BOOKWORM || Loki

14

Upozornění: snaha o scénu 13+, jež nevyšla podle plánu a tak žádám o pochopení. - tohle mi nikdy nešlo, protože jsem romantik...

"Co jsi si sakra myslela? Že mi jen tak utečeš? Jsem Bůh, ty hloupá malá midgarďanko! Našel bych tě kdekoliv." V tu chvíli jsme nebyli na mostě ale znovu v jeho komnatě. Jestli jsem se ho někdy před tím bála, tak jsem určitě nečekala, že může přijít tato chvíli. Určitě jsem si přála zemřít hned na místě, než aby na mě řval ještě o minutu déle.

Rychlým krokem se ke mě přibližoval a já couvala. Stejně to nepomohlo a on se na mě přitiskl, přičemž mě držel vší silou kolem pasu. Vyděšeně jsem na něj koukala.

"Tohle nebude příjemné ani pro jednoho z nás." Vztek, který panoval v jeho hlase a tváři byl neskutečně velký. To, že jsem se pokusila utéct, stálo toho chudáka život. Zemřel kvůli mě.

Na přemýšlení mám dost času později, pokud to sama vůbec přežiji. Loki totiž nevypadal, že by neublížil ani mouše. Kéž bych byla moucha...

Pustil mě a já dopadla do měkkých přikrývek. A okamžitě se na mě posadil, abych se nemohla zvednout. S chutí si mě prohlížel.

"Loki?" hlesla jsem téměř neslyšitelně, ale dostatečně nahlas na to, aby mě uslyšel. Podíval se na mě vzteklým pohledem. Natáhla jsem k němu ruku a dotkla se jeho tváře. Trochu ucukl. Opět byl chladný jako led. "Omlouvám se." pokračovala jsem, zatím co jsem měla dlaň na jeho tváři. "Jen to pro mě není domov." jeho vztek se uklidnil a klidně na mě koukal. "Prosím, nedělej to. Pro mě. Protože jestli to uděláš, tak mě navždy ztratíš. A já jsem si jistá, že tohle nechceš. A upřímně, ani já tebe." řekla jsem s největší něžností v hlase, byla to má jediná naděje na záchranu. A evidentně zabírala!

V jeho tváři se vyměnilo tolik emocí, absolutně nevím co od něho čekat. Trochu se nadzvedl a nechal mě volněji se hýbat. Natáhla jsem k němu i druhou ruku a přejela mu po vlasech. Bylo to pro něj více než uklidňující.

On nikdy necítil lásku, jako takovou. Ženy si bral jak chtěl a nikdy to nebylo z lásky. Poprvé ucítil jemný dotek a mu se to líbilo víc než cokoliv na světě. Přejel ji rukou po tváři, pokračoval ke rtům, po krku, až ke klíčním kostem. Koukali se na sebe jako zamilovaný pár. On se díky ní uklidnil a ona se cítila mnohem bezpečněji. Najednou se k ni nahnul a něžně ji políbil, ona mu polibek opětovala. Horkýma rukama se ho dotýkala a on se nemohl nabažit jejich rtů. Mezi toužebnými polibky mizelo jejich oblečení. Zaklonila hlavu a slastně vydechla. Začal ji líbat na krku a ona na oplátku jemně tahala za vlasy. Na břichu se mu rýsovali svaly, které přejížděla prsty. Po chvíli se na ni zkoumavě podíval. Měla zarudlé rty, trochu rozcuchané vlasy a dívala se na něj s láskou. Nechápal to. A ona taky ne. Téměř neviditelně kývla hlavou. Loki poté ani chvíli neváhal a vzal si ji. Líbilo se mu jak se pod ním svíjela v čisté euforii. Její hlas šeptající jeho jméno, její chvějící se rty, její horké doteky na jeho chladném těle. Bylo to neskutečné pro oba z nich.