BOOKWORM || Loki

13

Ten pocit, když si obarvíte vlasy na černo jenom proto, aby jste vypadali jako ženská verze Lokiho, přičemž tak stejně nevypadáte, jelikož máte hnědé oči a Loki je bůh a vy magor.

Vzala jsem co nejvíce knih, Loki na mě pobaveně koukal, rukou jemně zakroužil a knihy zmizeli. Nechápavě jsem se podívala, když zbavil moje ruce takové tíhy.

"Teleportace" odpověděl mému výrazu. Zakývala jsem hlavou a vyčkávala co má v plánu. A v tu chvíli mi to došlo. Jsem na Asgardu. Tak daleko od mého milovaného Bristolu, že si to nemohu ani představit. Od mé rodiny, od mých přátel. A já kvůli mé touze po vědění tohle zavrhla.

"Loki?" očima těkal po knihách a něco hledal. "Kdy se vrátím domů?" zarazil se.

"Až budu chtít." a pokračoval v hledání. Prudce jsem vydechla a pohlédla na tmavou podlahu. Slzy okamžitě naplnili mé oči a kutáleli se po mé tváři jako malé perly. Naštvaně jsem se otočila na podpatku a doslova vyběhla z místnosti. Zmateně jsem běžela zpátky do jeho komnaty. Zabouchla jsem za sebou dveře a zoufale si prohrábla vlasy.

Co mám sakra udělat? Beru to zpátky, chci vidět Loren a přestanu odmítat Patrika. Nechci umět číst hloupé runy! Chci domů. Zhroutila jsem se na podlahu.

Bifröst.

Rychle jsem vstala, dlaní si setřela slzy a vyšla na balkon. Rozhlédla jsem a v dáli jsem viděla zlatou kupoli. Ale jak se k němu dostat tak rychle, aby si toho nevšiml? 

Nápady a teorie mi v hlavě běhali jedna za druhou, jenže všechny byli stejně neuskutečnitelné.

Vyšla jsem na chodbu a rozhlédla jsem se, jestli se neblíží Loki. Vydala jsem se opačným směrem od knihovny.

"Vojáku!" Zařvala jsem. Bude mi rozumět? Loki anglicky umí. Voják se hned otočil a evidentně o mé přítomnosti i věděl. Zastavil se u mě. "Prosím zavedl by jsi mne k Bifrostu? Loki rozhodl, že má přítomnost již není nutná."

"Jistě, slečno. Pojďte." Pokynul rukou a vedl mě pryč. A prý že neumím lhát. Ha! Teď by jsi byla překvapená Loren! Voják mne provedl spletitými chodbami až do stájí. Přede mnou stáli krásná a vznešená zvířata, na kterých jsem kdysi jezdívala, ale všechno jsem zahodila. Voják vybral dva koně. Ten jeho byl vážně jeho, byl to hnědý hřebec. Mě vybral bílou klisnu. Nasedla jsem a ihned jsem ucítila bojového ducha toho stvoření. Jak moc se chtěla předvést všem kolem. Vyjeli jsme ze stájí

Po pár minutách jsme se konečně ocitli u začátku mostu. Byla to skutečně krásná podívaná. Jak na most přede mnou, tak město za mnou. Jemný vítr mi pročesával vlasy. Od kopyt klisny odskakovaly malé jiskřičky všech barev. Když jsme dojeli před kupoli, vypadala božsky, překvapivé, že ano? Celá ze zlata. Klasicky.

"Tady vás zanechám, slečno. Heimdall vás pošle, kam budete chtít." pomohl mi slézt z koně a usmál se.

"Děkuji moc." Vděčně jsem se usmála. Najednou celý pobledl a jeho úsměv zmizel, zatímco mu z úst vytryskla hustá krev. Vyděšeně jsem odstoupila. Pohlédla jsem na viníka a nebyl to nikdo jiný než Loki.