BOOKWORM || Loki

8

Panika. Takhle by se dali popsat mé emoce jedním slovem a nebo výbuch, či problém.

Narazím do police a několik knih spadne na zem. Loren mezi námi vyděšeně těká očima.

"Co od nás chcete?" Zeptám se tichým hlasem.

"Nejde o to, co chci od vás, ale o to, co chci od tebe." Porozhlédne se po obědě a udělá pár kroků směrem ode mě.

"Co prosím?!" Vypísknu a Loren přiběhne a postaví se přede mě.

"Zavoláme policii! Okamžitě vypadněte!" Zařve sebevědomě, i když je celá třese.

"Ty se do toho raději nepleť, maličká." Otočí se k ni a zpříma ji pohlédne do očí. "Nerad bych ti ublížil." Loren se najednou podlomí kolena a omdlí.

"Loren!" Před pádem pod ní dám ruce a držím ji mírně ve vzduchu. "Co jste ji udělal?" Zakřičím hysterickým hlasem a on protočí oči, jako by to byla naprosto normální záležitost.

"Jenom spí..." Odfrkne se znuděně. "A teď se vraťme k předešlé konverzaci."

"Nemám zájem! A teď okamžitě vypadněte, nebo na vás zavolám Hulka nebo jinou takovou potvoru!" S tím ukážu na dveře a on se k mému udivení do pohybu.

"Ale budeš ho mít..." S tím za sebou zabouchne dveře a zmizí. Loren se ihned probere a začne příšerně ječet. Jednu ji vlepím na vzpamatovanou, přičemž na upře své hnědé oči.

"Jsi v pořádku?" Posadí se a vlasy si projede rukou.

"Myslím, že jo." Pokusím se o slabý úsměv. Vstanu a zamknu obchod. Stáhnu rolety. Přejdu k pultu, kde vytáhnu papír a napíšu na něj do konce týdne zavřeno. Papír přilepím na dveře lepící páskou a tabulku otočím.

Posadím se na židli a hlavu vložím do dlaní. Hypnotizuji bílý stůl, mezitím co Loren pokládá horký čaj přede mě. Zoufale se na ni podívám. Hledám odpověď v jejím obličeji, nebo alespoň radu. Jenže žádná neexistuje. Nevím proč, se to děje. Popravdě jsem ani v bohy nevěřila, každopádně jsem je za bohy nepovažovala.

Napiji se čaje. Hrnek křečovitě svírám, div, že nepraskne. Očima těkám po místnosti a vyhledávám Lokiho, nebo minimálně stín. Loren svou nervozitu neskrývá a hlasitě nadává, přechází z rohu do rohu, během čehož se snaží vymyslet vhodnou teorii o mě.

Doslova se celá ponořím do vody. Pro dnešek žádná vůně, žádná pěna, jen voda. Občas totiž voda dokáže spoustu věcí. Po chvilce vynořím hlavu, abych se nadechla. Vlasy si pečlivě uhladím dozadu. Zahledím se na kohoutek na druhé straně vany a pokračuji ponorem číslo dva. Otevřu oči a přes vodu uvidím obrys. Otevřu ústa, voda mi nateče do úst a šokem se rychle vynořím. Zběsile popadnu dech a opřu se o vanu. Rozhlédnu se po místnosti a vylezu z vany. Zabalím se do ručníku a přejdu do ložnice. Převléknu se do pyžama. Mokré vlasy se rozpustím z drdolu. Ručník hodím na zem a zalezu do postele.

V rohu stojí černá postava. Dívá se na mě a já na ni. V místnosti panuje nesnesitelné ticho. A strach. Propaluje mě pohledem. Nemohu nic namítnout, nemohu mu oponovat. Je silnější ve všech směrech.

Chytím první polštář co mi příjde pod ruku a hodím ho po něm.

"Nech mě aspoň vyspat!" Zakřičím z plných plic a ihned propadnu hlubokému spánku.