Žít na moment v barvách trikolóry

Ráno vol. 2/1 - Bludný Holanďan

Co to dělám se svým životem?! .... A kam směřuji?

***

Po cestě se neškodná diskuse o jejich přátelství se všemi z francouzské Ál-Káidy zvrhla do velmi nebezpečné diskuse o tom, s kým vším se líbali, spali nebo jen ukojili své potřeby aniž by ho do někoho museli zasunout. Můj mozek ani nestíhá tolik slash romancí, protože tohle je neskutečné. Nebavili se jen o tom jakou štětku přefikli, ale i o tom kterého ze svých přátel ojeli. Nad tímhle se prostě nedá neslintat. S perverzním úsměvem je pozoruju a raději se plazím úplně vzadu, aby si nevšimli, co to se mnou dělá. Navíc si také musím vychutnat ty chvilky, kdy se o mě Courfeyrac nestará a místo toho řeší jaký byl jeho první sex s chlapem. A čirou náhodou to bylo s tím ... Combo ... něco. Skoro všichni mají tak strašná jména na zapamatování. Jediný kdo se jejich rozhovoru vyhýbal širokým obloukem bylo to rozkošné uke, které si to kráčelo vedle mě a pokládalo mi ... ehm, docela divné otázky. S radostí bych ho vnímala jak by si to zaručeně zasloužil, ale moje pozornost neustále přelétávala k chlapcům před námi.

"Elle, tohle je důležité!" napomene mě Joly, když si po půl hodině uvědomí, že ho neposlouchám. Obrátím se k němu s nevinným úsměvem na tváři, který je mi v případě totálního ukeho zcela na nic. Což jde poznat na jeho nepatrně zamračené tváři. Ve dvou dnech se mi podařilo jednoho člověka znepřátelit, dalšího rozesmutnit, třetího nechtěně navnadit na něco, co nikdy nebude a čtvrtého naštvat. Kde se ve mně vzala ta schopnost posrat vše ve dvou dnech.

"Já tě poslouchám." nepatrně mu zalžu a raději opět získám svou ruku do svého vlastnictví potom, co mi tohle zlatíčko muselo nutně zjistit tlak. Strávil nad tím čtvrt hodiny a pokaždé se mu zdál vyšší a vyšší. To by se dalo nádherně přisoudit tomu pohledu, který jsem měla. Čtyři kroutící se zadky přede mnou. Komu by se v ten okamžik nezvýšil tlak? Ale zaručeně tohle nepoužiju jako výmluvu. Sice by to výmluva nebyla, ale Joly by to asi moc neuznal. Navíc by mě ty čtyři zaručeně slyšeli, protože neumím šeptat.

"To jsem si všiml," nedůvěřivě si mě prohlédne, ale jde na něm vidět, že se tím déle nehodlá zabývat. Zřejmě zjištění mého zdravotního stavu bylo důležitější než jestli mu věnuju dostatečnou pozornost, kterou si zaslouží. Já bych ho mnohem raději viděla vedle Leslieho. Ten prcek si také svého ukeho nevšímal a zrovna si s Haborelem vyměnovali své zkušenosti s nějakým prasetem. Tedy znělo to spíše jako Monto Prase.

"Vyplázni jazyk," opět se obrátím k Jolymu, když mě dostane z mých úvah o tom jménu, které se nedalo zapamatovat, což znamenalo, že jeho vyslovení také bude o zlomení jazyka.

"Cože?" zašklebím se nad jeho požadavkem a tím bude dám zaručenou odpověď. Neprošla jsem peklem, abych skončila na každoroční prohlídce u doktora Tragera. Raději bych mu měla prohrabat kapsy, jestli v nich neukrývá nůžky. Protože jazyk jde na řadu jako poslední. První prsty, poté koule a nakonec jazyk. Jak pravil vždy moudrý Gogo "To je předehra k sexu." Ale na sex pro případ nebudu myslet v Courfeyracově přítomnosti. Občas mi připadalo jako by mi viděl až do žaludku. Děsivější by to být nemohlo.

"Notak, potřebuji zjistit jestli jsi zdravá," stojí si za svým to roztomilé stvoření, u kterého zjišťuji, že dělá velmi podařené ksichty. Jak se asi tváří při sexu. Snad nemá stejný výraz jako blonďatý a o několik kilo lehčí Špeky. To bych Lesliemu moc nepřála. Zvlášť když je na něm vidět, že se jistě snaží.

"Zdravá jako ryba. Pokud ryby můžou něco chytit. Ty naše se jen požírají," nahodím svůj otrávený výraz, když si vzpomenu, že jsem díky té hnusné štětce přišli o dvě rybičky. Zajímavou náhodou o oba kluky, takže tam máme jedině ráj lesbiček. Až se vrátíme do školy, tak tam bude ráj rybky samotářky.