FullMoon

19. Návštěva

Cesta byla skvělá. Kupodivu jsme se všichni skvěle bavili. Chip to sice v jednu chvíli opět zkoušel na Angles, ale ta mu vlepila tak silnou facku, že mu ruku na tvář dokonce obtiskla. Potom už se nesnažil. Musela jsem se tomu smát. Celou cestu jsme spolu všichni kecali a zpívali si, ale nikdo z nás ještě nevěděl, co dneska přijde.

Město se před námi rozprostřelo v celé své kráse. Nebylo to sice moc velké město, jako máte třeba Washington, nebo třeba Prahu, ale bylo vidět, že v okolí žádné větší není. Od první chvíle jsem to tu milovala. Chyběl mi trochu kontakt s tím městským životem, ale v táboře to bylo, rozhodně lepší. Hlavně poslední dobou.

Auto před námi v kterém jel Livai s ostatními zastavilo na parkovišti před obchodem s rychlým občerstvením. Kristián zastavil hned vedle nich. Livai z auta vystoupil jako první a vydal se k nám. Stáhla jsem okénko, abych nemusela otevírat dveře. "Ostatní se chtějí něčeho nadlábnout. Jdete s náma?" zeptá se Livai celého auta a přitom na mě mrkne. Všichni se na sebe podíváme a shodneme se na tom, že ne. "My zajedeme na návštěvu za starým známým." oznámí mu ze zadu Angles. "Sejdeme se v baru." doplní Angles hned Kristián. Na to už Livai nic neřekne. Je vidět, že z Kristiána má respekt. Jen pokývne hlavou a vydá se za ostatníma do fastfoodu.

Kritián znovu nastartuje a vydá se na cestu. Chvilku přemýšlím, kam to vůbec jedeme. Nějak mi úplně vypadlo, co mi dneska Livai v tom pokoji říkal. "No jasně!" zakřičí si moje podvědomí, když si asi po nekonečném čase vzpomene. Angles chtěla navštívit Pedra. Proto ten starej známej. No musím uznat, že už se za ním těším. A možná bych si mohla udělat i novou kérku, zasměju se nad tou myšlenkou.

Kristián zastavil přímo před Pedrovým salonem. Angles si rychle odepla pás a už utíkala dovnitř. Livai hned za ní. Asi kdyby si to rozmyslela a nakonec by ho chtěla. Nechápu, že se ten kluk stále snaží. Každej normální by to už vzdal.

Nakonec jsme v autě zůstaly jen já a Kristián. Odepla jsem si pás a už chtěla vystoupit. A neuhodnete, co mi udělal? Ano, on mě v tom autě zamkl spolu s ním. Otočím se na něj s pohledem "To jako myslíš vážně?" a nezapomenu gestikulovat rukama. "Myslím, že mi ještě něco dlužíš?" nechápavě se na něj podívám. "Co ti zase dlužím? Jsem totiž velmi zapomětlivá. Jsem. Prostě. Nenapravitelná." odpovím mu sarkasticky. Jemu jen začnou cukat koutky. Nakloní se ke mně a políbí mě, ale já toho využila ve svůj prospěch. Mezitím co mě líbal, jsem našla tlačítko, co odemyká dveře. Šikovně jsem odemkla a vysmekla se z auta. Zabouchnu za sebou dveře a přes okýnko na něj s šibalským úsměvem zamávám a vypláznu jazyk. Pěkně jsem ho doběhla. Pak už zdrhám do studia, jinak, kdo ví, co by ho zase napadlo mi vyvést. Stačila jsem ještě zaregistrovat jeho smích a opět ty jiskřičky v očích. To už byl náznak, že si chce hrát. Teď už mě mohli zachránit jen ostatní.

Vejdu do studia. Přesně už vím, kam jít. Angles už stojí zavěšená do Pedra a žadoní ho o další tetování. Chip si prohlíží fotky různých tetování, co tam má Pedro pro inspiraci a po očku kontroluje Angles. Zahihňám se pro sebe. Ty dva jsou prostě komický. "Ahoj Pedro" řeknu zvesela. A neuvěříte, kdo se v tu chvíli objevil za mnou. Samozřejmě naše Krysa. Ihned se mi zavěsila za ramena. "Jasně ahoj Pedro" řekne a já se snažím setřást jeho ruku z mých ramen. "Ráda bych, abys udržoval můj osobní prostor." zasyčím na něj sarkasticky a o kousek ustoupím. Byl o mě opřený plnou vahou a nečekal, že bych se pohla, takže málem sletěl na zem. "Ahojky Luno a nazdar bratránku" odpoví nám celkem zaraženě. Všichni totiž sledují naše představení a nevěří svým vlastním očím.

Kristán na mě stále koukal s tím svým hravým pohledem. No dneska to bude ještě zajímavé, pomyslím si. "Tak co tetování Luno?" zeptá se mě stále žasnoucí Pedro, který prostě nevěří, že se našla holka, která Kristiánovi odolala a ještě je na něj takhle drzá. (Samozřejmě o tom odolání asi pomlčíme.) " Je suprové Pedro. Moc se mi líbí a i ostatním se líbilo." no vlastně ho viděl jen Kristián a Angles, ale to nikdo vědět nepotřeboval. Přiběhla jsem k Pedrovi a dala mu pusu na tvář. Vlídně se na mě usmál a kývnul mi, že to pochopil.