti. Otevřela jsem dveře a vpadla tam. Asi jsem byla dost naivní, když jsem si myslela, že ji tu najdu. Jediný co jsem viděla byla krev na zemi a různé nože zacákané krví. Vytřeštěně jsem se na to dívala. Ruce jsem si dala před pusu a jen vydechla. „Proboha Angels." uslyšela jsem šourání kroků rychle než se ke mně ten slizoun dostal, tak jsem sebrala jeden nůž a schovala si ho za zády. „Našla jsi, co jsi potřebovala Zlatíčko?!" Přimhouřila jsem oči. „A víš, že asi jo. Pochopila jsem, co jsi za odpad." Zářivě jsem se na něj usmála.

Jak jsem očekávala, tak se ten idiot naštval. „To jsi přehnala ty jedna čupko. Snažil jsem se na tebe být hodnej, ale to se teď změní!!!" Rozzuřeně se na mě rozeběhl. Když byl už na dosah, tak jsem na něj zaútočila nožem. Stačil se noži vyhnout, ale přesto jsem ho škrábla nožem od pravého obočí po levý koutek rtu a kousíček za něj. Vražedně se na mě kouknul a já už věděla, že jsem ho totálně nasrala. „Teď jsi to totálně posrala holčičko" zavrčel na mě to jsem byla ještě v klidu, ale jakmile se na mě otočil a celý oči měl černý. Tak jsem pomalu začala couvat. „No tak, nejsi ty náhodou můj hodnej kluk, kterej by mi neublížil?" Koukla jsem se na něj štěněčím pohledem. „Tohle sis měla uvědomit dřív zlatíčko. Teď ti sladká slůvka nepomůžou!!!" zavrčel na mě. „Tak dobře budeme si hrát!" usmála jsem se na něj. Tak pojď, je to kdo z koho. Nad touhle myšlenkou jsem se ušklíbla.

Kristiáne miluju tě.

Rychle jsem si projela pohledem celou místnost a zhodnotila tuhle vážnou situaci. Jsem v prdeli pomyslím si, ale no můžu si za to sama. Nakonec jsem usoudila, že ve vlčí podobě budu mít větší šance.

Nevím. Jak, ale myslel na to samé. Už přede mnou stál hnědo-šedej vlk. Nebyl nic moc. Víceméně jak vypelichaná krysa. Jenže byl větší než já.

Sama už jsem před ním taky stála ve své vlčí podobě. Sněhobílý vlk, který měl po sobě stopy krve od podlahy, která byla téměř celá od krve.

Soupeř zaútočil jako první. Začal mi okamžitě chmatat po krku. Mrštně jsem se stačila vyhýbat. Aspoň něco mě Kristián s Angles naučili pomyslím si.

Nakonec zjistil, že můj krk nedostane a přešel na jinou taktiku. Ve chvíli mé krátké nepozornosti, co jsem se potřebovala vydýchat se mi zahryzl do zadní tlapy.

Ihned jsem bolestí zavyla. Byla to ohromná bolest. Má doposud poslední bílá noha se zbarvovala krví. Tentokrát ale tou mojí.

Bohužel, jelikož tohle kousnutí způsobil vlkodlak rána se těžce zahojuje. Jsem omámená tou bolestí, takže vůbec se už nebráním. Soupeř proto neplýtvá časem a zakousne se mi pod krk. Jen okousek mi mine hlavní tepnu.

Ihned se svalím na zem. Začnu těžce oddechovat. Tak tohle je asi můj konec! Zanaříká si moje podvědomí.

Najednou do místnosti vtrhne nějaká dívka a spolu s ní ještě tři chlapy. Dva se vrhnou na toho parchanta, aby ho zadrželi a dívka s tím třetím beží ke mně.

Oba se na mě koukají se strachem. Nechápu sice proč. Jsem z jiného kmene, takže bych pro ně neměla mít žádnou hodnotu.

Ani jsem nějak nepostřehla, že oni dva muži a ten parchant odsud zmizeli.

Aspoň, že můžu v klidu umřít pomyslím si, ale raději bych byla kdybych ještě naposled mohla vidět Kristiána. Pomalu zavírám oči a najednou je jen tma.

__________________________________________

Aaaaa tak jsme po 14 dnech zpět! Doufám, že jste se těšili. Bohužel nám došli nápady, takže proto je kapitola po tak dlouhé době. No ať se líbí a pistě komentíky. A ještě otázka: Myslíte, že Luna umřela, nebo Angles? A proč se o ní nepřátelský klan tolik bojí?? No a příští kapitola asi bude nejspíš z pohledu Kristiána. Ta bude zas o něco veselejší. Papa M a K :D