FullMoon

18. Kráska a zvíře

Konečně jsem si mohla lehnout do postele a dospat ten spánkový deficit. Ráno mě probudilo šimrání na obličeji a vlhké olíznutí. Prudce jsem otevřela oči. Hádejte co vidím vedle své hlavy ty malí rošťáky, jak vrtí ocáskem s vyplazeným jazykem. „Opravdu hezčí probuzení jsem si od vás dvou nemohla přát." Oba dva na mě skočili už přeměnění zpátky. „No tak, vždyť jsem vzhůru vy dva." Rozesměji se a stáhnu je pod peřinu. „Tak a teď se mnou za trest budete v posteli." Ďábelsky se rozesměju, ale smích mě ani přešel, jakmile mě ty dvě potvůrky začali všude možně lechtat. „TETO!! Vzdáváš se ?! Protože mi jinak nepřestaneme." Už mi tekli zoufalstvím slzy. „TO víte, že JO!"

Oba vystrčili z pod peřiny naráz hlavy a vycenili na mě zuby ve vítězným úšklebku. „No jo, tak jste vyhráli." Alex se na mě usměje „Teto, naučila bys mě házet s noži, tak jako to umíš ty? Třeba táhle na ten terč." Otočí se a ukáže na fotku Kristiána. „Prosíííím" Vykulila jsem oči, ale rychle jsem to zamaskoval. „Klidně, mě to nevadí. Rose, nechtěla by ses to naučit taky?" Usmála jsem se na ní. „No víš teto. Mě to už naučila mamka, ale Alexovi to zatrhla. Prej by byl moc nebezpečnej pro lidi kolem." Tázavě jsem se podívala na Alexe. Byl celej červenej až za ušima. „To neníí pravda, co kecáš." Zavrčel na jeho sestru. Když takhle asi 5 minut hádali v kuse, tak jsem to už nevydržela! „Tak se laskavě vy dva uklidněte! Ty Alexi si to domluv s mamkou a Rose? Ty mi ukážeš, co umíš." Rose se na Alexe vítězně usmála a vyplázla na něj jazyk. Já se jen potichu zasmála a nechala to radši být.

Vylezla jsem z postele a vytáhla jeden vrhací nůž „Rose pojď ke mně a ukaž jak dobrou máš trefu." Celá nadšená ke mně přiběhla a hodila. Co čert, ale nechtěl bylo to, že se dveře otevřeli. Stačila jsem vyjeknout „Pozor!!!" Dotyční nůž chytil těsně před obličejem. „Můžeš mi Luno laskavě vysvětlit, co tu děláte?" „Livai promiň. Mimochodem, co tu děláš?" „ Ale potřebuju si s tebou promluvit." „No tak ďáblíci, příště si to radši domluvte se Sonny a Skyem. A teď upalujte dolů na snídani." Oba dva nesouhlasně zamručeli, ale nakonec odešli.

„Tak co ode mě potřebuješ?" Livai se na mě ušklíbl a projížděl mě pohledem od zdola až nahoru. Rychle jsem se koukla co mám na sobě. Mám na sobě jen kraťásky se sportovní podprsenkou. Trošku jsem zčervenala, ale nijak už jsem to nemohla ovlivnit. „Hej!! Livai nemám na to celý den!" Konečně se mi začal koukat do očí. V tom jsem si všimla, že má nový piercing, ve rtu. Aww, vždycky se mi líbili kluci s piercingem. Naštěstí má takovej ten uzounkej. Ne ten nechutně velkej, co vypadá slizky. Bléééé. Ale to rychle vytřesu z hlavy, mám přece Kristiána.

Usmál se na mě tím zářivým úsměvem a pak si zkousnul ret, kde má ten stříbrnej kroužek. „Právě, že na to má máš celý den." Zasmál se. „A to mi jako řekni, proč!" „No dneska jdeme s naší partou a s Angels do města. Do takovýho úžasnýho baru." Založila jsem si ruce na prsou a povytáhla obočí. „To mi to nemohla přijít říct Angels?" „Víš, že nemohla! Musela si něco jít vyřídit s tím její úžasným bratříčkem." Odfrkl si znechuceně. „No jo ta sourozenecká láska. V kolik vyrazíme?"

„Asi kolem třetí hodiny. Angels si chce dojít ještě za Pedrem." pokrčí rameny, ale já jsem z toho celá nadšená, znovu uvidím Pedra. „Super, tak to půjdu s ní." „Ty znáš Pedra?" „Jo znám, ale teď by jsi laskavě už mohl vypadnou, ať se můžu převlíknou."

Škodolibě se na mě usmál a já už věděla, že jsem v háji. „Co když ti řeknu, že nikam nepůjdu." Laškovně na mě zamrkal. Protočila jsem oči. „No tak Luno, já ti v převléknutí nebráním, právě naopak." Pomalu se ke mně začal přibližovat. Pomalu jsem začala couvat až jsem narazila do stolu. Do háje nepřipomíná vám to něco? Přimáčkl se na mě tělem, až jsem zalapala po dechu. „Livai nech toho." řekla jsem zoufale. „Co když se mi nechce?" zasmál se. Začala jsem v panice šmatat rukama po desce stolu, až jsem narazila na něco železného. Pevně jsem to sevřela v ruce. „Livai nech toho!!" Naposled jsem zavrčela. Když ani tentokrát to nebral v potaz a začal se ke mně obličejem přibližovat. Nenápadně jsem mu dala moji vrhací dýku ke krku a on se konečně na chvilku zarazil. „Stejně s tím neumíš zacházet." řekl mi potichu do ucha. „Tak se koukni na dveře." Ďábelsky jsem se usmála. On jen vyvalil oči. Nanečisto polkl, ale hned na to se rozesmál a odešel z mého pokoje. „Uvidíme se ve tři před vaším barákem." Naposled na mě houkne.