FullMoon

26. Tim

Moc dlouho jsem to nevydržela a došla ke dveřím. Vzala jsem za kliku a světe div se, byly otevřený. Rozhlídla jsem se, jestli na chodbě někdo není, ale když jsem zvedla hlavu a podívala se před sebe. Hádejte, kdo přede mnou stál s povytaženým obočím. No samozřejmě naše stará známá Mazie.

„Co to tu provádíš Luno." „No víš, já jsem se chtěla jen projít." A jako největší andílek jsem se na ní usmála. Jen nade mnou zakroutila hlavou. „Stejně tě mám někam vzít." mlčky jsem na ní kývla, že půjdu. No co, stejně nemám co dělat a průvodce se hodí. „ Kam pak mě to vedeš?" Otočila se ke mně čelem. „Za našim alfou přece." zářivě se na mě usmála. „Ehm.... Tak dobře." Mám se s ním setkat teď nebo snad déle. Vyjde to stejně nastejno. Musím tyhle dvě smečky za každou cenu usmířit.

S tímto rozhodnutím jsem odhodlaně vyrazila za ní. Za pár minut jsme se ocitly u obrovských železných dveří. Po zabušení na ně se rozletěli. Přede mnou stál pán, asi kolem 40 let. Něco jako John, ale byl mi svým záhadným způsobem povědomý. „Timme, tady vám představuji Lunu." s vykulenýma očima jsem se na něj podívala. Jak je to možný, že on je alfou smečky, proti který bojuje Skye. „Těší mě, že tě poznávám a doufám, že mi pomůžeš pomstít Charlot. Sestru tvýho alfy." s nataženou rukou ke mně přistoupil, poté mi dal ruku na záda a pomalu mě postrkoval ke krbu s křesly. Do jednoho mě usadil. „ Co když ti řeknu, že nechci já a ani Charlot to nechce. Její otec už je mrtvý a ten, který si jí měl vzít není nikdo z Johnovy smečky. Tak nechápu, proč by jsi se měl mstít jejímu bratrovi, když on za to nemůže." Tim si jen odfrkl. „Prý že za to nemůže. Milá zlatá, kdyby John byl co k čemu, tak by jí i mě pomohl, ale on se na nás VYKAŠLAL!!! JAK VŮBEC MŮŽEŠ VĚDĚT, CO BY ONA CHTĚLA, NIKDY JSI JÍ NEPOTKALA." Tak tentokrát jsem si odfrkla já. „Viděla jsem ve snech, co se vám stalo. Jak vás našly a Charlot vběhla mezi vás a dýku. Potom co mě zranila ta vaše Bestie, tak jsem ji potkala opět a vše mi vysvětlila, mám tebe a jejího bratra udobřit." S upřímným pohledem jsem se na něj podívala. „Prosím, udělej to aspoň kvůli ní." Timmovi se zaleskly oči slzami. „Kvůli ní jsem zabil toho Hajzla kterýho si musela vzít a jejího prohnaného tatínka. Nikdy mě neměl rád a já jeho taky ne." Nad tím se jen křivě zašklebil. To ale měnilo všechno. O tomhle se mi Charlot nezmínila. On zabil jejího otce i toho snoubence? To to nemůže být aspoň trochu jednoduché? Zeptám se sama sebe.

„Musíte to nějak ukončit, já už nechci přihlížet další smrti mých blízkých!!!" Už už se Timm chystal něco říct, ale přerušil ho hluk kolem. Teď mi došlo, že to asi bude poplach, vyděšeně jsem se na něj podívala. „Co se děje?" Rozzuřeně se na mě podíval. „Ty za to všechno můžeš, teď napadají mojí smečku a můžeš za to jenom ty!" Rozzuřeně na mě zavrčel s černými duhovkami. Vyjeveně jsem se na něj podívala. Hrubě mě chytil za ruku a táhl někam do neznáma. „Teď budeš dělat všechno co ti řeknu, jinak tě seznámím s Bredem!" Znovu na mě zavrčel skrz zaťaté zuby. Se strachem v očích jsem se na něj podívala. „Kdo je Bred?" Usmál se na mě, ale tohle byl úsměv, který nevěstil nic dobrého, pomalu se ke mně nahnul. Přibližoval se k mému krku. „Hádej, kdo ti asi udělal tuhle krásnou jizvu na krku." hřbetem ruky mi přejel po krku a já si vzpomněla na toho hajzla. Páteří mě projel mráz. „To by jsi neudělal!" S úšklebkem se na mě podíval. „Myslíš?!" Opět mě chytil za roztřesený ruce a táhl někam do neznáma.

