BOOKWORM || Loki

7

Pomalu je potáhnu k sobě. Postava stojí za nimi. Vyděšeně se na ni koukám. Stojí nehybně, stejně tak jako já a pozoruje co udělám. Natáhnu k ní ruku a než se ji pokusím dotknout, rozpustí se. Rychle zamrkám, jako by se mi to jenom zdálo. Jenže já vím, že ne. Nemám halucinace a tohle je reálné. Ano. Když můžou existovat Avengers, tak proč ne tohle?

Posadím se na postel a přemýšlím. Rychle se zase zvednu a posadím se ke stolu. Otevřu laptop a do vyhledávače napíšu duchové. Přejíždím očima přes tucty stránek. Nic se ale nepodobá tomu, co se stalo tady. Najedu na stránku a posmrtném životě a rychle ji zase zavřu.

"Holka, tu dneska nebudeš spát." Řeknu povzbudivě sama sobě, s čím se zakrývám dekou a snažím se usnout, i když je jenom osm hodin.

Ráno přichází bez podivných zvuků, stínu a jiných nenormálních dějů. Je hrobové ticho. Pomalu vylezu z postele, poté se vší opatrností dojdu do koupelny. Dovolím si krátkou sprchu. Z vlasů si udělám velký, trochu neupravený drdol. Korektorem se pokusím zakrýt otřesné kruhy pod očima. Potom následují linky, řasenka a trochu konturovacího pudru. Kolem uší si vytáhnu krátké vlasy, pro ještě více rozcuchanější efekt.

Ach ta skříň. Přehrabuji se v ní už půl hodiny a stále nevím co si obléct. Nakonec vyhrabu černé, úzké kalhoty, velký růžový svetr a pod něj samozřejmě bílou košili s ozdobeným límečkem.

Nasnídám se, uklidím, vezmu si věci, hlavně knihu a už si to razím ke dveřím. Obuji si vysoké černé kozačky, kabát a světlou šálu.

Ulice je stále zářivě bíla, jako by tu ani nebyl život. Sníh vypadá jako tisíce třpytících se diamantů a slunce jako jeden velký na obloze. Přejdu přes cestu a už jsem u obchodu. U dveří vidím Loren.

"Ahoj!" Zařvu na ni a ona se otočí s velkým úsměvem na tváři.

"Ahoj Maisie! Pane Bože, ty vypadáš! Co jsi dělala celou noc?!" Zeptá se se šibalským pohledem. Jak já ji za tohle nesnáším!

"Řeknu ti to až uvnitř." Prohodím sklesle, zatím co vcházíme obě dvě dovnitř. Projdeme dozadu, odložíme si, já se posadím a ona dá vařit vodu na kávu. Opře se o linku a pokývne hlavou, abych mluvila. "Někdo mě sleduje." Řeknu vážně. "Vím to. A není to člověk." Po obličeji ji přelétne pobavený úsměv, přičemž se stále snaží působit vážně. "Myslím to vážně! Nemám halucinace! A když jsem tady, tak mě sleduje ten chlap!"

"Moc se koukáš na akční filmy." Prohlásí jednoduše a já se na ni koukám jako na blázna. Otočí se a zalije kávu vařící vodou.

"Za poslední dva týdny jsem neviděla ni jeden!" Vyhrknu a vezmu si svůj šálek kávy, se kterým pokračuji do obchodu. Vyhrnu roletu a tabulku přetočím na otevřeno. Projdu dozadu pro krabici s knihami a Loren už stojí za pultem.

"Takže ty to zapisuj do systému a já to budu uklízet." Loren znuděně vytáhne první knihy. Já si zatím přečtu přebal a usrkuji z horké kávy.

Dveře se rozletí a vejde do nich vysoký muž. Ten muž!

"Dobrý den." Pozdravíme sborově, Loren okamžitě dojde kdo to je. On několika kroky dojde k nám a zastaví se u pultu.

"Dobrý den, dámy." Řekne přímo božským hlasem. Obrátí se ke mě a hypnotizuje mě pohledem. "Mohla by jste mi poradit s výběrem knihy?" Zeptá se a mě chvíli trvá, než můj mozek zpracuje smyslnou odpověď.

"Samozřejmě. O jakou knihu se jedná?"

"Hledám něco o severské mytologii." Zakývám hlavou a rozejdu se k oddělení historie. Chvíli vyhledávám tituly a potom vytáhnu nejvíce obsáhlou knihu. Muž zatím stojí vedle mě a pozoruje mě. "Řekněte, slečno. Co by jste dělala, kdyby jste byla bohyní?" Zeptá se a já se nad jeho otázkou musím zasmát. Na chvíli se zamyslím a potom se zpříma podívám do jeho krásných modrých očí.

"Nutila bych ostatní, aby dělali to co bych chtěla. Hrála bych si s nimi, jako s figurkami na šachovnici." Muž se potěšeně usměje. "Omlouvám se, ale jste mi nějaký povědomý. Je možné, že vás nějak znám?" Zeptám se zvědavě. Ještě více se usměje.

"Ano, je to možné. Párkrát jsem byl v televizi." Řekne jednoduše, jako by to byla každodenní záležitost.

"Jak se jmenujete?" Zeptám se ho zvědavě.

"Strana 248." Poklepe na knihu. Zaraženě otevřu knihu na straně 248. Nová kapitola. Loki. Bůh lsti.

Vyděšeně se na něj podívám a knihu upustím na zem. Začnu couvat a on se zlomyslně usměje. "Přece se mě nebojíš. Včera ses mě skoro dotkla." Řekne svůdným hlasem.