Žít na moment v barvách trikolóry

Odpoledne vol. 2/1 - Rudá, žlutá a černá, to jest barvy Francie

Pohleďte na znalosti mé, co se týče Francie!

***

Cesta zpět do Mu ... Mu ... do centra francouské Al-Káidy byla až nekonečně dlouhá. Táhla jsem se pomalu jako smrad jen abych nemusela kráčet vedle vysoce nasraného krále úchyláků, který pro teď byl králem všech nasraných mužů a vedle toho pomatence, který si stále dokola opakoval "Mám básničku, mám básničku, mám básničku." Tak mě napadá, jestli u něj ten šok, nevyvolal nějakou ... reakci. Takovou, která jej do konce jeho života poznamená a on už nikdy neřekne nic jiného kromě ...

"Cosette!" vyjekne náhle a zastaví tak zprudka, že se o něj div nepřerazím. Ale ten troubela to ani nezpozoruje. Místo toho vyskočí, doslova vyskočí o dobrý metr do vzduchu a rozeběhne se pryč. No, jako že bych se neradovala z toho, že konečně táhl, ale teď mě tu nechal s tím nabručencem, který hleděl jen dopředu a mlčel. Vypadá to obdobně jako když jsem ho nasrala já, ale tentokrát za to může blonďatý špekáček společně ... s ubohým ožralou. Jen mě tak zajímá, jestli se stačil umýt nebo na to skočili jako prasata v žitě. Pokouším se nezasmát, opravdu se snažím, jelikož ... by to jednoduše nebyl dobrý nápad. Ale čas na psychologické kecy by se najít dal. Zcela nevinně přikvapčím vedle Courfeyraca a zamyslím se, jak nejlépe začít hovor.

"Ehm ...," gratulace! To byla snad ta nejhlubší myšlenka v mém životě! Dostaneš za to ocenění Kokota roku! Ale pan Feyrac to zřejmě ani nezaregistroval. A pokud ano, tak na to hodil bezkonkurenční ignor. To je jasné, musím ho rozveselit!

"Co potřebujete? Utekla mi labuť. Aha, a odkud vám utekla? Ze zámku. Ze zámku, jaké je vaše jméno. Pan Kot. Pan Karl Otis Kot. K.O. Kot, takže kokot a dost! Jistě pane Kote, uděláme vše, co je v našich silách. Můžete mi tu labuť popsat? No, je asi metr padesát vysoká, dlouhý krk ... takový žlutočerný zobák. Ještě něco? No, je to labuť," dokončím svůj výklad, který opakuju 24/7, ale s mým společníkem to ani nehne. To je ale super ignorant!

"Zabil jsem dvě ženy z niž jeden byl muž!" stále nic. On ani nehnul nervem! Jako bych neexistovala!

"Chaos není jáma, je to žebřík! Hmm, anglicky to zni líp."

"Poděkuj mi! Za co? Že jsem uklidil. No, není tu zrovna uklizeno. Byla to děsná dřina."

"Bojíš se smrti? Ani nevíš jak."

"Jablíčko?"

"Přijdeš v den svatby mé dcery a chceš po mě, abych zabíjel?"

"Proč se nesměješ?"

"Já tě zabít nechci! Co bych bez tebe dělal? Ty mě doplňuješ!"

"Chceš vědět, jak jsem přišel k těm jizvám?"

"Ahoj Amando, chci si zahrát takovou hru."

"Jste tam inspektore? Pokud ano, tak to znamená, že jste zůstal jako poslední naživu."

"Yarp?"

"Hodor?"

"Čínská lilie míru?"

"Tučňák s majonézou?"

"Hovno na smetaně?"

Moje trpělivost pomalu přecházela do stádia, kdy bych mohla začít naštvaně podupávat nožkou nebo jí jednoduše nasměrovat na Courfeyracovo ko .... leno, samozřejmě! Pak mě napadne něco vskutku nevídaného, neslýchaného i zcela nevyslovitelného. Něco, co se rovná samotné sebevraždě bez možnosti loadu z nejbližšího checkpointu či savu.