FullMoon

12. Hlídání

Prohlídla jsem si pokoj. Můj pohled upoutala složka s papírama o mích trenérech. Došla jsem k nim a co tam neuvidím fotku Kristiána. Ďábelsky jsem se usmála. Přiskákala jsem ke dveřím a připíchla na ně jeho fotku. Došla jsem k šuplíku, kde jsem měla svoje vrhací nože. Usmála jsem se na ten jeho ksicht a hodila mu nůž přímo mezi oči. „Já ti dám mě vydírat!!" zavrčela jsem.

Převlíkla jsem se a přiběhla za prckama. „Kde je Sonny?" „No mamka říkala, že nám máš udělat snídani a postarat se o nás než se vrátí." uculili se na mě „Tak co by jste si dali?" „PALAČINKY!!!" zakřičeli oba dva naráz. „Tak dobře, ale pomůžete mi jo?" Mrknu na ně. „Si piš teto." Odpoví mi Alex a začne se červenat. „No tak brácha neokukuj tolik tetu." „Ty seš blbá Rose!"vykulím na ty dva oči. Než se naděju, tak už jsou zase v sobě. No jo ta sourozenecká láska.

„No tak nechte toho vy dva! Jde se vařit." Oba dva se zarazí a rozeběhnou se do kuchyně. Přisunou si k pultu židle. Vytáhnu ingredience. Každýmu dám do jejich misek ingredience a začnou je míchat. To by. ale nebyli oni. Kdyby se naše vaření nezvrtlo ve válku. Najednou mi do obličeje přiletěla mouka a oba dva na mě skočili. Svalila jsem se na zem a začala se smát. „Nechte toho vzdávám se." zvedla jsem ruce na obranu. Oba ze mě spokojeně slezli. „Běžte se umýt a převléct. Já mezitím dodělám palačinky." oba vyběhli nahoru a mám na chvilku od nich klid.

Otočím se ke sporáku a připravuju si věci. Zpívám si písničku You don't own me. Ohnu se pro pánvičku v dolním šuplíku, když ucítím ruce na mím zadku. Cítím, jak si mě pomalu přitahuje k sobě. Otočím se a trefím toho perverzáka přes hlavu. Pěkně to zaduňelo. Ušklíbnu se. „Au, doprdele. Co tě to zase popadlo!?" „Jééé. Promiň já nechtěla. No i když vlastně chtěla. Nemáš mi sahat na zadek!!!!!!!!" on se jen ušklíbl. „Jinak, co tu vaříš?"

Otočila jsem se zase ke sporáku a konečně začala dělat palačinky „Vidíš ne?!" Pomalu ke mně přišel. „Opovaž se mě dotknout." vyhrožuju mu, ale on nebral na má slova v potaz a tak si mě zase přitáhnul k sobě. Když jsem ho chtěla odstrčit. „Jdi od naší tety pryč!!!" Zavrčí malá Rose. „A co s tím uděláš malá, když nepůjdu." ušklíbl se na ní. Ale to už jsem uslyšela jak něco za námi vrčí. „AUUUUUUUUUUUUUUUU!!!!!!!!" zařval mi ten idiot do ucha. Malá Rose začala neovladatelně smát. Otočím se, co se stalo a všimnu si, jak Alex je zahryzlej Krystiánovi do zadku. Začnu se taky smát až mi začnou slzet oči. „Alexi pusť ho." Usmála jsem se na něj a klekla si na zem k němu a rozpřáhla ruce „Pojď ke mně ty můj malý zachránče." Alex se přeměnil a vyběhl ke mně, Rose se urazila. „Ty taky Rose. Byli jste odvážný. Moc vám děkuju." Oběma jsem dala pusu. „Jinak na stole máte palačinky." Usmála jsem se na ně. Oba dva vylítli ke stolu a začali si je mazat tím čím chtěli. Pořádně jsem nasála vzduch. Ucítila jsem spálený. „Do háje, já ji připálila. Jo a ty se zvedni, jestli teda chceš, tak si můžeš dát s náma, ale víckrát ti to nabízet nebudu." Ušklíbla jsem se a spálenou palačinku vyhodila do koše. „Díky za nabídku Krásko, moc rád si od tebe nechám uvařit." „Vždyť říkám, je to poprvý a naposled!"

