BOOKWORM || Loki

11

Probudím se mezi hromadou přikrývek a polštářů zlatavé barvy. Světlo je v místnosti až nepřirozeně zářivé a pro mé oči naprosto nesnesitelné. Několikrát si promnu oči a posadím se. Místnosti se celé nese v zlaté a smaragdově zelené. Na pravé straně se rozprostírá obrovská knihovna. Okamžitě se postavím, chci se rozběhnout, ale v tom mi zabrání dlouhé šaty. Přesně opisují mou postavu, opět smaragdově zelená. Pomalu dojdu ke knihovně a podívám se na knihy. Vytáhnu jednu z vrchní police a otevřu ji. 

"Co to sakra?!" Zarazím se, když listuji. Žádná angličtina ale runy. "Jako vážně? Kdo sbíral takové knihy, když jsem psané runami?" Hlesnu, když listuji už pátou knihou. Najednou se ozvou dveře. Loki se o ně opírá s pobaveným úsměvem.

"Sbírám je, protože v nich umím číst." Řekne sametovým hlasem, jež zněl jako opera.

"O čem v jsou?" Téměř vykřiknu a on ke mě pomalu jde.

"O všem. Ta, kterou právě držíš je právě o magii." Zmateně se podívám na knihu. Znovu ji otevřu a dojde mi, že některé runy doslova září. S smutným obličejem ji vrátím na své místo.

"Máš tady něco v angličtině?" Řeknu alespoň s malou nadějí v hlase, on se zakření a zakývá hlavou na nesouhlas. "Fajn. Teď mi řekni kde to jsem. Pochybuji, že u mě doma."

"Otoč se." Udělám tak jak říká. Ani jsem si nevšimla, že je tu balkon. Vejdu na něj a uvidím tu nejkrásnější věc na světě. "Vítej v Asgardu." prohodí, zatím co se vedle mě postaví. Pod námi se rozprostírá doslova zlaté město.

"Můžu znovu zkolabovat? Prosím?!" Zeptám se tichým hlasem a otočím se na něj. Jeho modré oči jasně září, vlasy má trochu pocuchané, ale stále vypadá neskutečně. Taky to je poprvé co vypadá šťastný. "Naučíš mě číst runy?" V tom se na mě podívá a upřímně se usměje.

"Nevím, jestli to zvládneš." 

"O to se neboj, i kdybych se naučila číst na konci života a nestihla v nich dočíst jednu knihu, tak to chci umět." Jeho úsměv se rozšíří, přičemž odhalí bílé zuby.

"Dobře. Ale začneme až zítra. Teď ti chci něco ukázat." Chytí mě za ruku a táhne mě pryč. Naše šaty se změní v tu chvíli, co vystoupíme z pokoje. Ty jeho jsou jako vždy stejné, ty mé, vypadají jako tisíce maličkých hvězd vedle sebe. Projdeme dlouhými chodbami, až nechápu kde vzali tolik zlata. Tohle musí být sen.

"Zavři oči" poručí.. Zavřu oči a nechám se vést. Slyším krátké zaskřípání dveří. Loki mě potáhne za ruku a zase zavře. "Můžeš..." Otevřu oči a....

PS: Můj popis stojí za nic.