Žít na moment v barvách trikolóry

Další otřesné ráno vol. 3 - Puňťa a Paklíč

V této kapitole se předem omlouvám za zesměšňování takového tématu. Stále, pokud vám to nesedne, můžete to vynechat nebo zahodit do nejbližšího koše.

***

Jak pravil titulek, tak i stalo! Jaké by asi mohlo být spaní na zaprášené a zaplivané zemi v kruté zimě, kdy se z druhé strany zdi ozývají jen samé pěkné zvuky. Ještě že po mě Barabela hodil své sakokošilu se slovy "Zahřej se mrde." 

Vážně tam to z nedal! Asi mě začíná mít rád. To pomyšlení mě hřeje víc než ta jeho slabá blůzka či co to je. Ale aspoň se mi podařilo na pár hodin zavřít očka a ponořit se do šíleného snu. Měla jsem v něm růžový obleček lolitky a okusovala jsem obří ...lízátko. A co by to nebylo za prasácký sen bez pořádného prasáka. A co by to bylo za prasáka, kdyby to nebylo zhmotnění Courfeyracovo. Měl na sobě námořnickou čapku, ploutve a bederní roušku. Začat dělat indiánský zvuk a jakmile s tím skončil, tak se rozeběhl sprintem ke mě. Kousek ode mě se vymrštil do vzduchu a skočil na ....

V tu ránu jsem otevřela oči přímo na Máriův ksicht, který byl pár setinek od toho mého. V panice mu dám hlavičku a debil s výkvikem vstane a odsune se, co nejdál ode mě.

"Já ti říkal, že je ta mrcha nebezpečná! Pojď! Dej mi pět!" před obličejem se mi tentokrát objeví mávají ruka.

"Pět! Pět! Pět!"

"Co kdybyste toho šaškování nechali!" zahřmí nad námi hromově hromový hlas nějakého hromového hroma. Přelétnu od mávající ruky až k samotnému Belzebubovy! Nevím, jestli jsem víc mimo z něj nebo z toho ... šaška. Či Šaška?

"Polib mi prdel ty sobecká mindo! Chci si dát s mým novým bro pět, tak si dám se svým novým bro pět!" vyštěkne na Enjolu Erik. Ještě jsem neviděla, aby na něj někdo byť jen maličko zvýšil hlas. Ale proč se něčemu takovému divím, že? Však je to Bahorel! I po jednom dni se mi zdá, že je schopný vážně všeho. I fláknout Enjoláka (což v jiné mé zcela nejmenované povídce udělal).

Nenápadně se zadívám na starocha Ádu, který se tváří stejně jako vždy. Jako by mu někdo do řiti narval obří oliheň. Několik minut se ty dva propalují očima než je z toho vyruší ... Grantaire? Co se tu sakra děje?

"Co se tu sakra děje?"

"Kdyby mě Bahorel nevyrušil, tak bych vám to řekl!"

"Jak jsi mi to řekl ty kuní ksichte?!" vystartí proti němu, ale včas ho zarazí Grantaire, který nestačil říct ani b a už byl zapojený do děje. Sakra! Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby tu nebyl. Páč Erik vypadal docela odhodlaně.

"To je tvoje jméno ty trotle!" odtáhne ho, co nejdál od hovnošniclu. Ten se nepohnul ani o píď, i když mu hrozilo bezprostřední nebezpečí z rukou toho pošuka. No jo, debil.

"Ale tys ho neslyšel, jak to vyslovil?" vykroutí se mu z pazourů a prstíčkem ukáže jako Oberyn na Tywina při rozsouzení soubojem. Dokonce u toho téměř stejně skákal. Počkat ... kdo mu vytáhl tu nohu z té díry? Márius? Enjoněco samotný? Gran přišel až teď, ten to být nemohl. Tak kdo to byl?

Grantaire si nahlas povzdechne a podívá se na Erika, zatímco já jen a pouze ... hledám toho tajemného človíčka.

"Jak to vyslovil?"

"Jako póvl! Habo-rél, Habo-rél ... rýmuješ se s póvl!"

Proč tu každý musí neustále citovat Červeného trpaslíka? To je tuze podezřelé. Buď již Červený trpaslík existuje, jen místo toho, aby byl vysílán v televizi, která neexistuje, tak je hraný v divadlech. A nebo ... ta horší varianta ... jsou Grant a Naylor sprostí zloději, co vykrádají slovíčka prostého francouzského lidu! Kdybych si nezapálila svůj diářík, začala bych si to zapisovat. Ale nesměl by to najít můj milovaný nácek. Pro něj je vše, co udělám či řeknu nebo si pomyslím, důkazem toho, že jsem sprostý špicl špicový, který se měl na jejich francouzskou Al-Káidu nalepit a zjišťovat informace, které jsou vážně tuze zajímavé pro policejní jednotky. Tááák, dnes si Enjoň namazal chleba jahodovou marmeládou místo višňové a to je tuze podezřelé – zatknout!