BOOKWORM || Loki

2

Hodiny se přehouply přes poledne a zbytek dne uběhl svižněji než jsem čekala.

Tabulku otočím na zavřeno, projdu do zadní místnosti a rychle po sobě uklidím. Poberu si své věci a kouknu se, jestli jsem něco nezapomněla. Zakroutím hlavou jako bych se sebou nesouhlasila a odejdu. Zamknu a rozhlédnu se po ulici.

Všude jsou vyvěšena světýlka různých typů a barev. Vánoční stromečky na každém rohu a v téměř v každé výloze. To mi připomíná, že jeden by se hodil i nám. 

Pomalu procházím stejnými ulicemi, jako každý den a pobrukuji si známou melodii. Vločky mi ozdobili vlasy a kabát, jenž si přitahuji co nejvíce k tělu. Nepamatuji se, kdy naposledy byla taková zima.

Pověsím si kabát a šálu pohodím na skříňku. Protáhnu se a pokračuji do mé ložnice. Po levé straně jsou police s knihami a naproti obrovská postel. Na druhé straně se nachází můj cíl. Skříň. Vytáhnu si dlouhý svetr, šortky a moje infantilní ponožky se včeličkami. Došoupám se do koupelny. Vlasy si svážu do vysokého drdolu a vytáhnu si čočky. Brýle! Zase jsem je nechala někde jinde!

Vylezu z koupelny a slepá hledám své brýle po celém bytě. Vrátím se do ložnice, přejedu po všech skříňkách rukama a stále nic. Místo toho shodím malou sošku lišky na zem. Postavím ji kam patří a pokračuji v hledání v další místnosti. Nakonec to vzdám a vrátím se do koupelny. Vytáhnu si čistý ručník a začnu napouštět vodu. Přidám do ni koupelovou bombu s vůní levandule a růže. Podívám se do zrcadla a potom se podívám na poličku vedle. Přejedu po ni rukou a brýle si shodím do vany.

"Tak jsem vás přece jenom našla." Řeknu si pro sebe, zatím co je vytahuji a následně utírám.

Ponořím se do vany a poslouchám ticho. Ten úžasný klid, po dni strávenými s lidmi. Vdechuji jemnou vůni levandule se směsí růže. Euforie, jež se mi rozlévá po celém těle, začíná být až návyková. Teplý vzduch zamlžil veškeré zrcadla a skla a já si čím dál, tím víc připadám jako v nebi.

Po více než půl hodině vylezu. Okamžitě lituji kroku na ledové kachle a zabalím se do ručníku. Osuším se a obleču se. Vlasy si rozpustím a rozčešu si je. Poté se odvláčím do kuchyně, přičemž můj žaludek vydává zvuky umírajícího lachtana. Vytáhnu si to nejjednodušší jídlo na přípravu, čím se momentálně stala polévka z pytlíku. Během její přípravy se mi zavírají víčka a já jsem už natolik omámená, že se posadím na židli a podepřu si hlavu.

Krk se mi zlomí a já vystřelím do pozoru. Tím se mi zatočí hlava a zrak na chvíli odejde. Ihned se rozhlédnu po místnosti, avšak již nejsem v kuchyni ale v obývacím pokoji. Horká polévka leží v misce na konferenčním stolku. Zamračím se a vydám se do kuchyně. Vše je čisté a všude se line vůně vývaru. Vrátím se do obýváku a posadím se na sedačku. Zmateně se podívám na polévku a opřu se. Chvíli ji hypnotizuji, jakoby z ní měl vylézt nějaký záhadný tvor. Znovu zakroutím hlavou a pustím se do polévky. Tuhle událost připisuji mé dnešní únavě a mé neskonalé fantazii, která by se už mohla taky krotit.