BOOKWORM || Loki

3

Ráno. Jednoduše nejhorší část dne. Obdivuji lidi, kteří jsou ranní ptáčata a dělá jim naopak radost vstát a protáhnout se na čerstvém vzduchu.

Zamžourám po pokoji a následně zabořím obličej hluboko do polštáře. Při dalším zvonění mobilu vstávám. Dojdu do kuchyně a mé myšlenky se ubírají ke včerejšímu večeru. Že bych měla nějaký výpadek paměti? Ne..

Udělám si kávu a rychle se nasnídám. Potom je na řadě můj vzhled. Obléknu si bílou košili a na ni černý svetr, vínová sukně a černé silonky. Vlasy si spletu do copu a moje líčení je otázka deseti minut.

Další část mého chystání je vybírání vhodné knihy. Rukou přejedu po jejich hřbetech, jakoby by mi mohly odpovědět, kterou si mám vzít. Různé názvy na mě křičí i když je v místnosti naprosté ticho. Různé barvy, velikosti, žánry. Tolik slov, tolik popsaného papíru. Ta jemná vůně. Tolik kvalitně odvedené práce v každé větě.

Nakonec se chopím Bridget Jonesové a vycházím z domu.

Ulice jsou stále stejné, plné sněhu. Mé podpatky se těžce zabořují do sněhu a každý krok je stále těžší a těžší. Taky lituji volby sukně, protože mé nohy doslova mrznou. Když konečně dojdu do obchodu, tak se ani neobtěžuji s oklepáváním s něhu a ihned vrazím dovnitř. Proběhnu dozadu a posadím se. Sundám si boty a nohy si začnu třít. Po chvilce si sundám kabát a šálu a jako každý den si postavím vodu na čaj. Mezi tím seberu hadru a vrátím se do obchodu. Vytřu všechen sníh a mokré stopy.

Obutá, s knihou a čajem čekám na první zákazníky, kterých dneska hodně nebude.

A taky nebylo. Za celé odpoledne se stavili dva lidé a to si ani nic nekoupili. A Loren má jako vždy zpoždění. Zvednu telefon a vytočím její číslo.

"No, kde jsi sakra?" Zavolám zoufale do telefonu.

"Maisie, já se ti moc omlouvám, ale dneska už to vážně nestíhám. Dotáhla by jsi to prosím za mě?" Řekne nevině a já udělám nechápavý a zároveň naštvaný pohled, který je mi momentálně platný jako mrtvému zimník.

"Ale  já už jsem na dnešek plány měla!"

"Tu knihu jsi můžeš dočíst i v obchodě. Stejně tam beztak nikdo není." Řekne s mírně pobaveným hlasem, že opět odhalila mé plány.

"A co když mám rande? Hm?" Vychrlím ze sebe, abych ji překvapila.

"Mais, nelži. Neumíš to." Prohlásí s ještě větší dávkou pobavenosti v hlase.

"Mrcho. Nemám tě ráda!" Zařvu hystericky do telefonu a ona se začne smát.

"Taky tě miluji!"

"Vždyť já tebe taky. Nazdar. Někdo z nás dvou pracovat musí." Zavolám a hovor ukončím.

Promnu si spánky a rozhlédnu se po obchodě. V oddělení fantasy porovnám knihy a mezi knihami hledám další nedokonalosti. Projdu uličkami a kouknu se ven. Před výlohou stojí muž s havraními vlasy. Zaujatě se kouká na nějakou knihu. Že by konečně potencionální kupce?!

Vrátím se za pult a hraju si s knížkou. Muž stále hledí na knihy a potom zvedne svůj pohled a zahledí se přímo na mě. Jeho ledově modré oči mě probodnou skrz na skrz. Na obličeji mu hrál pobavený pošklebek, avšak se neusmíval. Někdo vrazil do obchodu a já od něj konečně odtrhla zrak.

"Dobrý den! Máte prosím Zlodějku Knih?" Zeptá se starší paní a usměje se na mě.

"Dobrý den. Ano, určitě. Ukážu vám ji." Obejdu pult a projdu kolem regálu, u jednoho se zastavím a očima přelétnu úhledně seřazené knihy.

"Tady," Knihu vytáhnu a podám ji ženě. "Ještě nějakou?" Usměji se a vyčkávám na její odpověď.

"A máte ty, omalovánky pro dospělé?" Zeptá se zvědavě a já už přecházím směrem k výloze. Muž tam stále stojí a kouká na mě.

"Myslíte antistresové?" Zeptám se a snažím se působit co nejseriózněji.

"Ano, přesně ty." Odpoví žena. Dřepnu si ke skříňce a vytáhnu ji všechny co máme.

"Tak tady si můžete vybrat, já vám zatím půjdu pípnout tuhle knihu a nachystat tašku, ano?" Žena se usměje a kývne hlavou na souhlas a já se vrátím k pokladně. Pípnu zlodějku a nachystám tašku. Po chvilce se paní objeví, držící dvě omalovánky, které se od ni posléze převezmu. Pípnu i ty a dám je do tašky.

"Tak, bude to patnáct liber." Řeknu a žena mi podá peníze. Převezme tašku a pozdraví. Koukám jak odchází a potom pohledem zavadím na výlohu. Muž tam stále stojí. Jak tam může tak dlouho stát v takové zimě bez hnutí? Zaraženě se na něj podívám a on při mém pohledu zvedne obočí. Vzdychnu a skloním pohled. Otevřu knihu a začtu se.

Napiji se čaje a zvednu pohled na hodiny. Uběhly tři hodiny od posledního zákazníka. Kouknu na výlohu a muž tam stále stojí! Pootevřu ústa a vystrašeným pohledem se na něj podívám. Je vůbec skutečný? Vždyť tam stojí tři hodiny! Navíc venku hustě sněží, ale on nemá na vlasech jedinou vločku. Z ničeho nic se otočí a odejde.

"Co to sakra bylo?!" Rychle vytáhnu mobil a vytočím Loren. "Zítra jsi tu místo mě ty!" Zařvu na ni vyděšeně do mobilu.

"Co se stalo?!? Jsi v pořádku?!" Vyjekne.

"Tři hodiny stál před výlohou nějaký chlápek a díval se na mě! Chápeš to? Tři hodiny! A venku šíleně sněží! Víš jaký jsem měla strach?!"

"Maisie, všechno je v pohodě. Jsi v obchodě. Jsou tam kamery. Nic se ti nemůže stát. Je tam ještě?"

"Ne,.." Hlesnu.

"Dobře. Kdyby se tam ještě dneska objevil, tak zavolej prostě policii. Jo?"

"Jo. Dobře. Zavolám. Loren? Vezmeš to zítra za mě? Já tu zítra nemůžu být zase celý den sama."

"Zlato, je mi to líto. Ale brácha má zítra tu svatbu. Napíšu Patrikovi, ať na tebe zítra dohlédne. Klidně dneska zavři dřív. Odpočiň si a pro dnešek už žádné knížky."

"Jo, promiň. Já zapomněla. Tak bráchu pozdravuj."

"Ahoj. A už to tam dneska zabal." Poručí mi-

"No jo. Ahoj." Hovor pro tentokrát ukončí ona a já se zvednu a doplazím se dozadu pro věci. Obchod rychle zamknu a doslova běžím domů.