V Hlavě

Keep going

Vždycky jsem byl velký snílek.

A pořád jsem. Ale některé věci se občas mění. Dlouho jsem věřil v nějaký vyšší a ušlechtilejší smysl, nebo záměr. Žil jsem s vírou, že věci se nedějí jenom tak, ale že existuje něco jako osud, nebo něco nad námi, co řídí naše cesty... Dnes musím upřímně říct, že nevím. Nevím, jestli tu je něco jako vyšší záměr a jestli někdo nebo něco řídí naše cesty. Možná ano, možná ne. Každopádně začínám docházet k tomu, my sami jsme ti, kdo dávají naším životům smysl. My jsme ti, kdo si řídí své cesty...

Řekl bych, že život je o tom jak se dokážeme postavit k různým situacím a jak na ně dokážeme reagovat. Do jisté míry to je i o umění přizpůsobit se a učit se. A teď nemám na mysli přizpůsobovat se lidem a být otrok, který jen dělá, co po něm ostatní chcou a snaží se všem zavděčit. Spíše jde o to, jak se dokážeme přizpůsobit podmínkám okolního světa a o tom naučit se je překonávat.

Každý má jiné podmínky pro život. Někdo se narodí do slavné milionářské rodiny, a někdo třeba v Africe, kde žije spolu se svými desíti sourozenci, kozou a hyenou v jedné bambusové chatce a jako bonus je HIV pozitivní. Startovací podmínky si nikdo nevybírá.

A teď jde o to, jak se naučíme žít v prostředí, kde žijeme. Někdo se naučí ze všeho vytěžit maximum, učit se z každého vítězství i nezdaru, z každé rady udělat vlastní zkušenost, atd. No a někdo se třeba nenaučí skoro nic.

Každého v životě něco skopne na dno. Každý má problémy, sice každý jiné, ale každý nějaké. A buďme k sobě upřímní, každý umí jen tak sedět, litovat se a fňukat. A teď jde o to, jak se k tomu postavíme. Někoho to zlomí. Někoho to zocelí. Někdo začne hledat novou cestu. A někdo už radši zůstane po zbytek života na to stejném místě. Každého volba.

Nevím, jestli existuje něco jako osud. Podle mě je na nás, jak se budeme rozhodovat v každé situaci našeho života. Někdy malé rozhodnutí může ovlivnit i celý život a jindy je malé rozhodnutí, prostě jen malé rozhodnutí. To nikdo neví. A pak je to zase o tom, jak se k tomu postavíme a jaká bude naše reakce, na to, co přijde. Ale jsou to naše volby a naše životy.

Něco se nepovede a jak se k tomu postavíme?

Vlastně to je jako ve fyzice, zákon Akce a Reakce. Něco se stane, my na to reagujeme, a to vyvolá další a další následky. Řetězová reakce, kterou tvoří naše rozhodnutí.

Přijde mi smutné, že my lidé jsme velmi často nepoučitelní. Zaprvé musíme všechno zažít sami, aby nám došlo, že to je doopravdy chyba, a zadruhé i když víme, že je to chyba, tak ji stejně uděláme kolikrát znovu. A pak znovu. Protože, co když to bude tentokrát jiné? Tahle ta vlastnost má sice v sobě jistou skrytou krásu. Je to věc, která z nás dělá lidi. Ale občas se sám sebe ptám proč? Proč si potřebujeme stokrát nabít hubu, než pochopíme? Ano naděje je krásná věc, a já jsem člověk, který se jí drží dlouho a občas bývám i velmi naivní. Ale je třeba nebýt slepý vůči pravdě a být k sobě upřímný.

Prostě ano, občas něco hodně pokazíme, občas je život nefér, občas nás zradí někdo, od koho to nečekáme,... Prostě takový je život. A jak se k tomu postavíme my?

Většina lidí se bojí změn. Bojí se nových věcí. I já. Ale je důležité si uvědomit, že pokud nechceme stát celý život na místě, tak jsou změny potřeba. A i kdybychom chtěli, tak ty změny stejně časem vždycky přijdou. Věci končí a nové začínají... Nikdo nemá rád konce. Když končí to, na co jsme byli zvyklí, co známe a teď přichází to nové, neprobádané prostředí. Ale jak se říká, aby mohlo něco začít, musí něco jiné skončit. A nové začátky, i když jsou těžké a vypadají hrozivě, jsou to, co nás zase posune vpřed. Něco se změní, přijdou nové věci a my se musíme naučit s nimi žít a překonat to a zase jít dál.

- Keep going! -

Nakonec bych chtěl ještě zdůraznit jednu věc, kterou považuji za velmi důležitou... Je důležité mít cíl, vizi, naději, prostě cokoliv, co nás bude pohánět. Občas se stane, že nic takového nemáme. Nebo ani nechceme mít. Jiskra v nás vyhasla, vášeň odešla a my se jen plahočíme životem dál. Občas život nedává tak úplně smysl. Ale pokud chceme dál žít, tak stejně pro něco žít musíme. Může to být cokoliv. I když nám život nedává smysl a všechno se zdá být zbytečné, tak musíme najít něco, z čeho ten smysl uděláme. Pro každého to je něco jiného. Ale každý potřebuje něco, co ho žene dál. Co ho motivuje. Co ho donutí ráno vstát z postele a rvát se ještě další den. Něco, co nám dá důvod pokračovat. Takový ten motor života. A to potřebujeme všichni najít, držet si to v mysli a jít si za tím.

Možná toto moje krátké vyznání znělo trochu drsně, ale nechápejte mě špatně, nejsem pesimista. Svět je krásné místo a existuje spoustu skvělých věcí. To, že jako lidé dokážeme milovat, cítit radost, štěstí, touhu, naději, to že dokážeme tvořit, atd., to jsou obrovské dary!

Vždycky je pro co žít.

Neztrácejme naději, když život nedává tak úplně smysl. Chvíli si zafňukejme, politujme se, naštvěme se,... Ale pak vstaňme a dejme mu ten smysl zpátky!