BOOKWORM || Loki

15

Ráno přišlo se zářivými slunečními paprsky. Teplo z nich se mi rozlévalo po tváři a mě chvíli trvalo než jsem dokázala otevřít oči. Zadívala jsem se na bílý strop a hleděla. Bílý strop. Okamžitě jsem se vyšvihla do sedu a prohrábla jsem si rukou vlasy. Jsem doma.

Sama pro sebe jsem se usmála a začala jsem se radovat. Ale to co se včera stalo nebyl sen. Zmateně jsem vstala a podívala jsem se na sebe do kousek ode mě stojícího zrcadla. Ano, vypadala jsem unaveně, ale nic víc. Koukla jsem na mou osobní knihovnu, která mi svým obsahem vždy připadala zajímavá a obsáhlá. Nebyla. Zakroutila jsem hlavou hlavou a vyšla z pokoje. Nějak jsem se dotáhla do koupelny a opláchla jsem si obličej. Já měla celou tu dobu čočky! Sakra. Rychle jsem je vytáhla. Mé oči byla naprosto zničené. Nakapala jsem si kapky a vzala jsem si staré dobré brýle.

Cesta pokračovala do kuchyně, kde jsem si udělala kafe. Prošla jsem se do obýváku a málem zkolabovala. Na stolku, sedačce a i na některých místech na zemi ležely staré knihy. Rychle jsem jednu z nich vzala a otevřela ji. Byly v ní runy. Přece jen se mi to nezdálo. Porozhlédla jsem se po nich, byla jich vážně spousta. A s nimi tu ležel i malý papírek se vzkazem. Samozřejmě napsaný runami. Přejela jsem prsty po písmu, jako by mi to mohlo pomoct či naskytnout odpověď. Sama pro sebe jsem se usmála a odkráčela zpátky do kuchyně pro kafe, s úsměvem jako sluníčko.

Venku hustě sněžilo. Už hodiny jsem ležela na sedačce a snažila se rozluštit ten papírek. Avšak, bylo to mnohem těžší než jsem myslela. Rozluštila jsem první. Bylo to B. A najednou to šlo téměř samo. Během půl hodiny to bylo hotové. Brzy se vrátím. Ano, nad tímhle jsem strávila celý den, ale stejně mi to udělalo nevýslovnou radost.

Napustila jsem si horkou vanu, nalila do ní pěnu, která vonělo pro růžích. Nahlas jsem pustila svou oblíbenou hudbu a ponořila se celá do vody. Teplo bylo příjemné a uklidňující.

Zašmátrala jsem po mobilu. 30 zmeškaných hovorů. Super. Ihned jsem vytočila Loren a čekala.

"Můžeš mi říct kde jsi?" zařvala na mě okamžitě do telefonu.

"Taky tě ráda slyším."

"Sakra Maisie, víš jak jsme se všichni báli? Málem jsme kvůli tebe vyhlásili celostátní pátrání!" no, to by vám nepomohlo.

"Omlouvám se, neměla jsem u sebe mobil. Byla jsem pryč. A asi jsem to měla někomu dopředu říct, ale bylo to narychlo." odpověděla jsem, aniž bych řekla něco prozrazujícího. 

"A už jsi doma? v pořádku?" zeptala se starostlivě.

"Ano, jsem. Hele, nechtěla by jsi přijít? Potřebuji ti něco říct. A asi to není dobré řešit po telefonu."

"Je to něco společného s tím proč jsem se ti dva dny nemohla dovolat?"

"Ano," řekla jsem jednoduše.

"Tak já kopím flašku. Za dvacet minut jsem u tebe." zavěsila. Loren vždy řeší u skleničku dobrého vína. Jenže mi teď připadalo, že by mi ani oceán alkoholu nepomohl.

Rychle jsem umyla a vylezla ven. Oblékla jsem si pyžamo s my little pony a dala se do uklízení knih. Všechny jsem je poskládala podél stěny a mezitím je tak trochu počítala. Bylo jich kolem sto padesáti. Loren se vážně objevila během dvaceti minut a kromě vína donesla i spoustu nezdravého ale dobrého jídla.