FullMoon

24. Shledání

„Vítám tě tu Luno, očekávala jsem tě." usmála se na mě žena z mého snu. Kolem ní vycházela stříbrná záře. Do háje, co tu dělá? Vždyť ona má být mrtvá. Celá jsem zbělela a vyděšeně se na ní podívala. „Je Angels v pořádku?" vyděšeným, ale při tom naléhavým hlasem jsem se jí zeptala. „Ty se vždycky budeš zajímat o ostatní." Vlídně se na mě usmála. „Prosím, Charlot. Řekni mi, je Angels živá." Celá překvapená se na mě podívala. „Odkud znáš mé jméno. Jinak tvoje kamarádka je na tom špatně." mávla rukou a přede mnou se objevil obraz Angels. Po tvářích má různé šrámy od nožů, drápů... najednou jsem uviděla, jak má kousanec na rameni. Naštěstí je vidět, že se pomalu uzdravuje ze šrámů už jsou jen jizvičky, tak nepostřehnutelný, že to snad není možné. Jenom rána na rameni, zůstává pořád stejná. Jakmile jsem zpozorovala, že se jí nadzvedává hrudník, jsem si oddechla.

Obraz se rozostřil, po chvilce se znovu objevila nějaká tvář, ale tentokrát jsem uviděla moji vlastní tvář, která je celá pobledlá a bez života. Zděšením jsem vykřikla. „To nemůže být pravda." Charlot ke mně připlula a něžně objala. „Luno, ještě není všem dnům konec. Jen nezapomínej, že na to nejsi sama." vlídně se na mě usmála.

„Ale jak je možný, že tu jsem s vámi. Vždyť já vás viděla umírat v Timově náručí. Takže to znamená, že i já jsem mrtvá." Vzlykla jsem a přitáhla si jí blíž k sobě. „Luno, jak o tom víš?" Trošku jsem se od ní odtáhla a pohlédla jí do obličeje. „No víš, mě se o tom zdál sen, jak jsi Tima zachránila před dýkou a pomalu mu umírala v náručí." Bolestivě se na mě usmála. „Víš, ono to bylo trošku víc složitější, než se na první pohled zdálo." s pozvednutým obočím, jsem se zeptala. „Takže ty jsi přežila?"

Charlot se ode mně odtáhla a pomalu vyrazila dál tou bílou tmou. „Charlot. Vysvětli mi to, mám pocit, že to co se stalo vám má se mnou něco společného." Pořád šla dál a já už byla zoufalá. „Prosím pomoz mi. Chci zachránit svojí kamarádku a dostat nás zpátky." trošku se mi zachvěl hlas, ale efekt to konečně mělo. „Máš pravdu. Má to s tebou něco společného, ale povím ti jen to co potřebuješ zatím vědět. Můj otec mě zasnoubil s vlkem z jiné smečky, ale já už byla zamilovaná do mého ochránce a on do mě. Otec chtěl za každou cenu uzavřít mír s tou druhou smečkou. S Timem jsme jednoho dne utekly a schovali se do jednoho opuštěného domu v lese. Několik měsíců jsme tam v poklidu žili. Bohužel štěstí netrvá nikdy moc dlouho a otec nás našel. Dál víš, co se stalo. Protože jsem se za toho vlka nevdala, tak vypukla válka mezi smečkami. Otec při jedné z bitev zemřel a na jeho místo alfa vlka se dostal můj bratr John s jeho ženou Reynou. Po pár letech války se bratrovi podařilo uzavřít dá se říct takový mír, v tom smyslu, že každý rok vyberou jednoho bojovníka a ten bojuje na místo celý smečky. Už několik let vyhrává naše smečka díky Skyovi, manželovi tvý sestry. Ale to odbíhám od toho hlavního. Měsíční pán se mě a Tima zželelo, tak vyřkla to proroctví, že se objeví jedna výjimečná dívka s léčivou silou a dopomůže tak vytvořit mír mezi znepřátelenými smečkami. Tou dívkou jsi ty Luno. Ty musíš nastolit ten mír.." Něžně se na mě usmála.