Snažila jsem se mu bránit, nebo vysmýknout, ale všechny moje pokusy byly marný. Byl to moc těžký a jeho hněv ještě všechno zhoršoval. Byl v něm vztek na Johna a hlavně se vztekal sám na sebe. To jsem poznala až moc dobře. Obviňoval se z její smrti. Já vím, že mrtvá není, ale on mi nechce věřit. Asi ho to pořád moc bolí.

Vlekl mě nějakou chodbou s loučemi. Foukal tu mírný větřík. Poznala jsem to podle toho, že louče se zamihotali a moje vlasy se houpaly.

Myslela jsem na Kristiána. Chtěla jsem, aby tu teď byl a zachránil mě, ale na druhou stranu jsem nechtěla aby se mu něco stalo. V tu chvíli mi v hlavě promluvil jeho hlas. „Jsi výjmečná osoba Luno a pro mě budeš vždy moje hvězda. Pamatuj, co jsem ti vždy při našich trénincích říkal. Uvažuj a nikdy se nikomu nepoddej dobrovolně! Každý má právo na svobodu!" To mě nakoplo.

Začala jsem přemýšlet. Bylo to těžké, jelikož mi hlavou vířily myšlenky. Co se mnou má v plánu? Strach mě celkem přemáhal.

„Nikam s tebou nejdu! Už mám plné zuby toho, jak se mnou všichni zacházíte jako bych vám všem patřila!" zakřičím na něj a vyškubnu se mu z jeho pevného sevření.

Nikam neutíkám. Vím, že by to ani nemělo smysl. Neznala jsem to tu, navíc vlci jsou tu na každém kroku.

Tim se prudce zastaví a otočí se na mě. V jeho očích je vidět hněv, ale i obdiv, že jsem se mu postavila. „Ty nemáš na výběr krasotinko!" řekne mi. „Ale mám vždycky jsi mohu vybrat!" zakřičím na něj. Celkem mě překvapilo s jakou jistotou to říkám. Strach jsem opravdu měla a velký, to vám povídám. Přesto zlost ve mně byla větší a silnější. „Nevím, co se s tebou stalo Timme. Zahořkl jsi. Charlot milovala toho kluka, který jí měl podle Měsíce chránit. Proto se vrhla před tebe, aby tě zachránila před tou dýkou." užasle mě pozoroval, ale jeho oči ztmavly ještě víc a tak jsem pokračovala dál „Ale jedno ti povídám! Nikdy, ale opravdu nikdy mě nebudeš ovládat a nikdy ti nepomůžu vyhladit mojí smečku! Mojí rodinu! Klidně mě předhoď vaší bestii. Raději zemřu, než ti v tom masakru pomáhat!" nezmohl se na nic jiného než na malý ironický úsměv. „Překvapuješ mě slečinko. Musíš někoho milovat víc než sama sebe, když jsi schopná položit život za ostatní. Ale máš pravdu zahořkl jsem po smrti své milované..." chtěl pokračovat, ale já ho přerušila. „Ale ona není mrtvá, jen vyčkává na ten správný čas!!" zakřičím už z plných plic, ale on jako by mě ani neslyšel. „ Ale pomstím její smrt a v tom mi už stojí jenom vaše smečka." jeho slova mi do očí vrhly slzy. Bolelo to, když takhle mluvil o mé rodině.

Docílil, v co doufal. Zlomil mě. Sice věděl, že mu v tom nepomůžu, ale už ví kde je moje slabina.

V tom se někde před námi ozvala velká rána. Lekla jsem se. A Tim jen svůj úsměv změnil na rozzuřený. Nevěděla jsem, co to může být, ale dalo mi to naději, že ještě není se vším konec.

                 👆👆👆👆👆👆👆👆👆
Tady máte naší představu Tima a Charlot ještě když se schovávali.

_________________________

Tak tu máte už 26 kapitolu. Do konce nám zbývají poslední čtyři. Máme v plánu i druhý díl, ale moc odezvů nemáme, takže ani nevíme jestli to má vůbec cenu. Další kapitola bude možná až o víkendu. Mějte se krásně M a K :D