V Hlavě

Chladný pochod (povídka)

Chlad. Zima. Tma. Noc.

Měsíc v úplňku byl větší, než si pamatoval a svou září vrhal na temnou spící krajinu hrůzu nahánějící šedivý svit.

On šel po úzké stezce středem zasněžené, zmrzlé pustiny. I když byl dobře zabalený do svého teplého kabátu, stále cítil nepříjemný pocit chladu. Byl všude a nehledě na jeho oblečení si hledal cestičky až do morku jeho kostí. Prošel kolem zakrslých, chladem mučených stromků. Vtom se od severu zvedl vítr, a i když byl mírný, působil ve tváři bolest, jako útok neviditelných jehliček.

Přidal do kroku, až se konečně dostal na počátek temného lesa. Vítr ve tváři polevil, ale zima byla stále stejná. Vtom uviděl monstrum z dob předpotopních. Šavlozubý zajíc s očima smaragdově zářícíma. Monstrum vyvržené peklem, odmítnuté nebem, odsouzené žít, stejně jako člověk, na planetě živých. Projela jím vlna zděšení. Zkameněl na místě a hleděl na tu šelmu. Zajíc nepřátelsky zkřivil svůj monstrózní obličej a zářící oči upnul na něho. Snažil se dýchat klidně, ale nedokázal potlačit strach, který teď svíral jeho tělo. Zář v zajícových očích se změnila na krvavě rudou. Rozeběhl se směrem k němu. Mladík, stále zkamenělý na místě, se zmohl jen na jednu prosebnou modlitbu k nebesům. Zajíc už byl téměř u něho, když z ničeho nic, krok před ním našlápl na sněžnou past a proměnil se v ledový krystal.

Proběhla mu hlavou myšlenka, že nebýt zajíce, který se ho snažil zabít, by on našlápl na past a ledový krystal by byl teď z něj.

Opatrně obešel zajíce a přes chatrný železný most se vydal na druhou stranu propasti, která se teď před ním otevřela.

Zanedlouho se dostal na druhou stranu lesa. Už je skoro tam, pomyslel si. Prošel kolem posvátného stromu, do kterého bylo vytesáno stovky modliteb a posvátných symbolů chodců, kteří tu šli před ním. Vytáhl svůj nůž a rychle vyryl do stromu znak vděčnosti.

Rozběhl se. Cíl své cesty už viděl přímo před sebou. Teď už nevnímal chlad, strach, vytí vlků v dálce, strašidelnou zář měsíce, ani skupinku havranů, která stála na stromu před ním. Utíkal. Zastavil se až u žluté cedule. V dálce uviděl přibližující se světlo. Přišel včas. S úsměvem se opřel o ceduli a sledoval, jak autobus poklidně přijíždí k jeho zastávce.