Koukala jsem na ní nevěřícně. Takže John měl sestru? Proč mi to sakra nikdy neřekl a co se stalo s Charlot a Timem nakonec? Začalo mi šrotovat v hlavě. Myšlenky mi vířili jak diví. Prostě, tohle jsem nečekala.

„Teď už, ale musíš jít Luno" vytrhne mě z mých myšlenek Charlot. „Ale já mám ještě tolik otázek?" odpovím jí. Ona se na mě jen usměje a pohladí mě po vlasech. „Odpovědi přijdou sami a my dvě se ještě uvidíme. To ti slibuju." s těmito slovy se ztratí jelikož já se propadla zpět do světa živých, teda aspoň si to myslím.

Zhluboka jsem se nadechla. Bolelo to. Pomalu otevřu oči. Zprvu mám rozmazané vidění, ale nakonec se vše vyjasní. Stále jsem v podobě vlka, což nechápu. Většinou se přeměníme zpět, když se nám stane něco vážného. Cítím na sobě obvaz, což znamená, že rána se hojí dost špatně. Pokusím se tedy vstát, ale nejde to. Zadní noha mě zradila a vlastně celé moje tělo.

Spadla jsem tedy zpět na bok a zakňučela bolestí.

„Měla bys ležet" řekne neznámý, ale zato velmi milý hlas. Začala jsem se přesto třást. Měla jsem strach, co mě tu ještě všechno čeká. Měla jsem sto chutí se tu zabalit do klubíčka, usnout a už se nikdy neprobudit. Ale musím být silná. Pro Kristiána, sestru a špunty. Rychle se za ním otočím. Byla to ta žena, co vtrhla do té místnosti v ozbrojení mužů.

„Oh promiň nechtěla jsem tě vyděsit." koukala ne mě tak upřímně, ale já jí to stejně nevěřila. V očích jsem měla strach a ona to poznala. „Mě se bát nemusíš" odpoví na můj pohled.

Ani to mě neuklidnilo a ona to poznala. Vzala si židli, která stála v rohu a postavila jí kousek ode mě. Pomalýma pohybama si na ní sedla. Byla z ní cítit vlčina, tudíž jsem usoudila, že je stejná jako já.

Naklonila jsem hlavu na stranu a čekala co se bude dít teď. No jako na zavolanou ona pokračovala. „Moc se ti omlouvám za to co se ti stalo. Měla jsem tě hlídat já, ale bohužel mi do toho něco přišlo. Za nic na světě mě nenapadlo, že ti provedete tohle." řekne se skelnýma očima. Ona má nakrajíčku? Zeptá se mě mé podvědomí nevěřícně.

Snažila jsem jí na to něco říct, ale bohužel jsem jen vila a vrčela no a tak dál....

Snažila jsem se i přeměnit, ale prostě to nešlo. Nechápu proč, ale to mi tu nikdo neřekne. Ona samozřejmě pochopila hned o co mi jde. „Promiň Luno, ale takhle ti nerozumím a sami nevíme, proč jsi zůstala ve své vlčí podobě." řekne opravdu sklesle.

Nakonec už se o nic vážně nesnažím a jen si položím hlavu. Sama žena pochopí a odejde. Ještě ve dveřích se zastaví „Moc mě to mrzí Luno. Vím že ti život toho zatím moc dobrého nepřinesl, ale ty jsi klíč. Sama Charlot mi to řekla. A já jsem Mazie." pak už nadobro odejde.

To co řekla mě dost překvapilo. Ona zná Charlot? A ví, že jsem klíč? Tyhle otázky mi výřili v hlavě jak divé. Nakonec se, ale ustáli, protože jsem usnula. Naštěstí dnes žádný děsivý sen nenastal. Jen jsem v něm byla já a celá moje rodina, jak slavíme společné vánoce.

____________________________

Jsme tu zas. Tak male překvapení. Luna stále žije :D toje co? Přece nemůžeme zabít hlavní postavu ještě před koncem knížky. :D Na přístě vám slibuju, že bude trochu vánoční kapitola. Mějte se krásne papa M a K :D