Otevřu oči a pomalu se posadím. Podívám se z okna na padající vločky. Zvednu se a opřu se o parapet. Okno otevřu a nahnu se trochu ven, abych viděla krásně bílou ulici. Chladný vítr mi rozcuchá vlasy a zmrazí mé tváře. Najednou ucítím teplé ruce na mém pasu. Přidržují mě. Otočím se a zpříma mu pohlédnu do tváře. Modré oči na mě upřeně až zaraženě hledí. Vítr mi nahrne vlasy do tváře a zakryje mi na něj výhled. Těch pár pramenů okamžitě odtáhne z mého obličeje. Přitiskne se ke mě, což mě donutí se více nahnout z okna. Vyděšeně se podívám za sebe. Mu už na obličeji hraje pobavený úšklebek.
"Je mi zima." Šeptnu a on mě vtáhne zpátky dovnitř. Nechá mě spadnout na chladnou zem a udělá pár kroků k mé soukromé knihovně. Zavřu okno a pozoruji ho.
"Nikdy jsem tyhle knihy neviděl." Řekne a mě jeho hlas připadá mrazivější než-li led. Stáhne ruku na Harryho Pottera a já se nad jeho volbou usměji. Přečte dvě stránky a hlasitě se zasměje. "A tomuhle vy říkáte literatura?" Přejede pohledem po dalších knihách a potom se otočí zpátky ke mě. Pár dlouhých kroků stačí na to aby překonal vzdálenost mezi námi. Přiloží svou dlaň na mou tvář a do očí se mu nahrnou slzy, jenž mizí stejně rychle jako přišli a s nimi zmizí i on.
"Sakra." Zařvu do ticha a z úst vypustím další nadávky. "Co to má znamenat?! Já to vzdávám. Proč já bych se snažila?!" Naštvaně kopnu do postele a zoufale křičím do ticha. Tahám se za vlasy, koušu se do rtu, nervozně si prokřupávám prsty. Chodím sem a tam. Pořád a pořád dokola.
"Proč?" Hlesnu do ticha a posadím se uprostřed pokoje na zem. Zoufale se rozhlížím, jako bych hledala odpověď, možná i vysvětlení nebo alespoň pomoc. Nikde není. Nikde..
Snažím se vařit. Třesoucíma se rukama kořením maso, ale poměr koření je všude jiný. Kašlu na to! Objednám si pizzu. Koření se mi vysype všude po kuchyni, a já se rozkašlu nad náhlou směsí vůní. Vezmu první hadru, která se mi dostane pod ruku a začnu uklízet nepořádek. Chvilkami odkašlávám, nakonec hodím hadru do pračky. Objednám si pizzu a zasednu k notebooku.
Severská mytologie...
Loki, bůh lstivosti...
Asgard...
Thor...
Avengers...
Pročítám nekonečné množství informací, miliony příloh, obrázků, slov.
Rychle si doběhnu pro zápisník a tužku a okamžitě začínám psát poznámky.
To jméno mi začíná zvonit v hlavě. Loki. Loki. Bůh. Vrah. Mrazivý obr. Šílenec. Tolik synonym pro jednoho člověka.
Probudí mě zvonek a můj žaludek mi hlasitým zakručením připomene, že je čas jíst. Dojdu rychle ke dveřím a zaplatím.
Vrátím se zpátky do obýváku a posadím se na sedačku. Stín se vynoří z rohu a pozoruje mě.
"Jedl jsi někdy pizzu?" Zeptám se bezprostředně a čekám na jeho odpověď. Asi jsem ho hodně zaskočila, přešel do normální podobu a posadil se na druhý konec sedačky.
"Ne." Zamručí zamyšleně a zklamaně.
"Na." Podám mu kousek. První si opatrně přičichne, jako by měla být otrávená a potom si kousne. Jeho pohled mluví za vše. Chutná mu to.
Ahoj lidi! :D Omlouvám se za naprostou neaktivitu.... V tomhle jsem prostě příšerná. No doufám, že jsem vám to alespoň trochu vynahradila a tak no.
ČTEŠ
BOOKWORM || Loki
Fiksi PenggemarOn ji ukázal kouzlo devíti světů, ona mu ukázala kouzlo Midgardských knih.