Dosmažím poslední dávku a jdu si k nim sednout a najíst se. Je, ale vidět, jak je mezi ním a dvojčaty napjatá atmosféra. No jo ty moji ďáblíci si brání jejich tetičku. Jsou tak roztomilí, uculím se na ty dva rošťáky. „Musím uznat Krásko, že se ti povedly. Mohla bys mi je dělat častěji." Vykulila jsem na něj oči a trošku zčervenala „Díky, ale říkal jsem ti, že se to už nestane." Dvojčata si vesele papala. „Krásko, proč máš vlastně ve vlasech tu mouku?" No jo vlastně, málem bych na to zapomněla „Na to zeptej těch dvou." Dojedla jsem palačinku a vstala od stolu. „Jdu se umejt. Vy dva hlídejte, ať nejde nahoru. Máte povolený všechno." Mrknu na ty dva ďáblíky. „Si piš teto, my ho pohlídáme." Kristián vykulil oči a nasadil uraženej výraz „To mě jako mají hlídat tihle dva? Pfffffff. Nechceš spíš, abych šel s tebou nahoru?" rozesměju se „Kvůli tomuhle tě totiž budou hlídat." Mrkla jsem na něj a vyběhla nahoru.

Vlezla jsem do sprchy a užívala si tu teplou vodu. Bylo super, když mi někdo zaťukal na dveře od koupelny a vešel dovnitř. Bohužel, jelikož jsem si zpívala neslyšela jsem ťukání a ani dveře. Když jsem se otočila a spatřila tam Kristiana. První co mě napadne je vykřiknout a pak si zakrýt tělo. „ Vypadni!" zařvu na něj. Byl naštvaný. Celý od marmelády a pokousaný všude možně. Otočí se a rukou mi podá ručník. S velkou radostí ho přijmu. Obmotám si kolem sebe ručník a vyjdu ze sprchy. Kristian se otočí zpět na mě. „Kde jsou dvojčata?" zeptám se s obavou, co jim udělal. „Jsou dole svázaní k židlím." řekne s úšklebkem. „Nechtěli mě totiž pustit za tebou a pak na mě převrhli marmeládu a ještě mě pokousali snad všude." to už jsem se neudržela a začala se smát jak praštěná. Je vidět, že dvojčata jsou moje krev. „Teď by ses měl taky umýt. Vypadáš jak strašidlo."bohužel to jsem říkat neměla. On si kousek té marmelády co měl ve vlasech rozetře v ruce a pak mi jí celou rozmatlá po obličeji. „Hej..!" řeknu se smíchem. Snažím se bránit, ale marně. Pevně mě chytí druhou rukou a já nic nezmůžu. Nakonec, když jsem ze sebe smyla mouku jsem i od marmelády. Po svém dokončeném díle mě pustil. Prstem jsem si setřela trochu té marmelády z obličeje a ochutnala ji. „Hm... jahodová. Tu mám nejraději." Kristian se nad tím zase jen ušklíbne. Já toho kluka nechápu. Zanechám ho tedy v koupelně, ať aspoň trochu ze sebe sundá tu marmeládu. Dojdu do pokoje, kde na sebe hodím ještě župan a jdu rozvázat prcky. Kdyby je takhle našli Skye se Sonnou, asi by mě oba uškrtili na místě. Dojdu dolů do jídelny a jak přesně Kristian řekl prcci byli oba přivázaní ke židli. „Copak vám to udělal zlatíčka" doběhnu k nim a začnu je rozvazovat. Oba měli už na krajíčku. Rychle je rozvážu a oba obejmu. „Nebojte on vám už nic neudělá. To vám slibuju." a oba přestanou vzlykat."Bežte si do pokojíčku hrát." oba mi jen přikývnou a zase s úsměvem peláší nahoru si hrát. Jsou to opravdu rození ďáblíci, uchechtnu se.

Mezitím dolů přijde Kristian, už čistej. „Tys použil moje mýdlo?" zeptám se ho, když nasaju už mě tak známou vůni. Zase se jen uchechtne a pokrčí rameny. „Jsi skvělá teta." a s těma slovy odchází pryč. Ještě se zastaví ve dveřích. „Odpoledne máme trénink, tak tam buď včas. Budu se těšit." a s tím za sebou zavře dveře.

Asi po minutě zjistím, že stále vejrám na ty dveře a taky , že mám na sobě stále jen ručník a župan. Pomalou chůzí se vydám do svého pokoje převléct a zabavit se do oběda.

_________________________________

A jsme tu zas. Papa M a K :D